Menu
Čelakovský František Ladislav (*07.03.1799 - †05.08.1852)
České písně (Slovanské národní písně)
Kniha první - České, moravské, valašské a slovenské písně
Část I. - České písně
1.
Náš kohoutek kokrhá, kokrhá,
bude brzy ráno;
můj Honzíček vzpomíná, vzpomíná
na mne, panímámo.
Ach, kyž dítě moje!
kyž je možná tobě
hubičku dáti.
Panímámo, vstávejte, vstávejte,
pantáta vás volá;
snídaníčko přistrojte, přistrojte,
bude u nás svatba.
Já se budu vdávat,
musím taky vstávat
brzy raníčko.
Můj Honzíček jede k nám, jede k nám
tamhle od háječku,
věru, já ho dobře znám, dobře znám
na bílém koníčku.
Pospěš hezky brzy,
moje potěšení,
rada tě vidím.
Jsem tomu ráda, ráda jsem,
srdce ve mně skáče,
můj oumysl potěšen, potěšen,
že budu mít chlapce:
nebudu se více bát,
abych měla ostat
zsiřelou děvečkou.
2.
Když jsem já šel skrz černý les,
žaly tam panenky oves;
já jsem se jich počal ptáti:
je-li tu má milá taky?
"Ach není, není, umřela,
včera tejden funus měla."
Okažte mi tu cestičku,
kady nesli mou holčičku.
"Cestička je povědoma,
rozmarýnkou propletena."
Okažte mi kostelíček,
kde leží můj andělíček.
Dvakrát jsem hřbitov obešel,
nový hrob jsem tam nenašel;
po třetí hřbitov obcházím,
teprv nový hrob nacházím.
"Kdo to chodí po mém hrobě,
že nedá mrtvým pokoje?
Šlape travičku zelenou,
sráží rosičku studenou?"
Jsi-li to ty, moje milá,
kterás ráda dary brala?
"Jestli jsem já dary brala,
já jsem je s sebou nevzala.
Jdi jen domů k panímámě,
ona ti dary okáže:
prstýnek hoďte do moře,
ať já nemám více hoře;
šáteček hoďte do vody,
ať mne má hlava nebolí."
3.
Přes ty pusté lesy,
potěšení moje,
vzdálené jsi, vzdálené.
Pukejte se, skály,
rovnej se, oudolí,
lesy se položte;
ať já se podívám,
ať já ji uhlídám,
kde je potěšení mé.
4.
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
kterak já je přivítám?
"Vlasatýho: Jdi tam zas!
pana Víta: Vítám vás!
a mladýho, vědomýho
pána: Líbám vás!"
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
kamž je posadíme?
"Vlasatýho u kamen,
pana Víta za stolem,
a mladýho, vědomýho
pána do sesle."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
jakéž ubrusy jim dáme?
"Vlasatýmu konopnej,
panu Vítu plátěnej,
a mladýmu, vědomýmu
pánu kmentovej."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
jakéž jim talíře dáme?
"Vlasatýmu dřevěnej,
panu Vítu hrnčenej,
a mladýmu, vědomýmu
pánu stříbrnej."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
jaképak jim lžíce dáme?
"Vlasatýmu dřevěnou,
panu Vítu cejnovou,
a mladýmu, vědomýmu
pánu stříbrnou."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
jaképak jim maso dáme?
"Vlasatýmu skopový,
panu Vítu hovězí,
a mladýmu, vědomýmu
pánu zvěřinu."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
co jim píti dáme?
"Vlasatýmu pivíčko,
panu Vítu viníčko,
a mladýmu, vědomýmu
pánu malvazír."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
kam je položíme?
"Vlasatýho u kamen,
pana Víta za stolem,
a mladýho, vědomýho
pána do lože."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
čímž je odějeme?
"Vlasatýho oklepí,
pana Víta otepí,
a mladýho, vědomýho
pána peřinou."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
kdy je probudíme?
"Vlasatýho k svítání,
pana Víta k snídaní,
a mladýho, vědomýho
pána k obědu."
Hejdum, hejdum, matko má,
přijdou hosti k nám:
hejdum, hejdum, matko má,
jaké dílo pak jim dáme?
"Vlasatýmu hnůj kydat,
panu Vítu louč sekat,
a mladýmu, vědomýmu
pánu - namlouvat."
5.
V Kralohradě na zahradě
kvete krásná růžička,
pokropila krásnou růži
po dvě noci rosička.
V Kralohradě na zahradě
u té krásné růžičky
vylejvala má panenka
po dvě noci slzičky.
V Kralohradě na zahradě
spolu jsme se loučili,
u té krásné růže jsme se
posledně políbili.
6.
Kdybys měla, má panenko, sto ovec,
a já jenom za kloboukem jalovec,
nebudeš má,
není možná,
ani ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
Kdybys měla, má panenko, sto dvorů,
a já jenom otrhanou stodolu,
nebudeš má,
není možná,
ani ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
Kdybys měla, má panenko, dukáty,
a já jenom záplatový kalhoty,
nebudeš má,
není možná,
ani ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
Kdybys měla, má panenko, vinici,
a já jenom za chalupou pšenici,
nebudeš má,
není možná,
ani ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
Kdybys měla, má panenko, půl světa,
a já pásal u sedláka hříbata,
nebudeš má,
není možná,
ani ti to, má panenko, Pán Bůh nedá.
7.
Když jsem já ty koně pásal,
přišla na mne dřímota,
dřímo-dřímo-dřímotinka,
koně mi šli do žita.
Přišel na mne sedlák šelma,
toho žita hospodář:
"Co ty tady, šelmo, děláš,
že ty koně v žitě máš?"
Co? já nejsem žádná šelma,
ani žádný nezdvořák;
kdyby mi to jinej řekl,
tomu bych se podíval.
Sedm let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neukrad,
jen jedinou homolinku,
a pro tu jsem s půdy spad.
Sedm let jsem u vás sloužil,
a nic jsem vám neztratil,
jen jediný zákolníček,
a ten jsem vám zaplatil.
Sedm let jsem u vás sloužil,
žádný na mne nic neví:
jenom vaše Bětolinka,
a ta na mne nepoví.
Kdyby na mne pověděla,
povědíti nemůže;
neb mne sama vodívala
do zahrádky na růže.
8.
Když jsem šel skrz dubový les,
přepadla mne dřímota:
a za hlavou mně do rána
rozmarýna vykvetla.
Pořezal jsem všecky pruty
dohromady spletené;
ty jsem pustil po vodičce,
po vodičce studené.
Ta, která ji lovit bude,
rozmarýnu zelenou,
jistě ta má milá bude
za vodičkou studenou.
Šly ráno k řece panenky,
do věder nabíraly,
a pruty k nim z rozmarýny
k samej lávce plynuly.
Ta mlynářovic Liduška
po nich se nahýbala,
a nešťastná holubinka
do vodičky upadla.
Zvoní, zvoní trojí hrany,
co to asi znamená?
Povězte, milí ptáčkové,
snad to není má milá?
"Tvou milou, tvý potěšení
do rakve ti skládají,
čtyři muži v černém rouše
do hrobu pokládají."
Ach můj Bože znejmilejší!
tys mi vzal mou nevěstu! -
Povězte, milí ptáčkové,
k jejímu hrobu cestu.
"Za vrchem tam v kostelíčku
zpívají v kůru kněží;
pět kroků za kostelíčkem
v hrobě tvá milá leží."
Budu plakat a se soužit,
na ten tmavý hrob sednu,
a pro tebe, má panenko,
těžké hoře ponesu.
Těžké já ponesu hoře,
až mne smrt vysvobodí,
a z rozmarýny věneček
na můj příkrov položí.
Související odkazy
Diskuse k úryvku
František Ladislav Čelakovský - České písně (Slovanské národní písně)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
jeseníky Lovci diamantů konvalinky eugen oněgin o založení Prahy štědrý Píseň slonů washington o smolíčkovi klasický životopis návrat domů sloni Bohumil Mathesius vějíř boženy němcové albert camus poslední kapka Ovidius Naso Taneční hodiny Popis děje ctnost francouzova odborný referát Bára krásný den bram stoker Na vlakovém nádraží Childe Haroldova konektory plechový tetování
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 577 349
Odezva: 0.09 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí