Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka z divadelní hry

OSOBY

STAŘENKA BURYJOVKA - výminkářka a hospodyně ve mlýně
LACA KLEMEŇ a ŠTEVA BURYJA - nevlastní bratři, vnuci Buryjovky
KOSTELNIČKA BURYJOVKA - vdova, stařenčina snacha
JENÚFA - její pastorkyně
STÁREK
RYCHTÁŘ
RYCHTÁŘKA
KAROLKA - jejich dcera
SELKA KOLUŠINA
BARENA - služka ze mlýna
JANO - pasák
DVĚ TETKY
TŘI DĚVČATA
Muzikanti, vesnický lid.

Mezí I. a II. dějstvím uplyne doba půl roku, mezi II. a III. dva měsíce.

PRVNÍ DĚJSTVÍ

Podvečer. Osamělý pohorský mlýn. Vpravo před domovním stavením síňka z dřevěných sloupů. - Stránka, křoviny, několik pokácených dřev, vzadu struha.
Stařenka sedí v síňce vybírajíc brambory z vrchovatého koše, vykrajuje očka a hází do nůše. - Vlevo na pokáceném stromě sedí tmavovlasý Laca, ořezává křivákem bičiště. -
Jenůfa, květináč rozmaryje v ruce, stojí na vyvýšeném místě u struhy a zpod dlaně pohlíží do dálky.

1. VÝSTUP

STAŘENKA, LACA, JENŮFA, později PASÁK JANO.

JENŮFA (k sobě): Už se večer chýlí a Števo se ještě nevrací! Hrůza se na mne věšala celou noc, a co jsem se sotva rána dočkala - znova... To je zlé znamení... (Zoufale.) Ó Panno Maryjá - jestlis mne oslyšela - jestli mi frajera na vojnu sebrali - naši svatbu překazili - život si musím vzít - hanba mne dožene k zatracení duše!
STAŘENKA: Jenůfka, pořád tě jen od práce šídla honějí! Moje staré ruce to mají všecko pokrájet? Žádný nedbáte. Ty býváš jindy tak, pilná a rozumná, a dnes jsi jaksi celá zjinačená. Laca si poví, že mu to nepatří, že je on mládkem; stárek, že musí cosi spravovat, pacholek s dívkou si popravují dobytek. Atak každý jen výmluvu - a ještě ty mi odbíháš? Zítra se půjde pod louky sázet a oček je sotva půl nošky! Ke všemu na to staré oči špatně vidí.
LACA (jizlivě): Vy, stařenko, už tak na všelicos špatně vidíte! A mne také zvete k pomahaji, nerobíte vždycky ze mne zbytečného člověka, kterému se dáte za to mládkovství a obhlížení hospodářství najest? Však já vím, že nejsem váš - váš vlastník vnuk. Připamatovaly jste mi to po každé, když jsem se chlapčisko siré za vámi přikradl, když jste mazlívaly Števu na klíně a hladily jeho vlasy, že "žluté jak slunéčko!" Mě jste si nevšimly - já byl; třeba už výrostek o čtyry léta starší; také sirota. Kdybyste mi vyhodily těch dvanáct set rýnských, co mám upsáno otcovského podílu na Števovém mlýně, mohl bych si jít, kam by mne oči nesly - viďte?
JENŮFA: (klečíc od struhy se obrátí): Ty, Laco, vždy tak neuctivo k stařence mluviš, potom tě mají mít rády!
STAŘENKA: Baže. Beztak jsem u něho jen výminkářka - nepovažuje mne za žádnou hospodyni, natož rodinu!
LACA (k stařence): A Jenůfu voláte dnes k práci, když čeká Štefka od asenty? Nebýt dnes pátku, že co chvíla. dojde tetka Kostelnička pro máslo, už by mu běžela naproti.
JENŮFA: (pro sebe): Kterak to poznal? On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima. Ani mu odpovídat nebudu - zlochovi - (K stařence.) Stařenko, nehněvejte se, já to všecko vynahradím. Vzpomněla jsem si na rozmaryju, že mi usychá - šla jsem ji omočit k vodě. (S povzdechem.) A kdyby mi uschla - viďte, stařenko, říká se, že uschne potom všechno štěstí v světě.
PASÁK JANO (přiběhne k Jenůfě): Jenůfka, ej - už znám čítat, už jsem to potrefil! Narysajte mi zas jiný listok.
JENŮFA:: Dočkaj, Jano, až půjdu do města, přinesu ti čítanku a v té si budeš říkat. Aji psát tě naučím, aby z tebe byl lepší člověk. Včil si jdi po práci, aby nás stařenka nehubovaly.
JANO (ubíhá): Ej - čítat umím, čítat - Jenůfka mě naučily!
STAŘENKA: Co to, děvčico, máš za radost? Barenu jsi také naučila vyšívat a čítat. Ty máš mužský rozum po té tvojí pěstounce a učitelem jsi měla být.
JENŮFA: (s povzdechem): Ba, ten můj rozum, stařenko; už dávno mi tu někde do voděnky spadl.