Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Náves slovenské dědiny. Nalevo hospoda a vpředu v postraní Evina chalupa; napravo statek Mešjaných. U hospody v pozadí strom s lavičkou, kde sedí SAMKO, kožušník. Po jevišti přechází šohaj JOŽKA s frajerkou POLUŠOU, již drží kolem pasu. Slaví se hody. Z hospody se ozývá tlumená hudba a šum. Ze dveří vyrazí rozjařený DANYŠ, sklinkář, klobouček s velikým kosířkem a voničkou v ruce. Zpívá dle noty z hospody se ozývající.

Výstup osmý

EVA, SAMKO, PŘEDEŠLÍ.

SAMKO: Dobrý večer, zdrávy zažívaly hody.
MEŠJANOVKA (Samka si nevšímajíc, k Evě): Poslúchaj, ty robsko smělé, dotěrné! Na našem Mánkovi žádná haňba nezůstane, ale na tobě - ty sloto luteránská - krajíčky vyhlídaná. Co ty si lákáš nerovného frajera k té vaší nuzotě! Ani Boha - ani víry jaksapatří nemáte.
EVA (vykřikne bolestně): Och! -
SAMKO: Vy bosorko jedna! (Rozpřáhne se po Mešjanovce holí.)
KOTLIBOVÁ: Jezumarja - pamatuj sa, Samo!
SAMKO (jemuž napřažená hůl klesne): Co vy sa na děvče sápete, povězte si to všecko Mánkovi - to vám lépe přísluší. A víru jí budete vyčítat? Za co vy si myslíte toho vašeho Pánaboha lepšího než toho našeho? Pojď, Evo! (Bere ji za ruku.) Nech pochabú sa jedovat - snad je zas už napilá! Pojď, Evuška! (Odchází.)
MEŠJANOVKA (se dá do zlostného pláče): Toho, toho jsem sa dočkala...

KOTLIBOVÁ ji schvacuje do náručí. Ze dveří hospody vyhrnou se tři stárci s tříslovými korouhvemi, za nimi STÁRKY, MUZIKANTI a CHASA.

Výstup devátý

TŘI STÁRCI, STÁRKY, MUZIKANTI, CHASA, MEŠJANOVKA, KOTLIBOVÁ, MARYŠA.

DRUHÝ STÁREK: Muziko, zahraj nějakú pěknú, půjdeme si pro Mánka - on nám uběhl. Snad jsme ho pohněvali - snad chtěl mít sólo... ať má sólo! Kde je Maryška Kotlibová?
(Maryša se k němu přitočí a on ji bere kolem pasu.) Pojď sem, ať má Mánek s tebú sólo! Oj! Tuú... (Zavýskne.)

Všichni TŘI STÁRKOVÉ se hrnou do Mešjanova statku, ostatní s hudbou, odehrávající národní píseň, skočnou.

PRVNÍ SBOR: Lúčka zelená, tráva kosená, v Borušové sú šohajci ako malena!
DRUHÝ SBOR (hlouběji, povážlivěji): Ale ne všeci, enom nekeří, keři majú za klobúčkem pávové peří...!

Stará KOTLIBOVÁ s MEŠJANOVKOU se ztratí, napravo u své chalupy objeví se EVA ruku v ruce se SAMKEM. Vidí, jak MÁNEK se stárky vychází, jak mu přidělili MARYŠU, a on, objav ji kolem pasu a výskaje s ostatními, bere se zpět do hospody.
Jeviště se úplně vyprázdní. Rozestře se temná noc s vycházejícím měsícem.

Výstup desátý

EVA, SAMKO.

EVA (podpírajíc se o veřeje své chaloupky): Vyčítala mi haňbu aj lákání a věř, mi, Samko, na dušu, že jsem sa dost dlúho Mánkovi jako nerovnému frajerovi vyhýbala. Ona snad ta jeho rodina myslí, že náš tatíček a tetka šohaje přemlúvajú - a oni zatím mě pro něho ještě sužujú.
SAMKO: Evuško - on si tě Mánek jakživ nesebere za ženu.
EVA: To mi říkajú všichni - ale já zase povídám, že on by mne bar proti celému světu dovedl k oltářu - já však včil už za něho nepůjdu.
SAMKO: Proč s ním tedy mluvíš a veřejně o každé muzice sa vydáváš za jeho frajerku?
EVA: Protože chcu... (Pomlčka) Těžko povídat...
SAMKO: Vidíš, Evušo, tys divná děvčica - já ti nerozumím. Ale tolik chápu s jistotú, že bys Mánka pro tú jinú víru a vyčítání nerovnosti nechtěla za muža. Ale že sa tak darmo trápíš? Já, nehněvej sa na mě za to, vždycky si na tebe myslím a nebýt té mé chyby, již dávno bych sa byl s Mánkem pro tebe rval, byť mne to aj život stálo!
EVA: Samko - (přemýšlí okamžik, pak rozhodnuta.) Ano, to vám všem urobím... Samko... nemáš sa čeho bát... já za tebe půjdu...
SAMKO: Můj Bože, Evo - ty si ze mne neděláš jen jaše? Pověz, že ne... Eva!
EVA: Och, ne, Samko. Ale co ti tvoji rodičové, nebudú ti zazlívati, že nemám kromě spořádaných hábú, které jsem si za výšivky pořídila, co do stavení donést?
SAMKO: Och, Evo, duša moja! Co ti to jen dětinského napadlo! Oni mi ještě povědá: Hlehle, dostals takovú pěknú a šikovnú ženskú! A já si tě budu do najdelší smrti považovat, že bys sa lépe ani u Mešjanových neměla. Kdy budeme mět sdavky a veselí?
EVA: Třeba po Vánocích, až bych si došila, co mám doma pro cuzí ludi zchystané - a sobě nějaké čepce. Peřiny a pěknú plachtu mám také - po mamičce.
SAMKO: Bar by ani toho nebylo - ještě bych byl věru radši, abys si nemyslela, že o hlúpoty dbám... Ten můj mladší bratr dostal grunt a k tomu Pánbůh mu popřál zdraví a lepšího vzhledu než mně - se ženu dostal tisíc rýnských -, ale já sa mu, své štěstí přirovnávaja, vysměju! (Směje se blaženě a tklivě.) Óch, Evo, u mne sa ti juž bude líbit. Muškát, rozmaryja a majoránek na mých oknech zelenajú sa ještě včil jako na jaře - mám na to štěstí. A když budeš chtět, zpachtuju si na jaře lúku a kúpím ti dvě krávy, abys měla s čím gazdovat...
EVA: Tys dobrý člověk, Samko... Ale včil už dobrú noc!
SAMKO: No, nebudu tě zdržovat; já bych sám radosťú někam uběhl do samoty a ticha... Dobrú noc, duša moja, (podává jí ruku) nech sa ti něco pěkného zdá. (Odchází.)