Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

§2

Neníť to vlastně práce sama, již sluší nazývati užitečnou, jinak by užitečnost s prací samou se ukončila, neboť práce sama tráví se při hotovení výrobků a jen ve výsledku jejím trvá užitek. Musí se pozorovati rozdíl mezi prací a jejím výsledkem, jakž je nejprve vytknul Storch a ještě lépe po něm Dunoyer. Práce je užitkotvorná - výrobek je užitečný. Všecka zaměstnání, nechť jich působí na věci nebo na člověka a ducha jeho, konají práci. Práce sama pomíjí v běhu vykonávání svého. Ale práce jak hmotní tak duševní tvoří užitečnost, kteráž zůstane a se sbírá i nahromaďuje, zároveň s činností - buď na věcech nebo při lidech. Hodina učení, již dává profesor žáku svému, se ztráví, jako práce, již si dává hrnčíř k vyrobení své nádoby - ale vzdělání, jež tím způsobem žák obdržel, zůstává na duchu jeho tak nezrušítelně jako forma, kterou hrnčíř vtisknul dílu svému. Jako řemeslník nástroji a fabrikant mašinami na vyrobené hmoty, tak učenec neb učitel pracují slovem nebo písmem na osvícení ducha našeho, umělec malbou, zpěvem, hudbou, básnictvím vzdělává krasochuť neb oblibu naši - to jest cit a úsudek pro krásu. Písmo nebo slova, kterýmiž onen pracuje, nejsou vlastně výrobkem jeho - ony jsou jen nástrojem, rovněž jako zvuk a hlas, to jest pohnuté vlny vzduchové, nejsou výrobkem hudebníka, nýbrž jen prostředkem, kterýmž cit a myšlénka umělcova k nám přechází. Výtvor práce jeho je vlastně vzdělanost, krasochuť jako výsledek práce lékařovy je zdraví; výtvor mistrů v šermírství, tělocviku, plavectví a t. d. je obratnost, síla, neohroženosť; vytrvalost; výtvor kněze nebo mravoučitele mravnost a zbožnost; výtvor právníka spravedlnost lidi neb aspoň šetrnost ku právu jiných; a konečně celé vlády a všech jich úředníků prací žádoucí výsledek jest neb má býti pořádnost lidí, jich úcta k zákonům a z toho plynoucí spokojenost a blaženost.

§3

Všecky tyto vlastnosti jsou mocnými prostředky k vyplnění potřeb a žádosti lidských, ony jsou nejhojnějším pramenem bohatství a moci pro ty, kteříž je mají. Užitečnost je i zde jako jinde základem cennosti. I zde potřeba a a žádost tito dva soudcové užitečnosti, tito rodičové poptávky ustanovují cenu, kterouž se uvolíme dáti za vědomost od učence sdělenou nebo potěšení a zvelebení citů od umělce způsobené. I zde ale musí přistoupiti vzácnost (rarité - Seltenheit), má-li se cennosti uznávati; neb jen když se nám nepodávají užitečnosti ty ve množství nevyčerpaném, mají cenu pro výměnu. Práce dělníka obratného, vytrvalého cení se vždycky výše, a kupecký, kterýž nabyl známosti jazyků, zemí, zboří, oučtů a t. d., dostane snadno hojný plat za služby své. Řemeslník, jehož krasochuť viděním mnohých díl umělých je vybroušena, dovede z této přednosti své přenesením jí do výrobků svých peníze dělati. Národ zdravý, silný a umělý je bohatší než neduživý a neobratný, neb tyto vlastnosti rovnají se velikému bohatství, jako n. př veliké zásobě železa, kamenného uhlí a parních strojů, nebo pomocí těch jako oněch dá se mnoho výrobků zhotoviti. Každodenní zkušenost nás učí, že bohatství národu jde rovným krokem s jich vzdělaností a že s oběma zároveň kráčí jich moc. Několik tisíc vojáků vzdělaných nalezá ve vědomostech svých prostředky, odolati sto tisícům nejudatnějších bojovníků surových, jakož toho důkazy vidíme v Algerii a Indii; v této poslední zemi společnost kupců anglických založila říši, kdež vládne mocně nad více než 100 miliony poddaných. Tak malá ale vzdělaná Europa dává zákony všem těm nesmírné velikosti dílům světa, obývaným od národů nevzdělaných a surových.

Ale jako moc států postupem vzdělanosti se zakládá, rovněž tak jich síla, sláva a bohatství zanedbáním věd upadá. Tak klesala světovládná říše Římanů, čím více klesala mezi nimi láska věd a jich pěstování; a barbarové, jichž byli prvé miliony podmanili slabým počtem svým, porazili je a říši jich ztroskotali. Nicméně ještě i chatrní a roztroušení zbytkové vzdělanosti římské byli tak mocní, že tolik velikých bojovných a mladistvých národů přemohli, tak že po některých, jako na př. po obojích Gothech, ani památky jména na světě nezůstalo a Francouzi ne jazykem předků svých, vítězných Franků, ale jazykem od nich podrobených Římanů mluví. A nahlídněme do dějin Slovanstva. Téměř polovice nynějšího národu německého pochází z krve slovanské, v celé východní části Německa žijí potomci Slovanů polabských, kteříž byli nejprve podmaněni, poněvadž pro svou rozdrobenost a nesvornost . neměli společního střediště moci a vzdělanosti své, a později řeči a jména zbaveni a z počtu národů vymazáni, poněvadž nemohli při rozdrobení svých nářečí a literatur, při zanedbání vzdělání svého odolati křesťanstvím, vědami a průmyslem ozbrojenému a sestředěnými silami proti nim válčícímu duchu Němectva. A tak byly pochovány celé světy Slovanů v moře zapomenutí, kdežto spějí jako posvátná jich Vineta pod vodami moře baltického a zřídka kdy jen nalezne se norec, kterýž by se odvážil do těchto hlubin, ohledati velebené ty ostatky.

Budiž nám to náukou, že i my neodoláme návalům cizinstva, že i my neobhájíme národnost a samostatnost svou, jestliže nebudeme se sousedy svými statně a vytrvale zápasiti v průmyslu a vzdělanosti.