Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1837
• báseň byla uveřejněna v roce 1892 ve sborníku Patery knihy plodů básnických, výboru z novověké poezie české, jenž uspořádal František Bílý

Nad ouvozem na rostině
švitořivý vrabčík seděl,
vůkol sebe po krajině
potutelným očkem hleděl;
vrtěl sebou, poskakoval,
na pocestné pokřikoval
pronikavým hlasem svým:
Čimčarara čim čim čim!
Ouvozem tu kůň jde starý,
přijde k vrabci, mluví k němu:
"Uleť, vrabče, chutě vari!
Kocouři se ženou k sněmu,
již se blíží tuhle dolem,
co nevidět půjdou kolem;
prchni, sice tebe sklidí -
víš, co kocour nevyslídí!" -
Vrabčík se naň podívá,
usmívá se, usmívá,
pak mu pyšně odsekne:
"Dobře, dobře - vyřídíme,
my se u nás nebojíme,
našinec se nelekne.
Ať se každý o svou kůži stará,
čim čim čim čim čimčarara,
čimčarara čim čim čim,
co mám dělat, to já vím."
Kůň jde volným krokem dále,
vrabec však svou vede stále:
"Hlehle pána rozumného
z kraje trochu loudavého,
s hlavou k zemi sklopenou,
jak mi s tváří učenou
moudré dává naučení!
Vždyť má uši,
které oslu jenom sluší;
ať mne luňák -
když to osel není!
Nebojím se sedláků,
jiných přece jonáku,
nehrozím se -"
Však hle! šust -
kocour divě z roští vyletí,
vrabce lapí -
chňap a chrust -
naučí ho věčně mlčeti.