Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JEDNÁNÍ DRUHÉ

Výstup sedmý

PŘEDEŠLÍ bez ZUZKY.

SAMKO: Musím ti, Evuša, povědět, že mi ta Mešjanovka není ani tak protivná jako ten její syn Mánek. - Žádného povážení nemá. A pamatuj si to, Eva - ať sa mi neopovážíš podruhé jít s ním do kola bez opovědi; - chlapisko hlúpé, ani neví, co sa patří!
EVA: Tanec je veřejný! Já bych ti také jakživa nezbraňovala po vůli si jít s někým zatancovat!
SAMKO: Po vůli - ale tohle je Mánek! Snad bys ještě za ním mohla běhat, jaks to beztoho robila za svobody, že ti to Mešjanovka tehdáž o hodech vyčtla... Ne? Ať sa mi jakživa neopovážíš s ním shovárat!
EVA: Nedožíraj ňa! - Budu-li chtět, půjdu za ním ještě včil!
TETKA: Eva, Eva, co je to za řeč! Měj nad ňú rozum, Samko...
SAMKO: Já mám s tebú vždycky věru - jen trpělivost.
EVA: Anebo já s tebú... Jdi mi už, Samko, radši z očí - věř mi před Bohem, žes mi jen protivný od té doby, cos mne připravil o to naše dievča, o moju líbeznú Katušku.
SAMKO: Já že tě o ni připravil! Chceš-li dávat komu vinu, dávej vinu Pánubohu!
EVA: Tetka na tobě vždycky vynáší dobré srdce. Bylo to dobré srdce v těle, když jsi viděl, že je s našú děvčicú zle, že ju trhá psotník - a já tě posílala do Hrozenkova pro doktora.
SAMKO: Takový nepočestný člověk, co si vzal robu notáriusku, mně jakživ do domu nesmí! Vyhodil bych ho - jak by přes práh vešel - vyhodil!
EVA: Taks mluvil také tehdy, nedbaje vlastního dítěte - pro tú tvoju divnú počestnost! Přivedl jsi mi hlúpé babsko, Kaču drkotnicu, aby ta pomáhala. Ona pomohla Katušce - ale ke smrti.
TETKA: Od psotníka těžko dítěti pomáhat, dcera moja. Psotník potrhá takové pápěrko.
SAMKO: Na Kaču drkotnicu hřešíš, a ona pomohla už mnohokrát nejen dětem, ale i dorostlým, starým ludom. Mně samotnému zahnala zlý lišej.
EVA: Ještě dnes děvčicu vidím, jak po mně strhané oči obrací. Ten doktor z Hrozenkova ju mohl smrti ubránit - je to učený, dobrý pán! (Prudce s přesvědčením.) A on by ju byl ubránil!
TETKA: Pánubohu poručeno, dcera moja... Taková ztráta sa ti može z boží vůle zase vynahradit, ještě můžeš mět dětí, že až tě budú mrzet.
ZUZKA (přichází): Pacholek má už prý chvílu zapřaženo. (Posadí se zase na stoličku k šití u kamen.)
SAMKO: Však já už idu. (Bere hůl a klobouk.) Tož sa tu mívajte s Pánembohem, zítra po půlnoci jsu zase doma. S Pánembohem, Evuška, vzpomínaj ně věrně. (Podává jí ruku, Eva ji přijímá s očividnou nechutí.) Ty mi ani ruky jaksepatří nechceš podat? Eva - (Stane zamyšleně, pak s náhlým chvatem.) Tak mívajte sa tu dobře. (Odchází.)

Výstup osmý

EVA, TETKA a ZUZKA.

TETKA: Copak jsi sa ani řádně, jako žena s mužem, nerozlúčila, Eva?
EVA (netrpělivě): Prosím vás, tetka, jděte si už lehnút - beztak mi ráno vždycky prv vstanete než já -
TETKA: Však já půjdu. Ale já tě chcu, Evuška, jenom pamatovat, jakého ty máš muža. Jojhá - takového muža aby na celém kraju pohledal - ruku bys mu měla každého rána polúbnút! Máš sa při něm jako nějaká velkomožná paní; jenom před tebe všechny peníze položí, a tu máš, Evuška, hospodař si s tím, jak chceš. Anebo: Nenamáhaj sa, Evuška, já to sám zastanu. (S táhlým povzdechem.) Ja-ja - to je člověk, do rámečka aby ho zasadil.
EVA (trpce): Svú česť, tu vedlejší, nadnáší Samko až do krutosti, ale na té pravé cti si nezakládá. Vrátí sa mi najednúc z jarmarku přestrojený - poměštěný. Napovídal mu tam kdosi, že člověk ve slovenském kroji nemá žádného považování, že ho drží za hlúpého - a on nemeškaja skúpí hned městské háby, třeba na něm visely ku směšnosti.
TETKA: Ale jdi, věru sa domníval, že sa ti tak lépe bude lúbit než ve slovenském. A keď ti to bylo proti mysli, proč jsi mu to nerozmluvila?
EVA: Kdopak sa bude s takovú slabú dušú hádat, a s vámi, tetko, je také těžko hovořit - právě tak jako se Samkem.
TETKA (sbírajíc se k odchodu): Mužský má odjakživa více rozumu, proto bys měla být na tom přestávající. Važ si jen takového muža, važ si ho! A daj vám Pánbůh dobrú noc! (Odchází středem.)
ZUZKA: Dobrú noc!

Výstup devátý

ZUZKA a EVA.

EVA (vstane): Zuzko, ta tetka mně tím vynášením Samka jen více ho zprotivuje a ta Mánkova mama - že - ta umí člověku jed do srdca kapat! Víš, to si jen s těmi kožúšky vzala zábarku, přemohla sa náš práh překročit, aby mě jen znovu mohla pošlapat. - A Samka sa to ani netklo - hu - to je mi muž!
ZUZKA: Však na mě si také Mešjanovka začejřila špičkú. Mně ta hanba tak srdce utiskla... Co je jí po mně - jakživ mi žíčku vody nepodala! (Poplašeně.) Kdosi je u okna. Snad už to Mánek!
EVA (zmateně): Včil jdi, Zuzko - ale ne, prosím tě, zůstaň u nás! Sedni si zticha v síňce na lávku - kdyby sa něco stalo - mně je tak hrozně.
ZUZKA: Tož já tu ve stavení někde počkám a budu dávat pozor. (Vyklouzne zticha ze dveří.)

EVA přistoupí k oknu, a odstavivši květináče, rozevře je.