Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Josef Durdík (nakladatelství Dr. Františka Bačkovského, 1895)
• dramatická báseň lorda Byrona na biblické téma, v níž je prostřednictvím Kainova příběhu řešena filozofická otázka existence dobra a zla

"Had pak byl nejchytřejší ze všech
živočichův polních, kteréž byl učinil
Hospodin Bůh."
(Gn 3,1)

PŘEDMLUVA

Následující scény zvou se "Mysterium", obdobou se starým titulem přikládaným ku dramatům o podobných látkách, kterýmž říkali "Mysterie, neb Morality". Spisovatel nikterak nedovolil sobě s látkou svou týchž svobod, které druhdy byly v obyčeji, jak každý čtenář může vidět, je-li dosti zvědav, aby obrátil se k oněm velmi profánním výtvorům, nechť v anglickém, francouzském, italském neb španělském jazyce. Spisovatel snažil se podržet řeč přiměřenou povahám svým; a kde tato (což bývá jen zřídka) vzata jest skutečně z Písma, podnikl změny tak malé, i slov, jak toho rytmus jen dovolit mohl. Čtenář vzpomene si, ana kniha Genesis nestanoví, že Eva pokoušena byla od démona, nýbrž od "hada"; a to pouze, poněvadž "had byl nejchytřejší ze všech živočichů polních". Jakýkoli výklad rabínové a otcové církevní místu tomu dali, já beru slova, jak jich nalézám, a odpovídám s biskupem Watsonem v podobné příležitosti, když se proti němu, jakožto dohlížiteli škol Cambridgských, dokládali církevních otců: "Vizte knihu!" - drže Písmo vzhůru. Musí se připomenout, že má nynější látka ta ničeho nemá co činit s Novým Zákonem, k němuž zde bez anachronismu hleděti se nemůže.
Básněmi o podobných látkách jsem za novější doby se nezabýval. Co mně bylo dvacet let, nečetl jsem Miltona víc; však čítal jsem jej dříve tak často, že to činí as malý rozdíl. Gessnerovu "Smrt Abela" jsem nečetl od svého osmého roku, v Aberdeenu. Povšechný dojem vzpomínky mé je zalíbení; však z obsahu pamatuju si jen, že choť Kainova slula Mahala, a Abelova Thirza; v následujících řádkách nazval jsem je "Ada" a "Zilla", jména ženská, jež v Genesi se vyskytují. Jmenovaly se tak ženy Lamechovy; Kainova i Abelova nejsou uvedeny zejména.
Laskavý čtenář mějž na mysli, že (což málokdy se uvažuje) není žádné narážky na jakýs budoucí stav v knihách Mojžíšových, ba ani v Starém Zákoně vůbec. O důvodech tohoto znamenitého opomenutí nechť zprávu dá Warburtonovo "Vyslanstvo Boží"; nechť dostatečna je čili nic, přece posud není lepší žádné. Předpokládal jsem tedy, že to Kainu něco nového, aniž bych byl, jak doufám, Svatého Písma překrucoval.
Co se týče mluvy Luciferovy, bylo mi zatěžko, aby on hovořil jako kněz o týchž věcech; než činil jsem, co jsem mohl, abych udržel ho v mezích duchové zdvořilosti.
Upírá-li, že Evu pokoušel v podobě hada, jest to jen z té příčiny, že kniha Genesis ani zdáli na cos podobného nenaráží, nýbrž pouze na Hada v jeho hadí chytrosti.
Dlužen jsem ještě podotknout, že Alfieri má "tramelogoedii", nazvanou "Abel". Já jsem jí nikdy nečetl, aniž jakékoli jiné pohrobní dílo spisovatele toho, vyjmouc jeho život. -

V Ravenně, 20. září 1821

Lord Byron

KAIN

JEDNÁNÍ I.

• Místo: Kraj mimo ráj
• Čas: Východ slunce

(Adam, Eva, Kain, Abel, Ada, Zilla, přinášejíce oběť)

Adam
Ó Bože, Věčný! Neskonalý! Moudrý!
Jenž z temna hlubin slovem jediným
jsi stvořil světlo nad vodami - Sláva!
Jehovah, v světla návratu - Ti Sláva!

Eva
Jenž dnu jsi jméno dal a oddělil
noc od jitra, až dotud nerůzněné -
jenž vlnu od vlny jsi rozloučil
a část svých děl zval oblohou - Ti Sláva!

Abel
Jenž vyvolal jsi živly - vodu, zem
a vzduch a oheň, a s tím dnem i nocí
a světy, co jim svítí nebo stíní,
jsi stvořil bytosti, by měly slast z nich
a milovaly je i Tebe - Sláva!

Ada
Ó Bože věčný! Všeho původe!
Jenž dobré, krásné bytosti ty stvořils,
by milovány byly nade vše,
jen Tebe vyjmouc, dej mi milovat,
je milovat i Tebe - Sláva, Sláva!

Zilla
Jenž v lásce, v tvoření a žehnání
přec dopustils, by Had se vloudil tam
a otce mého z ráje vyhostil -
chraň dalšího nás zlého - Sláva, Sláva!

Adam
Můj prvorozený, proč mlčíš ty?

Kain
A k čemu měl bych mluvit?

Adam
K modlení!

Kain
Zda nemodlili jste se vy?

Adam
Ba vpravdě,
co nejvroucněj.

Kain
A nahlas - slyšel jsem.

Adam
A tak i Bůh, jak důvěřuju.

Abel
Amen. -

Adam
Však ty, můj nejstarší, ty mlčíš ještě.

Kain
Takť líp jest.

Adam
Proč?

Kain
Nemám zač prositi.

Adam
Ni děkovati?

Kain
Ne.

Adam
Což nežiješ?

Kain
Nemusím umřít?

Eva
Běda! Stromu plod,
jenž nám byl zakázán, počíná padat.

Adam
A zas jej sbírat musíme! Ó Bože,
proč vsadil jsi strom vědění?

Kain
A proč
jste netrhali ze stromu života?
Pak byste mohli vzdorovat Mu.

Adam
Synu, ó, nerouhej se - toť jsou slova hada!

Kain
Proč ne? Had mluvil pravdu: Byltě to strom vědění, i byl strom života.
I vědění i život dobro jest,
a jak se může obé státi zlem?

Eva
Ó synu! Mluvíš, jak jsem mluvívala
já před tvým narozením, v hříchu jsouc -
ó, neobnovuj v svojí bídu mou.
Já litovala. Nechtěj, abych zřela,
jak dítě mé v ty léčky upadá,
co i tam v ráji rodiče mu sklály.
Tím spokoj se, co jest. I bychomť my tak
bývali, ty bys teď spokojen byl! -

Adam
Své modlitby jsme skonali; nechť každý
k své práci přistoupí, ne obtížné,
ač potřebné. Zem mláda jest a ráda
nám dává plod svůj s malým namáháním.

Eva
Viz, Kaine, otec tvůj jak vesel jest
a odevzdán. Buď jako on!
(Odejdou Adam i Eva)

Zilla
Ty nechceš,
můj bratře?

Abel
Proč bys nosil na čele
tu chmúř, jež neprospěje, leda vznítí
hněv Věčného?

Ada
I na mne nevrazíš,
můj Kaine milený?

Kain
Ne, Ado! Ne.
Rád byl bych samoten - jen krátký čas.
Mám, bratře, v srdci chorobu, však přejde.
Jdi napřed, Ábele - já za tebou.
Vy také, sestry, nemeškejte vzadu,
neb útlý cit váš drsna nesnese.
Jdu za vámi.

Ada
Když ne, já vrátím se tě hledat.

Abel
Boží mír buď s tebou, bratře. -
(Odejdou Ada i Abel)

Kain
A to jest život! - Lopota! - A proč
se já mám lopotit? Že otec můj
si nemoh' místa v ráji udržet?
Co já v tom konal? - Já byl nenarozen.
Já nechtěl narodit se, nemiluju
ten stav, v nějž narozením vpraven jsem.
Proč hadu on a ženě poddal se?
Neb poddav se, proč trpí? Co je na tom,
že poddal se? Strom rosť, proč jemu ne?
Když ne, proč klást ho stromu blíž, jenž v sadě
byl nejkrásnějším? - Ku otázkám všem
jen jedinou vždy mají odpověď:
"Toť Jeho vůle, - a On dobrý jest."
Jak vím to? Poněvadž je všemocný,
jde z toho, že je také všedobrý?
Já soudím z plodů jen, a ty jsou hořké -
jež musím sklízet za chybu ne svou. -
Kdo tu? - Zjev jakosti to duchové,
leč truchlejšího, vážnějšího vzhledu
než andělé, jimž podoben. Proč chvím se?
Proč bych se víc ho bál než duchův jiných,
an každý den je plamennými meči
zřím mávat kolem bran, jež obcházím
sám v soumraku, bych uchyť zákmit jen
z těch sadův, jež jsou pravý odkaz můj,
než noc se skloní v zakázaný týn
a v stromy nesmrtné, jež převyšují
ty hradby od cherubů hájené?
Když nelekám se ohněm zbrojených
těch andělův, proč bych měl zarazit
se před ním, jenž se blíží teď. Leč on
se mnohem mocnějším zdá nežli oni,
ni méně krásným, přec ne krásným tak,
jak býval as a může býti. Žal
se zdá půl jeho nesmrtelnosti.
Jest tomu tak? A může truchlit kdos
než bytnost člověka? - On přichází
sem...
(Vstoupí Lucifer)

Lucifer
Smrtelníče!

Kain
Duchu, kdo jsi?

Lucifer
Duchův pán.

Kain
Jsa to, můžeš opustit je, s prachem bys obcoval?

Lucifer
Známí prachu myšlenky,
a cítím zaň, a s vámi.

Kain
Jak, ty znáš
mé myšlenky?

Lucifer
Toť myšlenky jsou všech
co myšlenek jsou hodni - nesmrtelná
to vaše čásť, jež ve vás mluví.

Kain
Jak?
Že nesmrtelná? To nám nezjeveno.
Strom života nám zpozdilostí otce
byl zadržen, a na strom vědění
spěch matky vztáh' svou ruku příliš záhy, -
a všecken plod je smrt.

Lucifer
Jste oklamáni:
žít budeš!

Kain
Žiju, však jen abych umřel -
a nezřím nic, proč smrti nenávidět,
leč vrozený pud, hnusnou, nepřemožnou
jen tíhu k životu, již odmítám
- jak sebou povrhám - však ztlumit neznám.
Tak žiju. Kéž bych nebyl nikdy žil!

Lucifer
Ba žiješ, a žít musíš na věky;
zem, jež jest povrchním tvým obalem,
ji neměj za jsoucnost - ta ustoupí, a méně nebudeš než teď!

Kain
Ne míň!!
A proč ne víc?

Lucifer
Můž' být, že budeš tím co my.

Kain
A vy?

Lucifer
Jsme na věky.

Kain
Jste šťastni?

Lucifer
My mocni jsme.

Kain
Jste šťastni?

Lucifer
Ne! Jsi ty?

Kain
Jakž moh' bych - viz mne!

Lucifer
Prachu ubohý,
ty předstíráš, žes bídný? - Ty!

Kain
Já jsem,
a ty, s svou celou mocí, co jsi ty?

Lucifer
Já chtíval oním být, jenž stvořil tebe,
a nebyl bych tě stvořil tak, jak jsi.

Kain
Ba skoro máš vzhled Boha, a -

Lucifer
jím nejsem.
A s tím se minuv, nechci ničím být
leč tím, co jsem. On zvítězil, nechť vládne!

Kain
Kdo?

Lucifer
Tvůrce otce tvého, země té,

Kain
nebes a všeho v nich - tak zpívat slýchal
já Jeho anděly, tak otec říká.

Lucifer
Ti říkají - co pět a říkat musí,
sic za trest stát se tím, co já - a ty
jsme mezi duchy, lidmi.

Kain
A co jest to?

Lucifer
Duch, jenž si troufá užit věčnosti své,
duch, jenž si troufá ve tvář všemocného
zřít tyrana, a říci mu, že jeho
zlo není dobrem. Jestliže nás stvořil -
jak dí On - já však nevím, nevěřím -
než, jestliže On stvořil, nemůže
nás odetvořit: My jsme nesmrtelní -
ba dal nám věčnost, by jen trápit moh'!
Buď si - On velik, však v své velkosti
on není šťastnější než my v svém boji.
Zla nezpůsobila by dobrota:
A co on proved' jiného? - Však nechť
si sedí na svém valném, pustém stolci
a tvoří světy, aby věčnost činil
míň obtížnou své hrozné jsoucnosti
a s nikým nesdílené samotě!
Nechť hromadí kruh na kruh - On je sám,
on neskončený, nerozlučný tyran!
Byť sebe zdrtit moh', dar nejlepší,
by byl to, jejž kdy dal: však, nechť si vládne
a rozmnožuje sebe; v bědnosti.
My duchové a lidé aspoň spolu,
ba, spolu trpíce, své bolesti,
ač nesčetné, spíš nésti dovedem
tou útrpností neobmezenou
všech se všemi! Však On - tak bídný jsa
v své výši, beze klidu v bídě své
vždy musí tvořiti a přetvářeti.

Kain
Ty mluvíš o věcech, jež dávno už
mi u viděních mozkem proudily.
Já nemoh' nikdy to, co vídal jsem,
s tím srovnat, co jsem slýchal. Máť i otec
mi vypravují o hadech a stromech;
zřím brány toho, čemu dí svůj ráj,
vždy od ohenných duchův hájené,
jež zamykají je, i mne; a čiju
tíž lopoty a stálé hloubavosti,
zřím kolem svět, v němž já se ničím zdám,
a v sobě myšlenky, jak kdyby mohly
vlást veškerenstvem; však jen já jsem myslil,
strasť ta jen byla mou. Můj otec skrocenť,
má matka zapomněla na mysl,
jíž práhla po vědění, s nebezpečím
i věčné kletby; bratr můj je pastvec,
hoch, kladoucí svých prvotiny stád
co oběť Jemu, jenž té zemi kázal,
by bez potu nic neposkytla nám.
Má sestra Zilla zpívá časněji
než ranní ptáče - a má Ada, choť má,
ni ona, milována, nepochopí
té mysli, jež mě přemáhá; já dotud
se s nikým nesetkal, by cítil se mnou.
Nechť! Já bych raděj s duchy obcoval.

Lucifer
Ba kdybys v taký kruh svou vlastní duší
se nehodil, nestál bych před tebou,
jak stojím nyní; had by dostačil,
by okouzlil vás jako dřív.

Kain
Ah! Tys mou matku pokoušel?

Lucifer
Já nikoho,
leč pravdou, pokouším; - což nebyl to
strom vědění, a nebyl plodů pln
strom života? Což kázal jsem, by z něho
nic neutrhla? Vsadil já jsem snad
cos zapovězeného kolem nevinných
a zvědavých svou vlastní nevinností?
Já? Já bych vás byl bohy učinil -
On sám, jenž vyhnal vás, vás vyhnal proto, "by nevzali též plodů života
a nestali se bohy jako my."
Jsou jeho slova to?

Kain
Jsou, jak jsem zaslech'
je od těch, co je v bouři slyšeli.

Lucifer
Kdo tedy byl ten démon? On, jenž nechtěl
vás nechat žít - či ten, kdo byl by vám
dal věčně živu být, tož v rozkoši
a moci vědění?

Kain
Kéž obou plodů
by byli utrhli - neb žádného!

Lucifer
Už jeden váš - i druhý, ještě může.

Kain
A kterak to?

Lucifer
Když svoji budete,
svým odporem. Nic ducha neskloní,
když chce být sebou sám, stát o sobě
všech věcí kolem střed - onť jest, by vlád'.

Kain
Však pokoušel jsi rodiče mé?

Lucifer
Já?
Ty ubohý - nač já je pokoušet, a jak?

Kain
Ten had byl duch prý.

Lucifer
Kdo to praví?
Toť není psáno tak tam u výši,
tak nesmí klamat pyšný Velikán,
ač valný lidí strach a marnivosť
jich malicherná svádí na duchy
svou vlastní mrzkou chybu. Had byl had,
nic víc; - nic míň než ti, co pokoušel,
jsa prach jen v jádru svém - víc rozumem,
an přelstil je a znal to vědění
tak osudné jich slastem uzounkým.
Mníš, že bych na se vzal tvar smrtelný?

Kain
Však had měl démona.

Lucifer
On zbudil jen
jej v nich, k nimž mluvil hadí řečí svou.
Já pravím ti, že had ten nebyl víc
než pouhý had. Ptej se těch cherubů,
co střehou svůdný strom! Až tisíc věkův
se nad popelem vaším dokoná,
pak nechť kés příští pokolení vpraví
svou první chybu v báj, a mně dá tvar,
jímž povrhám jak vším, co Jeho ctí,
jenž bytostí jen k tomu natvořil,
by klaněly se hrdé Věčnosti.
Však my, co pravdu známe, mluvme ji!
Tví rodiče jen naslouchali červu -
a padli. Nač by měl je zkoušet duch?
Co lákavého v úzkých mezích ráje,
by duchové, již prostor pronikají - -
však o věcech ti mluvím, kterých neznáš
s svým celým stromem vědění.

Kain
Však mluvit
nic o vědění nemůžeš, co já
bych zvídat nechtěl, po čem nepráh' bych.
a smyslu neměl vědět to.

Lucifer
I srdce, to zírat?

Kain
Zkus!

Lucifer
Jsi odhodlán zřít smrť?

Kain
Té posud ještě nikdo neviděl.

Lucifer
Však každý musí podstoupit.

Kain
Můj otec
dí, žeť cos děsného, a matka má
kdy slyší o ní, pláče; Abel k nebi
svůj zvedá zrak, a Zilla klopí k zemi
a vzdychne modlitbu, a Ada na mne
jen vzhlédá nemluvíc.

Lucifer
A ty?

Kain
V mých prsou
se nevýslovné myšlénky trou v žár,
kdy slyším o té všemohoucí Smrti,
jež, jak se zdá, jest nevyhnutelna.
Zda mohu zápolit s ní? Mladík se lvem
jsem zápolil, až on řva prch' mi z pěstí.

Lucifer
Smrť nemá tvaru, ale zhltí vše,
co pozemského původu má tvar.

Kain
Já soudil, žetě bytost'. Moh' by kdo
tak hubit bytosti leč bytosť?

Lucifer
Taž se toho zhoubce.

Kain
Koho?

Lucifer
Tvůrce - jmenuj
ho jakkoli: on tvoří jen, by hubil.

Kain
To nevěděl, však tušil já, an slýchal
jsem o smrti. Ač nevím, co jest ona,
mně strašnou zdá se být. Já vyhlédal
v tu pustou, černou noc, jí hledaje;
a když jsem spatřil stíny obrovské
tam v temnu rajských hradeb, protkvělé
v dál zářivými meči andělův:
já na domnělý příchod její číhal.
Neb s bázní stoupala v mém srdci touha,
znát, co nás děsí - - však nic nepřišlo.
Pak od rodného ztraceného ráje
jsem odvrátil zrak umdlený a zved'
jej k světlům nad námi, tam v blankytu,
jež jsou tak krásná - umrou ona též?

Lucifer
Snad - přežijí však tebe i tvůj rod.

Kain
Jsem rád - je nechtěl bych zřít umírat,
tak líbezná jsou. - Co je smrť? Já chvím se
a cítím, že cos hrozného - však co,
to nechápu. Jest usouzena nám
i hříšníkům i nehříšným co zlo,
a jaké zlo?

Lucifer
V prach rozplynout!

Kain
A budu já vědět o tom?

Lucifer
Ježto neznám smrti,
říc' nemohu.

Kain
Kdybych byl klidnou zemí,
toť nebylo by zlo - kéž bych byl nikdy
nic nebýval než prach!

Lucifer
Toť mrzké přání -
míň než tvůj otec - onť chtěl věděti.

Kain
Ne žíti však - neb proč byl netrhal
on se života stromu?

Lucifer
Bráněno mu v tom.

Kain
Ó, smrtný omyl! neutrhnout,
dřív ten plod - však než utrh' vědění,
byl smrti nevědom - žel! Sotva já
teď o ní vím, a přec se bojím jí,
se bojím, nevím čeho.

Lucifer
Ajhle, já,
jenž vše znám, nebojím se ničeho.
Hleď, co jest pravé vědění!

Kain
Zda mne i všemu naučíš?

Lucifer
Ba, za jedinou
jen podmínkou.

Kain
Zjev ji.

Lucifer
Bys klek'
a ctil mne - - Pána svého.

Kain
Nejsi ten,
jejž ctí můj otec?

Lucifer
Nejsem.

Kain
Jeho roveň?

Lucifer
Ne! S ním mně není společného nic,
ni nechci mít. Chtěl bych být něco pod
neb nad ním, ale nikdy účastníkem
neb sluhou jeho moci. Bydlím zvlášť,
než, velik jsem, a mnoho jich, co ctí mne
a víc jich bude. Ty buď jeden z prvních!

Kain
Já Bohu otce svého posud nikdy
se neklaněl, ač Abel často prosí,
bych připojil se k němu v oběti -
proč klaněl bych se tobě?

Lucifer
Neklaněls
se jemu nikdy?

Kain
Což jsem neřek' to?
Je třeba říkat to, a nepoučí
tě o tom mocné tvoje vědění?

Lucifer
Kdo neklaní se Jemu, mně se klaní.

Kain
Já nikomu.

Lucifer
Nicméně můj jsi ctitel,
neb nectě Jeho, činíš se jím sám.

Kain
Co jest to?

Lucifer
Poznáš zde - i potom!

Kain
Dej mi
jen poznat tajemství mé bytosti!

Lucifer
Pojď, kam tě povedu.

Kain
Musím jít orat -
neb slíbil jsem -

Lucifer
Co?

Kain
Vybrat prvotiny.

Lucifer
Proč?

Kain
S Abelem je klásti na oltář.

Lucifer
Což neřek' jsi, žes nikdy neklaněl
se Jemu, jenž tě stvořil?

Kain
Ano - řek'
však prosbou Abel na mne doléhal -
víc jeho oběť jest než mou - a Ada -

Lucifer
Proč vázneš?

Kain
Jestiť ona sestra má,
v týž den a z téhož lůna narozená -
a slzíc vynutila mně ten slib.
Než vidět plakat ji, - tu raděj snášel
bych vše, i - něco ctil.

Lucifer
Nuž, za mnou!

Kain
Půjdu. -
(Vstoupí Ada)

Ada
Jdu pro tě, bratře můj - toť naše doba
jest odpočinku, radosti - a my
jí máme méně bez tebe. Dnes ráno
jsi nepracoval - já však za tebe.
Hle, plody zralé jsou a vrou jak světlo,
jímž zrají. Pojď už, pojď!

Kain
Zda nevidíš?

Ada
Zřím anděla - my viděli jich mnoho.
Chce sdílet s námi odpočinek náš?
On vítej nám.

Kain
Však není podoben
těm andělům, jež vídávali jsme.

Ada
Jsou ještě jiní? Však on vítej nám
jak ostatní. Ti byli hosté naši.
On bude také?

Kain
Budeš?

Lucifer
Žádám na tobě být mým.

Kain
Já musím s ním.

Ada
Nás opustit?

Kain
Ba.

Ada
Také mne?

Kain
Ó, Ado milená!

Ada
Nech jít mne s tebou.

Lucifer
Ona nesmí, ne!

Ada
Kdo jsi, že mezi dvé se srdcí vtíráš?

Kain
Kýs bůh.

Ada
Jak víš to?

Kain
Mluví jako bůh.

Ada
Tak mluvil had a lhal.

Lucifer
Se mýlíš, Ado!
Což nebyl strom ten stromem vědění?

Ada
Byl - pro věčný náš trud.

Lucifer
Ba i ten trud
byl věděním - tož nelhal. A když klamal,
tož pravdou vás, a pravda nemůž' být
v své podstatě než dobrou.

Ada
Však co víme
z ní, nahromadilo nám zla a strastí:
hle, ztrátu ráje, strach a lopotu,
co bylo, z toho věčné výčitky,
a naděj v to, co nikdy nebude
S tím duchem nechoď, Kaine,- snášej, s čím
jsme narodili se, - a miluj mne -
já miluji tě!

Lucifer
Víc než matku svou
a otce svého?

Ada
Ano. Je to hřích?

Lucifer
Ne, ještě ne - až jednou v dětech vašich.

Ada
Jak? Nesmí dcera moje milovat
snad bratra svého?

Lucifer
Ne jak Kaina ty.

Ada
O Bože! Nesmějí se milovat
a z lásky plodit milé bytosti?
Což nesáli své mléko z prsou těch?
A nenarodil on se, otec jich
v touž hodinu a z téhož lůna se mnou?
A nemilujem se? A množíce
svou bytnosť, nemnožíme bytosti,
jež budou milovat se jak my je?
A jakž, můj Kaine, tebe miluji,
s tím duchem neodcházej, neníť z našich!

Lucifer
Hřích, o němž mluvím, není dílem mým,
a nemůž' ve vás hříchem být, - čímkoli
se bude zdáti v těch, co přijdou po vás.

Ada
Co jest hřích, jenž sám sebou není hříchem?
Můž' okolnost snad činit hřích neb ctnosť?
A jestli tomu tak, tu otroky
jsme toho -

Lucifer
Vyšší vás jsou otroci,
a nad ně vyšší též by byli to,
kdy radš by nevolili samostatnosť,
ač plnou muk, než hladkou úlisnosť
a žalmy, zpěv a prosby sobecké
tam k Všemocnému, že jest všemocný,
ne z lásky, ale z bázně, ješitnosti.

Ada
Vždyť všemohoucnosť musí na cele
být dobrotou.

Lucifer
Zda v ráji byla jí?

Ada
Mne nepokoušej, škůdce, krásou svou!
Tys krásnější, než had byl, a tak lstivý.

Lucifer
Tak pravdivý! Ptej se své matky Evy,
zda nemá vědomosti dobrého
i zlého.

Ada
Matko má! Tys utrhla
plod dětem svým než sobě osudnější.
Tys aspoň mladost v ráji trávila,
kdež v nevinnosti s anděly jste hráli.
Však my, tvé děti, ráje neznalí,
jsme obklopeni démony, již tváří
se slovem Božím, a nás pokoušejí
tím vlastním naším nespokojeným
a všezvědavým myšlením, jak tobě
had strojil osidla v tvé nejbujnější
a bezstarostné, plné, blahé slasti.
Já duchu tomu neznám odvětit,
a nemohu ho v ošklivosti mít,
ba hledím na něj s lahodivou bázní,
a přece neutíkám - v oku jeho
se kryje kouzlo, jež můj bludný zrak
naň poutá přemocně, mé srdce tluče -
on děsí mne a přec mne táhne blíž,
- a blíž a blíže - Kaine, chraň mne ho!

Kain
Co děsí Adu mou? Onť není zlý duch.

Ada
On není Bůh, ni z Božích - viděla
jsem cheruby i serafy, a těm
on není podoben.

Kain
Jest důchův vyšších,
jsou archandělé.

Lucifer
A jsou ještě vyšší.

Ada
Snad - však ne blažení.

Lucifer
Ta blaženost-li
se v otroctví zakládá - nikoli.

Ada
Já slyšela, že seraf miluje
a cherub nejvíc ví - a tedy ten
by musil cherub být, an nemiluje.

Lucifer
A vyšší vědomost-li lásku dusí,
co musí být On, jehož poznavše
tak nemůžete milovat? Když cherub,
jenž více poznal, méně miluje,
jest láska serafa jen nevědomosť.
Že obé srovnat nedá se, toť čin
a trest tvých ploditelův ukazuje.
Vol mezi věděním a milováním,
zde není volby jiné - otec váš
už volil - jeho bohoslužba jest
jen strach a bázeň.

Ada
Kaine, lásku zvol!

Kain
Má Ado - pro tebe já nevolím, -
tať láska se mnou narozena jest -
však jiného já nemiluju nic.

Ada
Své rodiče?

Kain
Milovali nás oni,
kdy brali plod, jenž vyhnal z ráje nás?

Ada
My tenkrát nebyli jsme narozeni,
a kdyby - nemáme jich milovat
a dětí svých?

Kain
Ó malý Enoch můj,
a jeho žvatlající sestra! Kdybych
jen moh' je tušit šťastnými, pak rád
bych zpola zapomněl - však nemůže
ni do trojtisícího kolena
se zapomenout - nikdy nebudou
památky muže lidé milovat,
jenž rozsil símě zla a člověčenstva
a v touž hodinu. Strom vědění a hříchu
si obrali a nespokojeni
s tou vlastní bědou, zplodili mne, tebe,
těch několik, co jsou, a nesčetné
a nečítané roje milionův
co teprv budou, aby zdědili
muk po věky jim nahromaděných!
A já být otcem takých bytostí!
Tvá krása, láska tvá - slasť, láska moje,
ten chvatný okamžik a tichá chvíle,
vše, co v svých dětech, v sobě milujeme,
jen vede je i nás skrz mnoho let
zla, útrap - nebo málo let, však přece
jen bídy, mžikem blaha přervané
k smrti - té neznané! Ba zdá se mi,
strom vědění svých slibů nesplnil:
Když hřešili, by aspoň měli znát,
co znáti lze - i smrti tajemství.
Co znají oni? - Jen, že bídní jsou!
Co potřebujem ještě hadův, stromův, by zjevili nám to?

Ada
Já nejsem bídná,
a kdybys ty byl šťasten, Kaine můj -

Kain
Buď tedy šťastnou samojediná,
já nechci nic mít s blahem takovým,
jež mne a rod můj snižuje.

Ada
Já sama
bych nemohla a nechtěla být šťastnou;
však se svými bych byla na vzdor smrti
jíž, neznajíc, se nebojím, ač zdá se
stín děsivý, jakž o ní zaslechla jsem.

Lucifer
Že nemůžeš být sama šťastna, pravíš?

Ada
Můj Bože! Kdo by moh' být sám - a šťasten,
neb dobrý? Samota mně zdá se hříchem,
leč myslím-li, jak brzo bratra spatřím
a bratra jeho, dítky, rodiče své.

Lucifer
Však Bůh tvůj sám jest, a je šťasten On?
Jest samoten - i dobrý?

Ada
Není sám.
Má anděly a lidi, které oblažuje,
je šťasten, rozsévaje radosti -
co můž slasť být, než slasti působit?

Lucifer
Zeptej se otce z ráje vyhnaného
či nejstaršího syna - srdce svého,
toť není pokojno!

Ada
Žel! Není - Ty však
jsi s nebes?

Lucifer
Nejsem-li, tož příčinu
té širé blahosti (již prohlašuješ)
v Něm hledej, v dobrém velkém tvůrci
všech bytostí a světa - Jeho jest
to tajemství, a On je ukrývá.
My snášet musíme, a někteří
mu vzdorují - však obé nadarmo,
dí seraf jeho - než věc zkoušky hodna,
an bez ní líp' být nemůž'. V nitru ducha
jest moudrost, která vede ku pravému,
jak zrak váš mladí smrtelníci rázem
tu hvězdu stihá v tmavém blankytu,
jež bdí tam stále, jitro vítajíc.

Ada
To krásná hvězda; já pro její krásu
ji miluju.

Lucifer
Proč jí se neklanět?

Ada
Jen Neviditelnému otec můj se klaní.

Lucifer
Ale jeho znakové
jsou nejlibější věcí viditelných,
a hvězda ta jest vůdcem nebešťanův.

Ada
Náš otec dí, že viděl Hospodina,
jenž stvořil ho i matku.

Lucifer
Viděla's
Ho ty?

Ada
Ba, v dílech jeho.

Lucifer
V bytnosti však?

Ada
Ne - leč v otci svém, jenž jeho obraz,
neb v andělích, již podobni jsou tobě -
a lesklejší, však méně krásní, mocní
svým vzezřením; jak tichý slunný půlden,
cel jasná zář, tak oni hledí k nám,
však ty jsi jako éterická noc,
kde dlouhé pruhy bílých oblakův
se táhnou v tmavou hloub, a nesčetné
se hvězdy v tajemném tom klenutí
tak lesknou, jak by chtěli slunci být,
tak krásné, nesčetné a lákavé -
nás neoslepují, než k sobě vábí -
a slzou plní zrak můj - tak i ty,
ty zdáš se nešťastným - ó, nečiň nás tím,
a budu plakat pro tě.

Lucifer
Ó, těch slzí!
Jen kdybys znala, kolik moří jich
se prolije.

Ada
Mnou?

Lucifer
Všemi.

Ada
Kými všemi?

Lucifer
Tím milionem milionů - zemí
tou nezalidněnou i zalidněnou
a peklem přelidněným, jehož zárod
jsou ňadra tvá.

Ada
Ó Kaine! duch ten klne nám.

Kain
Nechť jen mluví dál - já půjdu s ním!

Ada
Kam?

Lucifer
Odkud za hodinu vrátí se,
však za tu dobu spatří mnoho dní.

Ada
Jak můž' to být?

Lucifer
Zda nezdělal váš tvůrce
z těch starých světů v málo dnech svět nový?
a nemohu já, jenž jsem pomahal,
to zjevit v jedné hodině, co on
byl v drahných stvořil hodinách,
neb v několika zničil?

Kain
Vzhůru tedy!

Ada
A vrátí on se za hodinu?

Lucifer
Vrátí.
Neb u nás konání jest mimo čas,
my věčnost můžem vtěsnat v hodinu,
či hodinu též rozstřít u věčnost.
My nedýcháme měrou smrtelníkův - -
než to je tajemství. Pojď, Kaine, se mnou!

Ada
A vrátí se?

Lucifer
Ba, ženo! - Jediný
on ze všech lidí (první, poslední,
jenž navrátí se, vyjmouc Jednoho)
zpět z místa toho přijde k tobě zas,
by němý, čekající onen svět
tak zalidnil jak tento - posud jest
tam bydlitelův málo.

Ada
Kde dlíš ty?

Lucifer
Já celým prostorem. Kde měl bych dlít?
Kde tvůj jest Bůh či Bozi - tam jsem já.
Mne účastní se všecko: život, smrt -
čas, věčnost, - nebe, zem - i to, co není
ni zem ni nebe, ale obydleno
jest těmi, již je druhdy zalidnili
neb zalidní. Toť moje říš! Tak sdílím
s Ním Jeho království a držím své,
jež není Jeho. Nejsa to, co řek' jsem,
moh' bych tu státi? Jeho andělé
jsou v našem dohledu.

Ada
I bývali, kdy krásný had s mou matkou hovořil. -

Lucifer
Tys slyšel, Kaine - jestli žádostí
pláš po vědění, já ji ukojím
a nechci na tobě, bys plodův požil,
jež oloupí tě o jediné dobro,
ti ještě ponechané vítězem.
Pojď za mnou.

Kain
Duchu, já to pravil.
(Zmizí Lucifer a Kain)

Ada
(Za nimi volajíc)
Kaine!
Můj bratře! Kaine! -

Čtenářský deník	-	Childe-Haroldova pouť, Childe-Haroldova pouť (2), Childe-Haroldova pouť (3)
	-	Manfréd
	-	Vězeň chillonský

Čítanka	-	Buď s Bohem!
	-	Childe-Haroldova pouť
	-	Kain
	-	Karneval
	-	Manfréd
	-	Má duše temná je
	-	Nápis na lebku na pohár upravenou
	-	Prometheus
	-	Svému synu
	-	Tma