Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jana: Nebudu se ohlížet, jestli za mnou někdo jde.
Dunois: Výborně. Máš vojenského ducha. Jsi zamilovaná do války.
Jana: Arcibiskup říkal, že jsem zamilovaná do náboženství.
Dunois: Já jsem do ní, do staré čarodějnice, taky tak trošku zamilovaný; odpusť mi to panbůh! Jako bych byl ženatý se dvěma ženskýma. Chtěla bys mít dva muže?
Jana: Já se nikdy nevdám. Jeden mužský z Toul mě žaloval pro porušení slibu manželského, ale já mu nikdy nic neslíbila. Jsem voják a nechci, aby si někdo na mě myslel jako na ženskou. Nechci se oblíkat jako žena. Nemám žádné ženské zájmy. Ženské sní o milencích a o penězích. Já o tom, jak vedu vojsko na zteč a jak rozmisťuju velká děla. Vy vojáci nevíte, k čemu jsou děla dobrá. Myslíte si, že stačí nadělat hodně dýmu a kraválu a bitva je vyhraná.
Dunois: Máš pravdu. Dělostřelectvo je kolikrát spíš pro starost než k užitku.
Jana: Ano, chlapče, ale kamenné zdi jízdou neprorazíš. Na to potřebuješ děla, a mnohem větší děla.
Dunois: Ano, děvče, ale s odvážným srdcem a bytelným žebříkem se dostaneš i přes tu nejkamennější hradbu.
Jana: Budu na žebříku první, až se dostaneme pod tu baštu, levobočku. Vyzývám tě, abys mě následoval!
Dunois: Štábního důstojníka vyzývat nesmíš, Jano. Jen řadoví důstojníci si mohou dovolit předvádět osobní statečnost. A pak si uvědom, že mi jdeš vhod jako světice, a ne jako voják. Hazardérů mám habaděj, stačí kývnout. Jen kdyby mi k něčemu byli.