Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

§8

Z toho vysvítá, že se Smith v této věci zmýlil a to více, než takovému muži, jako byl on, dovoleno jest se mýliti. Jeho slovo zavedlo jiné ekonomisty tak, že omyl jeho ještě mnohem rozšířili a o všech, kteříž nehmotnými pracemi se zanášejí, mluvili, jako by byli praví zahaleči a jakoby nebylo jinde zásluhy, než při hotovení hmotných výrobků. Zvláště slovutný Malthus v tom smyslu daleko zašel, a sám důmyslný Sismondi pokládá práce duševní za nevýrobné, poněvadž, prý plody jich nemohou býti uspořeny nebo nahromaděny v kapitál a tak zachovány k budoucímu požívání: jako by nebyly všecky naše bibliotheky nahromaděné kapitály těchto plodů, duševních prací zachované potomstvu; a zajisté i on nemyslil, že by cena těchto knih, že by zásluha jeho vlastních výborných spisů, náležela papírníkovi, tiskaři a knihám, a nebo že by snad cennost vytečného obrazu, kterýž se za tisíce prodává, byla utvořena od dělníka, kterýž plátno k němu setkal, štětec svázal, anebo barvy utřel.
A nemuseli bychom, za blázna pokládati toho otce, kterýž celý kapitál svůj, to jest všecky své statky uspořené, vydá jak říkáme na vychování svého syna, to jest aby mu za to vyměnil a opatřil možnost nahromaditi vědomosti, kteréž mu mají více vynésti než kapitál vynaložený - kdyby nahromadění plodil duševních prací byla pouhá nemožnost?

§9

Sismondi, kterýž ve svém spise tak dobře vytknul, že práce vyrobující statky může býti postřední nebo bezpostrední, měl zajisté dříve než kdo jiný poznati, že všecky práce všech stavů, kteříž byli od Smitha nazvaní nevýrobnými, když ne přímo aspoň posťředně k vyrobeni statků působí; neboť všickni tito stavové buďto tvoří bezpečnost, pořádek a mravnost, bez nichž se výroba dobře dařiti a bohatství naše zmáhati nemůže, buďto rozmnožují aneb rozšiřují vědomosti, kteréž snadnější a hojnější výrobu statku podporují, buď zas zachovávají nebo napravují zdraví naše, zotavují ducha namáháním potlačeného a udržují tělo i duši při té síle a svěžesti, bez niž by dobýváni statků vezdejších ani možné nebylo, ani příčiny, podnětu a rozumného účele nemělo, poněvadž by jich užíváni se stalo buď nemožné, neb aspoň svých půvabů pozbylo, - buďto konečně uspořením času pro jiné, těmto možnost poskytují bezpostředně statky vyrobovati aneb jiným některým způsobem postředním k bohatství nebo blahobytu národnímu přispívají.

§10

Potřeba a žádost lidská jediné může rozhodnouti zdali je cennější práce postřední nebo nepostřední, a byl by zajisté velký omyl domýšleti se, že tato má vždy vetší cennost a důležitost pro výrobu než ona. Kdyby tomu bylo tak, musela by míti větší cenu práce toho, klerýž korec obilí semlel, než toho, kterýž mlýn postavil, práce krejčího, kterýž sukno rozstříhá a sešije musela by býti výrobnější, než toho, kterýž je zhotovil, a práce kuchařova, kterýž nám potravy na stůl připravuje, záslužnější, než práce hospodářova, kterouž byly vyrobeny. Kdyby jen ta práce byla užitečná, jejímž výsledkem je výrobek hmotný, sloužící spolu přímo a bezpostředné potřebám našim, nebylo by hrubě práce užitečné, leda práce kuchaře, obuvníka a oděvníka.

§11

Jak bludné je ostatně učení uvedené, pozná se nejsnadněji, když se pravidla, dle nichž se tak mnohé práce za výrobné prohlašují, upotřebí na jiné práce, jež oni ekonomisté sami za výrobně pokládají; neb tu se hned ukáže, že není téměř ani jediné práce, kteráž by se dle některého z oněch pravidel ze řady výrobných nedala vyloučiti.
Tak nemůžeme pochopiti, jak Smith na vzdor svým pravidlům práce obchodní mezi výrobné počítati mohl, ježto se předce ví, že výsledek těchto prací není nikdá výrobek hmotný, nýbrž podobně jako u prací nehmotných užitek způsobený - neboli zvýšení cennosti, ježto kupec prací svou na samých tovarech ničehož nemění a jediné za prostředníka slouží mezí výrobníkem a spotřebovatelem.
Nicméně každý přiznává obchodu vlastnost výrobnosti a veliká jeho působení na bohatství národů. Nahlídneme-li do historie, ukáže se nám, že někteří národové, jimž země jich chudá potřebných statků odpírala, netoliko potřeby nutné, ale nezřídka i blahobyt a bohatství obchodem sobě opatřili a že některá města nemající mnoho země, ne-li jediné aspoň hlavně obchodem takové bohatství sobě opatřili, že se stali mnohem mocnější a hlavnější než jiné země bez porovnání rozsáhlejší a lidnatější. Tak za starodávna Tyrus a Kartago, ve středním věku Benátky a Janov, a v novějších časech ještě Hamburk a Lubek.
Tito úkazové jsou tak patrní, že odjakživa nejmoudřejší státníci obchod za jeden z nejdůležitějších pramenů průmyslu, bohatství a moci národův pokládali, ba merkantilistská škola francouzských ekonomistů za jediný. A sám Smith přiznává zahraničnímu obchodu zásluhu, že byl původem nejznamenitějších fabrik a že přemnoho přispěl k větší výrobnosti rolnictví. A kdež mnedle jsou jeho hmotné výrobky - ba poználi se jen na zboží některém s jistotou, že pobylo v rukou kupcových?