Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Frank Tetauer

V. jednání

LÍZA: Dobrý den, profesore. Jak se máte?
HIGGINS (nemůže nabrat dech): Já se - (Nemůže dál)
LÍZA: Ale ovšem, že se máte dobře. Vy přece nevíte, co je to nemoc. To jsem ráda, že vás zase vidím, plukovníku Pickeringu. (Plukovník spěšně vstane; podají si ruce) Dnes ráno je opravdu chladno, viďte?

(Usedne po jeho levici. Pickering se posadí.)

HIGGINS: S tímhle si na mne nepřijdete. Já jsem vás to naučil, a na mne to neplatí. Seberte se, běžte domů a po druhé neblázněte.

(Eliza vytáhne z košíku ruční práci a začne šít, aniž si v nejmenším povšimne jeho výbuchu.)

PANÍ HIGGINSOVÁ: To se ti, Henry, opravdu povedlo. Takovému pozvání žádná žena na světě neodolá.
HIGGINS: Máti, buď tak laskava a do toho se nepleť. Však ona umí za sebe mluvit sama. Ukáže se hezky brzo, jestli má nějaké vlastní myšlenky a slova, anebo jestli jen papouškuje po mně to, co jsem ji naučil. Co tady vidíš před sebou, jsem vytvořil z ucouraného strašáka, který se potloukal před Covent Garden; a ona se teď opovažuje hrát si přede mnou na vybranou dámu!
PANÍ HIGGINSOVÁ (ho mírní): Ano, miláčku; a nechtěl by ses posadit?

(Higgins rozzuřen znovu usedne.)

LÍZA (k Pickeringovi, zřejmě si Higginse nevšímá a pilně se zabývá svou ruční prací): Doufám, plukovníku Pickeringu, že teď, když je pokus skončen, se snad se mnou nepřestanete stýkat?
PICKERING: Ale samozřejmě, že ne. A nesmíte si myslit, že to byl nějaký pokus. Proti tomu se opravdu musím bránit.
LÍZA: Jak víte, nejsem nic jiného než ucouraný strašák -
PICKERING (prudce): Prosím vás, takhle nemluvte.
LÍZA (klidně pokračuje): Přesto však vám vděčím za tolik, že bych byla opravdu nešťastna, kdybyste na mne zapomněl.
PICKERING: To je od vás velmi laskavé, že to říkáte, slečno Doolittlová.
LÍZA: Opravdu to neříkám proto, že jste za mne platil šaty. Vím, že pokud jde o peníze, jste velkorysý ke každému. Ale od vás jsem se naučila opravdu vybranému chování; a to přece dělá dámu. Můžete si představit, že to nebylo pro mne nic snadného, protože jsem měla stále před očima také příklad profesora Higginse. Byla jsem přece původně právě taková jako on, vůbec jsem se neovládala a při každé příležitosti jsem klela a nadávala. A kdybych nebyla poznala vás, nebyla bych nikdy pochopila, že to slušně vychovaní lidé nedělají.
HIGGINS: No tohle už přestává všecko!
PICKERING: Víte, za to on nemůže. Přitom však to nikdy nemyslí tak zle.
LÍZA: Já jsem to také nemyslela tak zle, když jsem ještě prodávala na chodníku květiny. Já jsem za to taky nemohla. Ale dělala jsem to; a v tom je právě ten rozdíl proti dnešku.
PICKERING: Máte docela pravdu. Přesto však on vás naučil správně mluvit; a to já bych byl opravdu nedokázal.
LÍZA (zlehčujícím způsobem): Ale ovšem. Vždyť on se tím živí.
HIGGINS: Hrom do toho všeho -
LÍZA (pokračuje): Bylo to, jako když se člověk učí moderním tancům, opravdu nic víc. Zdalipak ale víte, kdy začala má skutečná výchova?
PICKERING: To nevím.
LÍZA (se přestane na okamžik zabývat ruční prací): Bylo to v den, kdy jsem po prvé přišla do Wimpolské ulice a vy jste mi řekl slečno Doolittlová. Od té chvíle jsem začala mít sama před sebou úctu. (Pokračuje v šití.)