Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jsou slzy, které pláče nad bratrem brat
a žena nad mužem,
když za vlast chystají se ke krvavým obětem.
A světec v zraku slzy má, z ekstase
kdy do života vrací se a na zemi
ho tíha těla zas již váže kamenem.

Jsou slzy soucitu a lásky, pokory; v odraze
ty nesou čin a víru, krásu, jež je prolily.
Jsou slzy světa nad bídou a jiné mučedníku k úlevě
a jiné posléz, nejčistší, tož slzy radosti.
jež díkem životu duch zaplakal i v muce spanilý.

Ty všecky znají andělé a jimi světce světec pohostí
za branou života: ty jsou chléb milosti.

A jiné cherubini pletou Bohu do věnce
a jiné posléz vesmír množí o hvězdu neb o slunce.

Než jsou též slzy jiné, slzy marnosti.

A ty stín pláče za stínem,
po břehu chodě podsvětním a málo hostinném,
kde písek neplodný a něco hořkých trav;
u něho moře bolestí řve z temných par
a před tebou stře horečně svůj pustý var,
jenž marně čeká na rozdnění
a vyhránění v tvar.

A ty jsou také prázdný stín
a kalný odlesk čehosi, co nebylo a přec snad mohlo být,
co zhaslo dřív, než rozžalo se v svit.
Ty jsou jen krůpěj zbytečná do vodné záplavy,
do kalné světa povodně,
vylhané vnitř i vně.

Ty jsou jen pokrytecký rubáš mlhavý,
v nějž halíš tělo, jež jsi zavraždil,
a který studí víc než sama nahota.
Ty jsou jen marný trud a ďáblova robota:
jen vodou rozředěná sůl,
půl zbytečnost, rouhání půl
a celé zatracení.