Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka (str. 304-307 a 312-315)
• díl v sérii: 1 (následuje: Střet králů)
• přeložila Hana Březáková
• vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2011

SANSA

Sansa se na pobočníkův turnaj odebrala se septou Mordane a Jeyne Poole v nosítkách se závěsy ze žlutého hedvábí tak jemného, že viděla skrze ně. Barvily celý svět dozlatova. Za městskými hradbami byla vedle řeky vztyčena stovka pavilonů a obyčejný lid přicházel po tisícovkách, aby se podíval na hry. Nádhera toho všeho brala Sanse dech; blyštivá brnění, obrovští koně pokrytí stříbrnými a zlatými čabrakami. výkřiky davu, praporce třepetající se ve větru... a rytíři sami, rytíři především.
"Je to lepší než v písních," šeptala, když našly místa, která jí zajistil otec, mezi urozenými pány a dámami. Sansa se toho dne oblékla překrásně, do zelených šatů, které podtrhovaly nádheru jejích zlatohnědých vlasů, a věděla, že se na ni dívají a usmívají se.
Pozorovala hrdiny ze stovky písní, jak jeden po druhém defilují před nimi, každý nádhernější než ten před ním. Na kolbiště vjelo sedm rytířů Královské gardy, všichni kromě Jaimeho Lannistera odění ve zbroji barvy mléka s plášti bílými jako čerstvé padlý sníh. Ser Jaime na sobě také měl bílý plášť, ale pod ním zářil zlatem od hlavy až k patě, měl přilbici ve tvaru lví hlavy a zlatý meč. Ser Gregor Clegane, Hora, která jede, jak mu říkali, se kolem nich převalil jako lavina. Sansa si pamatovala lorda Yohna Royceho, který byl před dvěma lety hostem na Zimohradu. "Jeho brnění je bronzové, tisíce a tisíce let staré, zdobené rytinami čarovných run, které ho chrání před zraněním," šeptala Jeyne. Septa Mordane ukazovala na lorda Jasona Mallistera, v indigové zbroji zdobené stříbrem, s orlími křídly na přilbici. Na Trojzubci skolil tři z Rhaegarových vazalů. Dívky se chichotaly při pohledu na válečnického kněze Thorose z Myru, v jeho vlající červené róbě a s vyholenou hlavou, dokud jim septa neřekla, že kdysi vystoupil na zdi Štítu s plamenným mečem v ruce.
Ostatní jezdce Sansa neznala; cizí rytíře z Prstů, Vysoké zahrady a hor Dorne; svobodné jezdce, o nichž se nikde nezpívalo, a nově jmenované panoše, mladší syny urozených pánů a dědice méně významných rodů. Všechno to byli mladí muži, z nichž většina ještě neměla čas vykonat velké činy, ale Sansa a Jeyne se shodly v tom, že jednoho dne bude Sedm království znít jejich jmény. Ser Balon Swann. Lord Bryce Caron z Mokřad. Dědic Bronzového Yohna, ser Andar Royce a jeho mladší bratr ser Robar, jejichž postříbřená plátová zbroj byla jemně zdobená stejnými runami, jaké střežily proti nebezpečí jejich otce. Dvojčata ser Horas a ser Hobber, jejichž štíty byly zdobené hrozny burgundského vína na modrém pozadí, které byly znakem Redwynů. Patrek Mallister, syn lorda Jasona. Šest Freyů z Přechodu; ser Jared, ser Hosteen, ser Danwell, ser Emmon, ser Theo, ser Perwyn, synové a vnuci starého lorda Waldera Freye, a také jeho nevlastní syn Martyr Řeka.
Jeyne Poole se jí svěřila, že ji vzrušuje pohled na Jalabhara Xho, exilového prince z Letních ostrovů, který měl plášť ze zelených a purpurových per na kůži černé jako noc, ale když uviděla mladého lorda Berika Dondarriona, s vlasy jako rudé zlato a černým štítem proťatým bleskem, prohlásila, že by se za něj na místě provdala.
Ohař také byl na seznamu účastníků klání, stejné jako králův bratr, pohledný lord Renly z Bouřlivého konce. Alyn a Harwin vyjeli za Zimohrad a sever. "Jory mezi ostatními vypadá spíš jako žebrák," zahihňala se septa Mordane, když se objevil. Sansa s ní nemohla než souhlasit. Jory byl oděn v modrošedé plátové zbroji bez znaku a ornamentů a z jeho ramen visel tenký šedý plášť, který připomínal spíš špinavý hadr. Přesto si vedl dobře, shodil ze sedla Horase Redwyna ve svém prvním klání a jednoho z Freyů ve druhém. Ve svém třetím klání jel třikrát proti svobodnému jezdci jménem Lothor Brune, jehož brnění bylo stejně ošuntělé jako jeho. Žádný muž nebyl vyhozen ze sedla, ale Brune ovládal svého oře pevnější rukou a jeho údery byly lépe vedené, takže král mu udělil vítězství, Alyn a Harwin si ani zdaleka nevedli tak dobře. Harwin byl shozen z koně hned ve svém prvním klání se serem Merynem z Královské gardy, zatímco Alyna vyhodil ze sedla ser Balon Swann.
Klání pokračovala celý den až do setmění a kopyta velkých válečných ořů neúnavně rozdupávala kolbiště, dokud nebylo planinou rozcupované země. Tucetkrát Jeyne a Sansa vykřikly v unisonu, když se jezdci srazili a dřevce explodovaly v třísky, zatímco obyčejní lidé provolávali jména svých oblíbenců. Jeyne si zakrývala oči, kdykoli nějaký muž spadl, jako vystrašená malá holka, ale Sansa byla z tvrdšího dřeva. Urozená dáma věděla, jak se na turnajích chovat. Dokonce i septa Mordane si všimla její vyrovnanosti a pochvalné přikyvovala hlavou.
Králokat jezdil brilantně. Porazil sera Andara Royceho a lorda Bryceho Carona z Mokřad s takovou lehkostí, jako by se na kolbišti narodil, a pak zvítězil v nelehkém souboji s bělovlasým Barristanem Selmym, který vyhrál svoje dvě první klání proti mužům o třicet a čtyřicet let mladším.
Sandor Clegane a jeho mohutný bratr, ser Gregor Hora, se také zdáli být nepřemožitelní, vyhazovali ze sedel jednoho protivníka za druhým hrůzu nahánějícím stylem. Nejděsivější okamžik celého dne nastal při druhém klání sera Gregora, když jeho kopí vyjelo vzhůru a zasáhlo jednoho mladého rytíře z Údolí pod límec takovou silou, že mu projelo hrdlem a na místě ho usmrtilo. Mladík dopadl necelých deset stop od místa, kde seděla Sansa. Hrot kopí sera Gregora se zlomil v jeho hrdle, ze kterého pak vytékala krev, v pomalých pulzujících pramíncích, z nichž každý byl slabší než ten předchozí. Jeho brnění zářilo novotou; když se od oceli odrazily sluneční paprsky, po jeho natažené paži sbíhal dolů jasný pruh ohně. Pak slunce zapadlo za mrak a světlo zmizelo. Jeho plášť byl modrý, v barvě oblohy za jasného letního dne, lemovaný okrajem ze srpků měsíce, ale když do něj vsakovala krev, látka tmavla a měsíce se jeden po druhém barvily doruda.
Jeyne Poole plakala tak hystericky, že ji septa Mordane nakonec musela odvést pryč, aby se uklidnila, ale Sansa tam seděla s rukama složenýma v klíne a celý výjev pozorovala s podivnou fascinací. Nikdy předtím neviděla člověka zemřít. Říkala si, že by také měla plakat, ale slzy nepřicházely. Možná je všechny vyplakala pro Lady a Brana. Říkala si, že jinak by tomu bylo, kdyby měla plakat pro Joryho nebo sera Rodrika nebo otce. Mladý rytíř v modrém plášti pro ni nic neznamenal, byl to nějaký cizinec z Údolí Arryn, jehož jméno zapomněla v okamžiku, kdy je uslyšela. A svět teď jeho jméno zapomene také, uvědomila si, nebudou o něm zpívat žádné písně. Bylo to smutné.
Když odnesli tělo, na kolbiště vběhl chlapec s lopatkou a posypal hlínou místo, kde rytíř spadl, aby zakryl krev. Pak klání začala znovu.
Ser Balon Swann byl také vyhozen ze sedla Gregorem a lord Renly Ohařem. Renly byl vyhozen tak prudce, že ze svého koně sletěl pozpátku, s nohama roztaženýma ve vzduchu. Jeho hlava dopadla na zem se slyšitelným prask, při kterém obecenstvo zalapalo po dechu, ale byl to jen zlatý paroh na jeho přilbici. Jeden z drobných hrotů se ulomil. Když lord Renly vstal, obyčejný lid jej hlasitě povzbuzoval, protože pohledný mladý bratr krále Roberta byl velkým favoritem. S půvabnou poklonou podal ulomený hrot paroží svému protivníkovi, Ohař se zamračil a hodil zlomený růžek do davu, kde se lidé nad kouskem zlata začali strkat a rvát, dokud mezi ně nepřišel lord Renly a neobnovil pořádek. Do té doby se vrátila septa Mordane, sama. Vysvětlovala, že Jeyne se udělalo zle, že ji musela odvést celou cestu zpět až do hradu. Sansa na Jeyne do té doby téměř zapomněla.
Později jakýsi pochybný rytíř v šachovnicovém plášti zneuctil sám sebe tím, že zabil koně Berika Dondarriona a pozbyl práva na další účast v turnaji. Lord Beric si přendal sedlo na nového koně, jen aby z něj vzápětí byl shozen Thorosem z Myru. Ser Aron Santagar a Lothor Brune se utkali třikrát, bezvýsledně; ser Aron později podlehl lordu Jasonu Mallisterovi a Brune prohrál s mladším synem Yohna Royceho, Robarem.

***

Sandor Clegane jako by se zhmotnil z nocí, tak rychle se objevil. Vyměnil svoje brnění za červenou vlněnou tuniku s koženou psí hlavou přišitou na přední straně. Jeho spálený obličej ve světle pochodní zářil matnou červení. "Ano, Tvoje Výsosti?" řekl.
"Odveď moji snoubenku zpět do hradu a dohlédni na to, aby se jí nic nestalo," nařídil mu princ stroze. Bez jediného dalšího slova na rozloučenou Joffrey odešel od stolu a nechal ji tam.
Sansa přímo cítila, jak ji Ohař pozoruje. "Myslela sis, že Joff tě tam odvede sám?" Zasmál se. Jeho smích připomínal vrčení psů v jámě. "Na to zapomeň." Bez protestů ji zvedl na nohy. "Pojď, nejsi jediná, kdo se potřebuje vyspat. Příliš jsem pil, a zítra možná budu muset zabít svého bratra." Znovu se dal do smíchu.
Najednou vystrašená strčila Sansa septu Mordane do ramene v naději, že ji probudí, ale ta jenom začala chrápat hlasitěji. Král Robert způsobil veřejné pohoršení a polovina lavic byla najednou prázdná. Hostina skončila a s ní byl u konce i krásný sen.
Ohař vzal do ruky pochodeň, aby jim svítil na cestu. Sansa šla těsně za ním. Země byla kamenitá a nerovná; v mihotavém světle pochodně se zdálo, jako by se pod jejími chodidly posouvala. Držela oči sklopené, dávala pozor, kam klade nohy. Kráčeli mezi altány, před nimiž byly vyvěšeny praporce a erby jednotlivých rytířů, a ticho bylo těžší s každým jejich krokem. Sansa se na něj nedokázala podívat, tolik ji děsil, jenomže byla vychována tak, aby byla za všech okolností zdvořilá. Skutečná dáma by si jeho obličeje nevšímala, říkala si. "Jel jsi dnes opravdu dobře, sere Sandore," přinutila sama sebe říci.
Sandor Clegane na ni vycenil zuby. "Ušetři mne svých plytkých komplimentů, děvče... a toho svého sere. Já žádný rytíř nejsem. Kašlu na ně a na ty jejich přísahy. Můj bratr je rytíř. Viděla jsi ho dnes jet?"
"Ano," zašeptala Sansa rozechvěle. "Byl..."
"Galantní?" dokončil to za ni Ohař.
Uvědomila si, že ji uráží. "Nikdo ho nemohl vystát," podařilo se jí říci, a byla přitom sama na sebe hrdá, protože nelhala.
Sandor Clegane se najednou zastavil uprostřed temného prázdného pole. Neměla jinou možnost než zastavit se vedle něho. "Nějaká septa tě dobře vycvičila. Jsi jako jeden z těch ptáků z Letních ostrovů, víš? Malý, hezký, mluvicí ptáček, co opakuje všechna milá slovíčka, která tě naučili říkat."
"To je od tebe nelaskavé." Sansa cítila, jak jí srdce prudce buší v hrudi. "Děsíš mne. Chci jít dál."
"Nikdo ho nemohl vystát," opakoval Ohař svým skřípavým hlasem. "To je do jisté míry pravda. Nikdo nemohl Gregora vystát. Ten chlapec dneska, při jeho druhém souboji, to byla ošklivá záležitost. Viděla jsi to, ne? Bláznivý kluk, ten tam vůbec neměl co pohledávat. Bez peněz, bez panoše, bez kohokoli, kdo by mu pomohl s brněním. Ten límec neměl pořádně upevněný. Myslíš, že Gregor si toho nevšiml? Myslíš, že kopí sera Gregora vyjelo vzhůru čistě náhodou, co? Ty pěkná malá holčičko, jestli tomu věříš, máš stejně dutou hlavu jako ten pták. Gregorovo kopí jde tam, kde ho Gregor chce mít. Podívej se na mě. Podívej se na mě!" Sandor Clegane jí dal svoji velkou ruku pod bradu a násilím jí zvedl obličej. Dřepl si před ni na bobek a zvedl pochodeň výš. "Teď se hezky dívej. Dlouho a důkladně. Sama víš, že se dívat chceš. Pozoroval jsem tě, jak se ode mne odvracíš po celou dobu na královské cestě. Kašli na to, jen se prostě dívej."
Jeho prsty držely její čelist pevně jako ocelová past a jeho oči se upíraly do jejích. Opilecké oči, podlité krví. Musela se dívat.
Pravá strana jeho obličeje byla štíhlá, s ostrými lícními kostmi a šedým okem pod mohutným obloukem obočím. Nos měl velký a zahnutý, vlasy řídké, tmavé. Nosil je dlouhé a sčesával si je na stranu, protože na druhé polovině hlavy žádné vlasy neměl.
Levá strana jeho obličeje byla zrůdným zbytkem. Ucho měl spálené, nezbylo tam po něm nic než jen otvor. Oko měl stále dobré, ale kolem něj byla pokřivená změť jizev, hladké černé maso tvrdé jako kůže, poďobané krátery a zjizvené hlubokými brázdami, které se při každém jeho pohybu rudě, vlhce zaleskly. Dole u jeho čelisti, tam, kde kdysi bylo sežehnuto maso, byl vidět náznak kosti.
Sansa se dala do pláče. Tehdy ji pustil a uhasil pochodeň v hlíně. "Nemáš na to žádná hezká slova, děvče? Žádný milý kompliment, který tě naučila tvoje septa?" Když nepřicházela žádná odpověď, pokračoval. "Většina lidí si myslí, že se to stalo v nějaké bitvě. Obléhání, hořící věž, nepřítel s pochodní. Jeden blázen se mne ptal, zda to byl dračí dech." Tentokrát byl jeho smích něžnější, ale o to víc hořký. "Já ti povím, jak se to stalo, děvče," řekl hlasem ze tmy, stín naklánějící se tak blízko, že cítila kyselý pach vína z jeho dechu. "Byl jsem mladší než ty, šestiletý, možná sedmiletý chlapec. Ve vesnici, která patřila mému otci, si otevřel dílnu jeden řezbář, a aby si získal přízeň svého pána, posílal mu dary. Ten stařec uměl vyřezávat kouzelné hračky. Nepamatuju si už, co jsem dostal já, ale byl to Gregorův dárek, po kterém jsem toužil. Dřevěný rytíř, celý pomalovaný, každý kloub byl vyřezaný zvlášť a spojený žíněmi, takže s ním člověk mohl bojovat jako s živým. Gregor byl tehdy o pět let starší než já, hračka pro něj nic neznamenala, byl to už panoš, téměř šest stop vysoký a svalnatý jako býk. Tak jsem si jeho rytíře vzal, ale žádnou radost mi to nepřineslo, to ti povídám. Po celou dobu jsem měl strach a on mě s ním opravdu našel. V místnosti byl železný koš. Gregor neřekl ani slovo, jen mě uchopil v podpaždí, přitiskl můj obličej dolů do hořícího uhlí a držel mě tam, zatímco já jsem křičel a křičel. Sama jsi viděla, jak je silný. I tehdy ho ode mne museli odtrhnout tři muži. Septoni káží o sedmi peklech. Co o nich vědí? Jenom člověk, který utrpěl popáleniny, ví, jaké peklo ve skutečnosti je.
Můj otec všem říkal, že moje ložní povlečení chytlo plamenem a naši mistři mi na ránu dali masti. Masti! Gregor také dostal svoje masti. O čtyři roky později ho pomazali sedmi oleji, odrecitoval rytířskou přísahu a Rhaegar Targaryen ho mečem poplácal po rameni a řekl: "Vstaň, sere Gregore."
Skřípavý hlas zmlkl. Tiše dřepěl na bobku před ní, těžkopádný černý obrys vykreslený v noci, skrytý před jejíma očima. Sansa cítila jeho přerývaný dech. Uvědomila si, že je jí ho líto. Strach, který z něj měla, se kamsi vytratil.
Ticho pokračovalo dál a dál, tak dlouho, že se začala bát znovu, ale tentokrát měla strach o něho, ne o sebe samu. Nahmatala jeho silné rameno. "On není opravdový rytíř," pošeptala mu.
Ohař zvrátil hlavu dozadu a zaryčel. Sansa se zapotácela, couvla před ním, ale on ji chytil za paži. "Ne," zavrčel na ni, "ne ptáčku, on není opravdový rytíř."
Po zbytek cesty do města Sandor Clegane neřekl ani slovo. Odvedl ji tam, kde čekaly vozy, kočímu řekl, aby je odvezl zpátky do Rudé bašty, a vyšplhal do vozu za ní. V tichosti projeli Královou bránou a pak se vydali vzhůru po pochodněmi osvětlených ulicích města. Otevřel pro ni postranní branku a odvedl ji do hradu. Jeho spálený obličej sebou cukal a jeho oči byly zamyšlené, a když stoupali po schodech věže, šel o krok za ní. Odvedl ji do bezpečí, celou cestu až do chodby před její ložnici.
"Děkuji ti, můj pane," špitla Sansa nesměle.
Ohař ji chytil za paži a sklonil se blíž. "Ty věci, co jsem ti dnes v noci povídal," řekl hlasem, který zněl drsněji než obvykle. "Jestli to vyzváníš Joffreyovi... tvojí sestře, tvému otci... komukoli z nich..."
"Nic neřeknu," zašeptala Sansa. "Slibuji."
To nestačilo. "Jestli to vyzváníš komukoli," dokončil to, co měl na srdci, "zabiju tě."