Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• druhá sbírka Františka Halase, poprvé uveřejněná v roce 1930, svým obsahem i formou přesvědčivě navazuje na jeho prvotinu Sépie a důsledně tak předurčuje další linii jeho tvorby
• věnováno Jiřímu Mahenovi

Lítost

Denně podléhaje kráse prvotného hříchu
unavíš stráž ráje spustí meč
zůstávajíc netečnou a v tichu

S žalem hledáš cestu zpáteční
bloudě v širé rovině svých skutků
naříkáš si na své zrození

Zrazen krví zkažená je
hrůzou v nocích třeseš se
jediného nervu nezapomínaje

Svět tak známý až je cizí
leží na tvém snu
Plž skrytý v růži

Ze dna

Štyrskému

S horoucí falší miluji tento svět
bohem rozsvícený ďáblem znečištěný
s hněvivou láskou miluji tento svět

Dno hladomorny plné havěti
z jejíhož dna i ve dne vidíš
vše co v snách se bojíš viděti

V průvanu tmy mezi narozením a smrtí
stydna pod hřbitovním vápnem měsíčním
trháš zlaté tkanice rozbřesků co škrtí

Pak lítost jež k ničemu zde se již neupíná
jen nad posledním Kuřátkem v Plejádách je ti do pláče
co pípá nejsouc mezi svýma

Proč kohoutíš se srdce mé
písek hvězd slzy všech vysuší
do chladných růží na tvář padneme

Ten hlas

S úsměvem plným smrákání
zlatý sloup čela obdivuješ
je to štít tvého slepého nebe
beznadějného jak ďábel

Meleš palci zbytek štěstí tak krásného že již není
poznávaje marnost rozkoší
ta nebesa údivu ta zívání

Co poznal jsi v šerém čase dnů
květino nešikovná nikam se nehodící
jen nudu krve a nudu inkoustu

Láska zvětrá v nadbytku moudrosti
polibky jsou mrazením dešťů
v nichž anděl srdce kulhá táhna za sebou špinavé křídlo

Jen pýchu jejíž zlato časem nezčerná
na čele nésti s hrdostí
jen naději jak orel v modru visící

Sedmiramenným svícnem duhy
kdos hledá mne kam skrýti tvář
žluč země kvete

Ten hlas který ruší sny ten hlas
jdu již jdu krysař dnům svým pískající
trpkostí úsměvů stárne má tvář