Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• sbírka veršů, do které Halas shrnul svou básnickou tvorbu z let 1938-1948
• pokusil se v ní zachytit nejen klíčové události uvedeného desetiletí, ale v dobovém (oslavném) duchu připomenout i souvislosti, které vedly k únorovému puči roku 1948
• v 1. části sbírky se František Halas soustředí na atmosféru válečné doby (verše vznikaly v letech 1938-1944), ve 2. části se pokouší analyzovat příčiny, jež vedly až k převratu v roce 1948
• věnováno památce Bedřicha Václavka a Vladislava Vančury

HLÍDKOVÁNÍ

1938-1944

Do zbraně

A zase pod vším zaznívá
válečný chorál Božích bojovníků,
a kdo snad ještě nezpívá,
hledá si notu ve zpěvníku.
Dívej se, světe! Copak nad tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

Skobové kříže zběsile se svíjí
v troufalém větru tichých sdělení,
rodí se u nás letos tolik zmijí,
i zem se vzteká, uštknout nelení.
Dívej se, světe! Copak na tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

U pomníku mrtvých ze světové války
jsou schůzky padlých každou noc.
Radí nám do snů, jak nejlíp střílet z dálky,
a hotoví se jít nám na pomoc.
Dívej se, světe! Copak nad tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

Už pevnost vlajku vytahuje znova,
do nebe rostou včera ještě slabí!
Cítí to v kostech garda Hitlerova,
nenajde díry, kudy utekla by.
Dívej se, světe! Copak na tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

1939, Křik Koruny české

Nástup 1938

Polnice poplachu noc rozetnula.
Moře vojáků. Biblický přílive!
V tvých vlnách úzkost utonula
a bledlo strachy pyšné Ninive.
"Jen jdi a udeř!" Ženy loučily se.
"Vrať se mi, synku, na štítě!"
"Tati, pročpak už nestřílí se?"
A vojska stála ve krytě, jen ve krytě!

Tehdá už se vším jsme se rozloučili.
Svět při loučení stále dlel.
Co s municí, když prach se nevystřílí.
Byl přítel nepřítel, jen nepřítel!
Takový nástup se už neuvidí,
o tom si budou věky vykládat,
a svět už dnes se do kořínků stydí,
že nechali nás stát, ach, jenom stát.

1939, Křik Koruny české

Demobilisace

Jdou roty, mlčky zuříce.
Tak bez rány! Pluk studem úpí.
Zoufalých chlapů tisíce.
Hromady pušek, přilbic kupy.

"Chceme se bít! Pusťte nás na ně!
Jen sedm je jich na každého z nás!
Kdo nedal rozkaz rozlámat ty zbraně?"
Teď kradou Němci, co se dá jen krást!

Odjíždějí. Kolony loupežníků.
A voják odzbrojený stojí něm.
"I ze lžičky lze nabrousit si dýku!"
Odplata šeptá v něm.

1939, Křik Koruny české