Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1934
• Dělnice jsou básní, kterou František Halas otiskl v Haló novinách až 3 roky po jejím vzniku a ve které vzpomíná na své dětství, v němž sehrála hlavní roli jeho předčasně zemřelá matka (1909), reprezentující nelehký úděl dělnic v čase plném sociálních otřesů
• báseň lze považovat za jakýsi doplněk ke Starým ženám; obě skladby vytvářejí takřka jednolitý celek, ve kterém do popředí výrazně vystupují dobové společenské rozdíly a nerovnosti

V ránech ještě spících
vstáváte starostlivě
pak postavíte tiše na plotnu
hrnec té věčné žbryndy

Tomu nejmladšímu zavážete botky
přičísnete malou
a podíváte se do hřebínku
Máš úkol zeptáte se
a když vejde do kuchyně muž
trošku opravdu jen trošínku se usmějete
aby si zas moc nemyslel

Vycházíte z domu
a v hlavě se vám honí
Zas má ten kluk podrážky pryč
Všechno na těch fakanech jen hoří
Co jen mám večer vařit
Jestlipak ten můj dostane konečně práci
Kdepak se ta holka včera toulala
Už zase bude činže
Co to jen mají s tou válkou

Taková je vaše samomluva
a jen z tak mála myšlenek složena je
velikost vašich životů

Rázem rozestavujete se po městech
na pranýře práce
textilačky umyvačky přihazovačky
uhlířky šičky prodavačky služky
i vy ostatní
ke kterým všecka moje slova přicházejí
s kloboukem v ruce
a hluboce se uklánějí
Já to vím

Vaše historie začíná ve čtrnácti
trošku lásky tancování
a pak už jen děti soužení
a nekonečná dřina

Ani se nenadáte
a přijde ta strašná chvíle
kdy vás někdo udeří
tím hrozným slovem
Babo

Rozbije to srdce sehne hlavu
a k vaší samomluvě
připlete se
Vždyť se za mnou taky otáčeli
Milovala jsem
Milovali mě
Jak to jenom říkal o mých očích
Jeden padl v sedmnáctém
Rodila jsem
Potrácela
Plakala
Proklínala
Křičela
a za to všecko
a za to všecko
ten chrchel
Babo Baba

Snad se mne zeptáte
vy na Cejlu potkávané
Odkudpak to on tak zná
A tu vám řeknu
Taková jako vy jste
byla i moje maminka

Dřela v Kemce a u Löw-Beera
na prvního května zpívala
"Pryč s tyrany"
a neplakala když zavřeli tátu
To ostatní jsem vídával
a proto to tak znám
a proto vás mám tak rád
třeba to často neříkám

To víte národ dělníků si na to nepotrpí
ale někdy to přijde a člověk zakřičí
jen proto abyste si nemyslely
že jste samy
tak samy jako se vám zdá
a abyste uvěřily
že to přece jen jednou bude jiné