Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• báseň
• publikováno v almanachu Ruch (1873)

Stával chudák u kostela
ruce maje zbožně spjaté -
nabízel ke koupi lidem
na obrázku všechny svaté.

Mnoho zboží všeho druhu
prodal nábožnému lidu -
ale žádný nechtěl jemu
koupit bídu.

*

"Přisedni si milý hochu,
zapal sobě dýmku -
budeme tu pěkně spolu sedět,
klidně jako na vejminku.

Myslím já si, že svět celý
jednou byl můj statek,
až naň přišli noví hospodáři -
mnoho pánů - holý zmatek. -

Poslali mě na vejminek -
myslíš, že to bolí? -
Vždyť mi dali na výslužné
mošnu se žebráckou holí."

*

"Hlad a zima - viďte starý? -
poproste tu krásnou dámu,
co stupuje zbožným krokem
k velebnému páně chrámu. -

Poproste ji, ať ustřihne
vlečku u hedvábných šatů -
můžete jí dobře užít
k svému plášti na záplatu.

Něco k jídlu dá vám taky -
aspoň drobtů do sytosti -
můžete jí nabídnouti
za vše kus své poctivosti."

*

"Ačli Bože, jsou to krásné růže,
co má ta dáma na ňádru,
a ráno budou na smetišti
už pohozeny do hadrů."

"Což také růže - ještě krasší
si snadno zase zakoupí,
však nikdy ty co kvetou v srdci,
až osud jí je uloupí."

*

"Nu co pak. co pak zase máte,
že se tak bolně usmíváte - - -
nevidím nic - jen kočár jeti,
v něm mladou dámu a tři děti.

Vsak podobna je na mou věru
ta dáma vám - vy měl jste dceru - -
ta provdala se - bez faráře - -
ha, znám už výraz vaší tváře."

*

"Jen mlčte starý, a se stište,
vám proklínati nesluší -
jen svědomí když máte čisté
a žádnou skvrnu na duši.
Kdož za to, že to dcera vaše
co padlá - ubíhá vám plaše - -
ač pro vás bolný, smutný zjev -
je přec to vaše krev."

"Já neklnu jí - kdo pak to ví,
zdaž ji ten hedváb nepálí -
snad jí ten špendlík brilantový
a skvost už srdce proklály, - -
jsme lidé - jeden jako druhý
a každý měkký jako z tuhy -
a otci trudno míti hněv -
vždyť je to moje krev.

A jestli tím snad ona vinna,
že moje hlava sbělela,
jeť kletba jenom Hospodina
a nám nepatří docela.
Já zapomněl a neznám lání -
a nepřirazím v proklínání
hřeb hanby její na rakev,
vždyť je to přece - moje krev. -

*

Jdu často kolem kostela,
kde stařeček můj stával,
kde mráz i slunce paprsek
s šedinou jeho hrával.

Teď víc tu není stařečka -
už stihly jeho žaly
a tělo schřadlé, uvadlé
v špitále rozřezali.

Buď s Bohem, starý příteli,
a odpočívej v klidu - - -
konečně přec - smrť ledová
ti odkoupila bídu.