Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• v roce 1890 publikováno ve sborníku O bídě lidské: Ve prospěch chudých dítek českých škol v Brně, který uspořádala Anna Hübnerová

Pospolitý život v našich venkovských obcích spočíval, a namnoze posud spočívá, na pevných základech života rodinného, křesťanské lásky k bližnímu a sousedské vzájemnosti všech občanův.
Čeho nebylo doma a právě se potřebovalo, o to vše chodilo se k sousedům; i půjčováno všude co nejochotněji. Neměl-li kdo chleba, poslal si pro pecen, kde ho právě napekli, a když upekl, oplatil, aniž úzkostlivě odvažováno, větší-li pecen či menší, z černější-li mouky či bělší. Tak půjčují si navzájem sousedé rozmanitého náčiní domácího i polního, ano i tažného dobytka.
Když zabíjejí, posílají "šperků" (zabijačky) nejen příbuzným, nýbrž i nejbližším sousedům, i těm, kteří se jim za to odsloužiti nemohou.
Šestinedělce nejen kmotra, nýbrž i sousedky "do kouta" posílají, za čež pak všechny zvány bývají na úvod.
Jmenovitě svatba bývala radostnou událostí nejen rodinnou, nýbrž celé obce. Na svatbu zvávali "kde bylo okno", t.j. kde koho, a kdo přišel, každý také čím tím přispěl. Na Dačicku týden, 14 dní před svatbou chodí nevěsta s družičkou dům od domu, i po okolních všech prosit pomoci pro nové hospodářství. Když vejdou do stavení, družička za nevěstu poprosí: "Tato nevěsta vás prosí, kdybyste jí něco přidali." Hospodyň podá jim nejprve chleba, řkouc nevěstě: "Na, krájej si na syna!" a družce: "Krájej si, aby ses brzy vdala!" Potom nevěstu podaruje lnem. Dříve tak chodívaly všecky nevěsty, nyní jenom chudší. Podobně na Valaších nevěsta chudobná chodívá ptát "na novosedlí". Na Uherskobrodsku vystrojí nevěstě snídaní některá žena příbuzná nebo sousedka; "požčávají (půjčují) si", když potom v tom domě je svatba, oplácejí si zase.
Pohořelým pomáhali sousedé téže obce i obcí sousedních stavivem, slámou i prací ruční. Bez pojišťoven vyhořelá stavení byla za krátko znovu pokryta, aniž se pohořelý zadlužil nebo jinak značnější škodu vzal.
Podobně pomáhali si sousedé navzájem při všech prácech domácích i polních. Výpomocným takovým prácem říkají Valaši a Laši "pobaba", t.j. pobava, vzájemné pobavení.
Ale i s "naptanými" (najatými) dělníky lid zcela jinak zachází, nežli novověký kapitalista. Na Hané rozeznávají se dělníci dvojí: "úkolníci", kteří pracují "na úkol", a nádeníci, najatí z denní mzdy. V Seničce úkolník dostane od měřice (sečení) 90 kr., nádeník za 18 dní měřici žita a měřici pšenice. Mimo to dává se obojím dělníkům strava: k snídaní káva, na oběd polévka, zelí neb omáčka, kaše a moučné. Úkolníci moučné si nechávají, majíce dosti na jídlech ostatních. Za to dostanou ode tří měřic pecen chleba a mírku mouky.
A nejen dělníky, ženu a muže, hospodář ve žně živí, nýbrž i děti jejich. Kdo celé léto u hospodáře pracuje, tomu dostává se i v zimě výpomoci brambory, zelím, moukou a jinou stravou.
Mohli bychom ještě ku mnohým jiným věcem poukázati, na př. k poměru čeládky ku svým hospodářům, tovaryšů ku svým mistrům, kteříž obojí pokládáni byli jako za údy rodiny. Než i z toho, co jsme jen hrubými rysy naznačili, bude patrno, že u našeho lidu proveden byl komunismus a rozřešena tak řečená otázka sociální, jak to jen vůbec možno. Od tohoto ideálu novověká společnosť tím více se vzdaluje, čím více na místo křesťanské lásky k bližnímu nastupuje vykořisťovací a vypočítavý egoismus.