Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1937 - 1941
• věnováno památce Jindřicha Hořejšího
• sbírka veršů velkého českého básníka 20. století, jež byla prvně publikována - byť v neúplné podobě - ve válečném roce 1942
• v době okupace hledal František Halas cesty, kterými by mohl promluvit do tíživého a pochmurného času jinak než svou charakteristickou poetikou; jedním ze zdrojů byla radostná událost v jeho rodině, narození syna, kterému věnoval 1. část této sbírky; prostřednictvím dětského pozorování tak obohatil své básně o nový rozměr, o zvláštní pohled na svět, ze kterého přes záměrnou naivitu prosakuje i víra a naděje, neboť "i kdyby na sůl nebylo / báseň zahálet nemá"; v dalších verších můžeme rozeznat i dusnou protektorátní atmosféru, příkrov zloby, jenž náhle vyvstal nad ohroženým národem; Halas čelí těmto temným okolnostem poukázáním na sílu osobností české kultury, proto se ve sbírce objevují například Jan Neruda, Josef Mánes či Bedřich Smetana, později i Jiří Mahen, Jiří Orten nebo Hanuš Jelínek

Slova

Taková těžká těžší vzletu vrány
taková mračná někdy jsou
počinek hořký darovaný
kterousi sudbou nedobrou

Lehká ba lehčí slzy na krajíčku
ale i z těch si vybrat smím
takový verš však na petličku
přiráží dvířka s tajemstvím

Plná plná plnější jsou ticha
křehčejší v tůni okřehku
ale ať báseň sama si je smíchá
poslední první i ta z prostředku

Jednou i nechtě musíš jíti
a vydat počet z útrap svých
pak za slavného čepobití
rázem se zbavíš nepravých

DO USÍNÁNÍ...

Ladění

Malou noční hudbu slov odzpívaných z ráje
do usínání dětí zazpívat bych chtěl
a oddychna si dozpíváno maje
bych do daleka s nimi odletěl

Do země lazurné kde vlezlé zimy není
a lidé nevědí co je to míti hlad
bóžinku jaké by to bylo posezení
na hoře z marcipánů jen si vzpomínat

Malá noční hudba podařit se nechce
do usínání dětí však pošeptat jsem šel
Dětičky malé kdo musí vzlétat těžce
ten věřte vždycky nejvýš vyletěl

A to je tatínek a to je vaše máma
a to jsou chudáci ba u nás skoro všem
vyrážejí křídla celá země s náma
se chystá letět nebi do oken

Poučení otcovské

To nejsou vlnky
to rusalek jsou jména
a to co slyšíš Brnky brnky
je harfa Vltavina
trošku rozladěná

Ty rusalky když mají hlad
hned luna strojí večeři
na stříbře po dvou kačenkách
Ať běží tam kdo nevěří

Tma tmoucí tmoucí tma
stříbro pak umývá

Poučení synovské

Když probudí se hlína je to myš
Je-li sklu zima zaroste větvičkama
Ryba je hastrmaní lžička Víš
A slza Slza je voda co je sama

Před usnutím I

Ty nevíš táto to ti bylo k smíchu
já viděl kosa na trávníku
zavazovat si tkaničku
U botky se mu rozvázala
tahal ji až se přetrhala
a víš že ji ten hlupák sněd

Kdepak si koupí novou teď

Žížala Co ty víš
Počkej však ráno uvidíš

Před usnutím II

Kam jen ty hodiny v lese pověsili
To je tam myslím Karkulka dala
Nevěříš Když jsme tam s mámou byli
mockrát v nich kukačka zakukala

Čím se ten ušák čím se polekal
Jen na bobek si chudák sotva sed
pár bobků udělal a tak se hnal
že pod ocáskem mu zbyl papírek

Před usnutím III

Umíš hrom Čímpak vítr hvízdá
Kdy budou zralá hnízda
Kam vrána na noc děti dává
To na nebi lulají když poprchává