Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• celý název: Kytice z národních písní moravských, slovenských i českých, kterouž uvili F. Bartoš a L. Janáček

Srdce mateřské

Při jednej dolině
větr profukuje,
při druhej dolině
snížek poletuje.

Při třetí dolině
vdova dům buduje,
vdova dům buduje,
kolem ho cifruje.

Jedú Turci, jedú,
před domem stanuli,
před domem stanuli,
na vdovu volali:

Vdovo, milá vdovo,
zanech budování,
zanech budování
a povandruj s námi.

Pane, milý pane,
já bych vandrovala,
kam bych děla dítky,
ubohé sirotky?

Jedno daj bratrovi,
druhé daj švakrovi
a to třetí malé,
to ssebú vezmeme.

Děti, moje děti,
ostávejte z Bohem,
ostávejte z Bohem,
už já povandrujem.

Mamičko má milá,
daj nám groš lebo dva,
daj nám groš lebo dva,
kúpíme si chleba.

Děti, milé děti,
pod ploty sedajte,
pod ploty sedajte,
chleba si pytajte.

Dyž k horám dojeli,
syn sa jí rozplakál,
syn sa jí rozplakál,
pan sa jí rozhněval.

Vdovo, milá vdovo,
chceš-li s námi jeti,
mosíš svého syna
tady zanechati.

Vdova nemeškala,
březu ohýbala,
vintušku vázala,
syna do ni dala.

Dyž bude, synu můj,
větříček fúkati,
to bude, synu,
mati kolébati.

Když bude, můj synu,
lísteček padati,
to ťa bude, synu,
mati odívati.

Dyž bude, můj synu,
vycházať vězdička,
ty budeš mysliti,
že ide mamička.

A dyž vyšli z hájka
na dobré dvě míle,
Turek sa jí pytá:
Ach, lúto-li ti je?

Lúto mi je, lúto,
teho najmladšího,
teho najmladšího,
kvítka najdražšího.

A když už zajeli
za hory daleko,
teprú milú vdovu
bolelo srdečko. -

Zalomila vdova
rukama bílýma:
srdečko v ní puklo
nad dětma drobnýma.

Soudný den

Svatý Michal trúbí trúbú:
Vstaňte, hříšní, poďte k súdu!
Na tom súdě, což tam bude?
Sám Pán Ježíš súdit bude.
Keří budú na pravici,
ti do nebe půjdú všeci.
Keří budú na levici,
budú všeci pekelníci.
Řekla sestra k druhé sestře:
"Poďme k Bohu, prosme ešče
a padneme na kolena
před stolicú Krista Pána."
Odpověděl jim Kristus Pán:
"Jistě, jistě, já vás neznám!"
Dušičky se polekaly,
hned na hory posedaly.
,Hory, hory, přikryte nás,
sám Pán Ježíš zapřel se nás.
"Jakož my vás přikrýt máme?
Samy se propadnút máme."
Dušičky se polekaly,
hned na lesy posedaly.
'Ach vy lesy, přikryte nás,
sám Pán Ježíš zapřel se nás'.
"A jak my vás přikrýt máme?
A my samy zhořet máme."
Dušičky se polekaly,
hned na skály posedaly.
'Skály, skály, přikryte nás,
sám Pán Ježíš zapřel se nás.'
"A jak my vás přikrýt máme?
A my samy se pukáme."
Dušičky se polekaly,
hned na vody posedaly.
'Vody, vody, potopte nás,
sám Pán Ježíš zapřel se nás'.
"A jak my vás potopíme?
A my samy vysycháme."
Dušičky se polekaly,
hned na peklo posedaly.
Peklo se jim otevřelo
a na věky uzavřelo.

Láska

Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá,
jako voděnka mezi břehama.

Voda uplyne, láska pomine
jako lísteček na rozmarýně.

Kouzlo

Co to máš, děvečko,
co to máš za krásu?
když na tě pohlednu,
celý se zatřasu.

Co to máš, děvečko,
co to máš za líce?
Dyž na tě pohlednu,
zabolí mě srdce.

Co to máš, děvečko,
co to máš za ruce?
Dyž za tebó přindu,
domů se mně nechce.