Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1892
• přeložil Jaroslav Vrchlický

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Scéna 1.

Strmý skalnatý břeh Čtyřkantónského jezera, naproti Schwyzu.

Jezero tvoří záliv do pevniny, chatrč nedaleko břehu. Mladý rybák vozí se v člunu. Za jezerem do dálky táhnou se zelené lučiny, vesnice a dvory Schwyzské v jasném světle slunečním. Na levé straně diváka je vidět hroty Hakenu obklopené mraky; napravo v hlubokém pozadí ledovce. Ještě než opona se vyhrne, je slyšet melodii alpského rohu (Kuhreihen) a harmonické znění zvonců stád, které ještě při otevřené scéně nějakou chvíli trvá.

Mladý rybák (zpívá v člunu) (Melodie alpského rohu):
Vln směje se klín, ke koupání vnadí,
i zdřímnul si hoch, kde v luhu stín chladí;
tu do snu mu zvoní,
slyš, fléten jak směs,
jak andělů v ráji
by zvučel ples.
A sotva se v rozkoši probudí on,
tu laškuje u hrudi vln mu shon.
A hlas z hlubiny volá:
Ty hochu jsi můj!
Já přilákám spáče,
v svou strhnu jej sluj.
Pastýř (na hoře) (Variace téhož nápěvu):
Vy, nivy, vám zdar!
Vy lučiny jasné!
Juž léto nám hasne,
juž pastýř jde v dál.
My na hory jdem, my přijdem zpátky,
na kukačky ples a na písní zvuk sladký,
až se kvítím zas ošatí země v máj,
až se spustí studánky do kola v kraj.
Vy, nivy, vám zdar!
Vy lučiny jasné!
Juž léto nám hasne
a pastýř jde v dál!
Alpský lovec (objeví se na protějším srázu skalném) (Druhá variace):
Juž hřímá to v hórách, juž lávka se chví,
však závratný lovce sráz neleká zlý;
on s odvahou kráčí,
ač led a led kol,
tu neskví se jaro,
ni zelený stvol;
on pod nohou vidí jen moře mlh vřít,
až příbytků lidských víc nelze mu zřít
a jen trhlinou mračen
on zří světa pruh,
pod vodami v hloubi
zří zelený luh.

Krajina se zrnem, je slyšeti temné dunění z hor, stíny mračen letí krajem.

Ruodi, rybák, vyjde z chatrče. Werni, myslivec, sestoupí se skály. Kuoni, pastýř, přijde s dojačkou na rameni; Seppi, jeho příručí za ním.

Ruodi:
Pospěš si, Jenni. Rychle stáhni vrš.
Jde šedý nížin fojt, řve temně Firn,
svůj čepec nasazuje Mythenstein,
a z kouta bouří všech k nám fičí chlad;
bouř bude zde, dřív než si pomyslíme.
Kuoni:
Ba, přívozníku, déšt, mé ovce žerou
jak vztekle trávu a pes hrabe v zemi.
Werni:
A ryby skáčí, vodní slípka též
se potápí. Juž bouřka blíž sem táhne.
Kuoni (k chlapci):
Hleď, Seppi, zda nám skot se nezaběhnul.
Seppi:
Znám hnědou Lisu podle zvonění.
Kuoni:
Pak máme všecky, ta se nejdál toulá.
Ruodi:
Vám pěkně hrají zvonce, pastýři.
Werni:
Skot švarný máte - Váš to majetek?
Kuoni:
Tak nejsem bohat - ten jest milostpána, tam z Attinghausů, mně jen svěřený.
Ruodi:
Jak pěkně krávě sluší obojek!
Kuoni:
Víť ona též, že celé stádo vede, žrát přestala by, kdybych jí ho vzal.
Ruodi:
Vy nejste moudrý! Nerozumné zvíře -
Werni:
To řekne se. Má zvíře rozum též,
to víme my, již kamzíků jsme lovci.
Ti na pastvu, když jdou, tu schytrale
stráž vyšlou, která uši natahuje
a varuje před lovcem hvizdáním.
Ruodi (k pastýři):
Ženete domů?
Kuoni:
Alpa nemá trávy.
Werni:
Nuž, šťastný návrat!
Kuoni:
Ten spíš přeji vám. Vždy z vašich výprav návrat nebývá.
Ruodi:
Tam v plném klusu muž sem uhání.
Werni:
Jej poznávám, to Baumgart z Alzellenu.
Konrad Baumgarten (vrazí sem bez dechu):
Pro Boha, převozníku, vaši loď!
Ruodi:
Nu, proč tak na kvap?
Bamgarten:
Jen ji odvažte! A převezte mne! Visí na tom život!
Kuoni:
Co stalo se vám?
Werni:
Kdo že honí vás?
Baumgarten (k rybákovi):
Jen pospěšte, juž těsně jsou mi v patách!
Zemského fojta jezdci za mnou jedou;
jsem synem smrti, když mne uchvátí.
Ruodi:
Proč stíhají vás jeho ozbrojenci?
Baumgarten:
Dřív spaste mne, pak chci vám všecko říci.
Werni:
Jste krví poskvrněn, co jen se stalo?
Baumgarten:
Císařský hradní fojt, ten na Rossbergu -
Kuoni:
Ba, Wolfenschiessen! TEN vás dává stíhat?
Baumgarten:
Ten neškodný jest, nebo jsem ho zabil.
Všickni (ustoupí):
Bůh pomoz vám! Co jste to učinil?
Baumgarten:
Co na mém místě každý volný muž!
pán domu, jen jsem konal právo své
na przniteli cti své i své ženy.
Kuoni:
Což hradní fojt vám na cti ublížil?
Baumgarten:
Že nezkojil svou choutku hanebnou,
Bůh zamezil a dobrý topor můj.
Werni:
Vy hlavu rozštíp jste mu sekerou?
Kuoni:
Ó, povídejte, máte času dost,
než od břehu on člun si odváže.
Baumgarten:
Já dříví v lese kácel, žena má
tu ve smrtelném strachu přiběhne.
"Fojt hradní u nás a jí poručil,
by chutě jemu lázeň připravila.
Pak žádal na ni, co se nesluší,
i uprchla, šla vyhledat mne v les."
Tu hurtem pospíšil jsem, jak jsem byl,
a sekerou mu lázeň požehnal.
Werni:
To správné, kdo vás pro to hanět může?
Kuoni:
Ten zuřivec! Svou má juž odměnu! Za Unterwalden si to zasloužil.
Baumgarten:
Čin tajný nezůstal; mně v patách jdou co mluvíme zde - Bože - prchá čas. -

Začíná hřímati.

Kuoni:
Nuž převozníku - převez poctivce!
Ruodi:
To nelze mi. Bouř velká táhne sem, vám dlužno čekat.
Baumgarten:
Čekat? svatý Bože! Mně nelze čekat, každá chvíle vraždí. -
Kuoni (k rybákovi):
Jen s Bohem k dílu! Pomoz bližnímu;
Vždyť - každého z nás totéž potkat může.

Hukot a hřmění.

Ruodi:
Juž duje vichr; jezero se dme; jak veslovat mám v bouři, proti vlnám?
Baumgarten (objímá jeho kolena):
Bůh pomoz vám, jak vy se smilujete -
Werni:
Zde život v hře, měj soucit, převozníku.
Kuoni:
Je otec rodiny, má ženu, děti...

Opětné rány hromové.

Ruodi:
Co? Stejně já též mohu ztratit život,
mám ženu, děti zrovna jako on. -
Jen vizte, hřmí to, vlní se to, víří
a z hlubin hýbe všemi vlnami. -
Rád zachránil bych toho poctivce;
však nemožno to, vidíte to sami.
Baumgarten (stále klece):
Tak musím klesnout v nepřítele dlaň. ač dívám se na břehy záchrany! Tam jsou, já mohu dosíci jich zrakem, zvuk hlasu mého může tam doletět, člun po ruce jest, jenž mne převézt může a já zde musím zoufat bez pomoci!
Kuoni:
Hle, kdos tu jde!
Werni:
To z Bürgeln je Tell.
Tell (s kuší):
Kdo je ten muž, jenž o pomoc tu lká?
Kuoni:
Muž z Alzellu to; bránil svoji čest
a proto zabil fojta královského,
jenž seděl na Rossbergu, Wolfenschiesse.
Zemského fojta jezdce v patách má
a za převoz tu prosí převozníka;
ten bouře bojí se a nechce jeti.
Ruodi:
Zde Tell, on veslem vlasti umí též,
ať dotvrdí, zda možná je ta jízda.
Tell:
Kde nouze, převozníku, vše jest možné.

Silné rány hromové, jezero vzkypí.

Ruodi:
Já vrhnout mám se v jícen pekelný?
To učiniti muž jen šílenec..
Tell:
Muž statný v posled myslí na sebe.
Důvěřuj v Boha, pomoz stísněnému!
Ruodi:
V přístavu jistém lze juž dobře radit.
Zde člun, tam jezero! Nu zkuste to!
Tell:
Spíš jezero se smiluje než fojt.
Jen zkus to převozníku!
Pastýři a lovci:
Spas jej! Spas jej!
Ruodi:
Byť bratr byl to můj, mé vlastní dítě,
já nemohu; dnes Šimona a Judy,
tu zuří jezero, zdá oběť svou.
Tell:
Ničeho marná řeč tu nesvede;
čas kvapí, třeba pomoc tomu muži!
Chceš převozníku jeti?
Ruodi:
Ne, ne já!
Tell:
Nuž jménem božím! Zapůjč mi svůj člun!
Chci zkusiti to slabou silou svojí.
Kuoni:
Ha, statný Tell!
Werni:
Toť lovci podobno!
Baumgarten:
Má spása, Telli jste i anděl můj!
Tell:
Jen z moci fojta vysvobodím vás!
Leč z bouře spáru musí pomoc' Jiný.
Však lip je, padnete-li v boží dlaň,
než v lidskou!
(k pastýři)
Krajane, vy potěšte
mou choť, cos lidského kdyby mne stihlo.
Já učinil tu, co jsem musil jen.

Skočí do člunu.

Kuoni (k rybářovi):
Jste mistr ve veslařství. Nač zde Tell
se odvažuje, nemohl jste vy?
Ruodi:
Ba lepší po Tellu to nedokáží,
dva muže, jak on, v horách nenajdete.
Werni (vystoupil na skálu):
Juž odráží. Bůh s tebou, čacký plavče!
Jak potácí se loďka na vlnách!
Kuoni (na břehu):
Ji zatopil proud - Víc juž nevidím.
Však, stůjte, tu je opět! Statečně
ten statný příbojem se probírá.
Seppi:
Zemského fojta jezdci jsou tu v klusu!
Kuoni:
Ví Bůh, tu jsou! To byla pomoc v nouzi.
Tlupa Landenbergských jezdců
První jezdec:
Vydejte vraha, jejž jste ukryli!
Druhý:
Tou přišel cestou, nač jej zapírat?
Kuoni a Ruodi:
Vy jezdci, myslíte?
První jezdec (spozoruje člun):
Co ďáble, vidím?
Werni (nahoře):
Tam v člunu toho hledáte? Nuž vráz když pospíšíte, chytnete ho ještě!
Druhý:
Proklatě. Prch!
První: (k pastýři a rybáři):
Vy pomohli jste mu!
Váš bude trest - V jich stáda útokem!
Jich chatrč strhněte a palte, pleňte!

Odkvapí.

Seppi (za nimi):
Ó, moji beránci!
Kuoni (za ním):
Ó, moje stáda!
Werni:
Ti zuřivci!
Ruodi (lomě rukama):
Ó, spravedlivé nebe!
Kdy spasitel se zjeví této zemi? (za nimi)