Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Milý Suro, oba teď máme čas, já učit se a ty poučovat. Rád bych totiž věděl, zda podle tvého názoru jsou duchové, zda mají skutečnou postavu a nadpřirozenou podstatu, nebo zda jsou to jen jalové a neskutečné jevy, jimž jen náš strach propůjčuje podobu. Abych uvěřil, že jsou, k tomu mě vedla událost, přihodivší se Curtiovi Rufovi. Pozdější pán Afriky byl ještě tehdy bezvýznamným členem družiny. Po poledni se procházel v podloubí. Tu se mu zjevila ženská postava, krásnější a větší než lidská. Řekla polekanému Rufovi, že je věštkyně Afrika; že on, Rufus, půjde do Říma, kde bude zastávat vysoké úřady, a že se pak vrátí do Africké provincie jako nejvyšší velitel a tam že zemře. To vše je skutečnost. Kromě toho se mu prý stejné zjevení ukázalo, když připlul do Kartága a vystoupil z lodi na břeh.
A další událost, kterou povím, jak jsem ji slyšel, je ještě strašidelnější a podivnější.
V Athénách byl rozlehlý a prostranný dům, který měl velmi špatnou pověst. V nočním tichu tam bylo slýchat řinčení železa a při pozornějším poslechu chřestění okovů, nejprve zdálky, pak docela blízko. Potom se objevila postava, vyhublý a špinavý stařec s dlouhým vousem a rozcuchanými vlasy. Na nohou měl okovy a na rukou pouta, jimiž řinčel. Obyvatelé probděli celé noci v hrůze a děsu. Ze stálého bdění onemocněli, a protože jejich zděšení rostlo, umírali, neboť i ve dne, ačkoli strašidlo zmizelo, měli je v duchu pořád před očima a strach trval déle než jeho příčina.
Ten dům pak byl opuštěn, osaměl a zůstal ponechán jen tomu strašidlu. Přesto byl úředně dán do prodeje, kdyby jej někdo z neznalosti, jaké hrůzy se tam dějí, chtěl koupit nebo najmout.
Tehdy přišel do Athén filosof Athenodorus. Přečetl si vyhlášku, a když slyšel cenu, zdála se mu podezřele nízká. Vyptával se a dozvěděl se všechno. Přesto, nebo snad právě proto, dům najal.
Když se začalo smrákat, poručil, aby mu ustlali v přední části domu, dal si přinést zápisník, rydlo a světlo. Všechno služebnictvo poslal do zadních místností a sám si chystal myšlenky, oči i ruku k psaní, aby zaměstnal mysl, nepodléhal sluchovým přeludům a nemohl si vymýšlet neskutečné hrůzy.
Zpočátku bylo všude noční ticho. Pak se ozvalo řinčení železa a chřestění okovů. Athenodorus nezvedl oči, neodložil rydlo, nýbrž obrnil ducha a snažil se neposlouchat. Řinčení rostlo, bylo již na samém prahu, pak uvnitř. Ohlédl se a poznal zjevení, které mu líčili. Stálo a kývalo prstem, jako by ho volalo. Athenodorus mu naznačil, aby chvíli počkalo, a chopil se znovu zápisníku a rydla. Zatímco psal, chřestilo mu zjevení okovy přímo nad hlavou. Vzhlédl a uviděl, že na něho zase kývá jako prve. Vzal tedy světlo a šel za ním. Přízrak šel pomalým krokem, jako by byl v těžkých okovech. Když došel na dvůr, náhle se rozplynul a zmizel. Athenodorus si místo označil natrhanou travou a listím. Příštího dne zašel na úřad a navrhl, aby se na tom místě dalo kopat. Našli tam holé kosti v řetězech a poutech, neboť tělo se již rozpadlo věkem a působením země. Dali kosti sebrat a veřejně pohřbít. Když byl mrtvý řádně pohřben, přestalo v domě strašit.