Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Den čtvrtý - příběh třetí

Tři mladíci milují tři sestry a uprchnou s nimi na Krétu. Nejstarší zavraždí ze žárlivosti svého milence, zachrání ji však prostřední sestra tím, že je po vůli krétskému vévodovi. Její milenec ji proto zabije a pak uprchne s tou nejstarší. Ze všeho je obviněna třetí sestra se svým milencem; oba jsou jati a přiznají se, ale ze strachu před smrtí podplatí penězi stráž a úplně chudí uprchnou na Rhodos, kde v chudobě zemřou.
Filostrato vyslechl konec příběhu, který vyprávěla Pampinea, zahloubal se trochu a potom jí
pravil: "V konci vašeho příběhu bylo něco dobrého, co se mi líbilo; mnohem více však tam bylo věcí k smíchu, které bych si přál, aby tam nebyly."
Poté se obrátil k Laurettě a pravil: "Paní, pokračujte, a je-li to možné, vypravujte nějaký lepší příběh."
Lauretta s úsměvem pravila: "Jste příliš krutý k milencům, když jim přejete jenom špatné konce. Abych vám tedy vyhověla, budu vám vyprávět příběh o třech dvojicích, jež se těšily ze své lásky jen krátce a nakonec všechny stejně špatně dopadly."
A řkouc to, začala vyprávět: Jak jistě dobře víte, mladé paní, jakákoli neřest může uvrhnout do přetěžkého utrpení nejenom každého, kdo se jí oddává, ale začasté i jiné lidi a zdá se mi, že právě zlost je tou neřestí, jež nás s popuštěnými otěžemi unáší do nebezpečí. A tato zlost není nic jiného než náhlé a neuvážené hnutí mysli, podnícené utrpěnou křivdou, jenž odvrhuje veškerý rozmysl, zahaluje náš duševní zrak temnotami a rozpaluje naši duše vzteklou zuřivostí. S hněvem se sice často setkáváme u mužů, u některého ve větší míře, u některého v míře menší, nicméně byl již spatřen i u žen, a to k jejich ještě větší škodě, protože jím snáze vzplanou a hoří v nich pak jasnějším plamenem a hůř ho lze potlačit, protože ženy se nedovedou tak ovládat jako muži.
Není na tom nic podivného, neboť máme-li chuť se na to podívat pořádně, vidíme, že je už v povaze ohně, že zachvacuje daleko rychleji věci lehké a jemné nežli tvrdé a tuhé, a my ženy přece - nemějte nám to, muži, za zlé - jsme určitě jemnější než vy, a tedy mnohem vznětlivější.
Ježto tedy nahlížím, že jsme k tomu od přírody náchylné, a ježto beru zřetel i na to, že naše mírnost a dobrotivost působí veliký odpočinek a slast mužům, s nimiž se dle svého zvyku stýkáme, zatímco naopak zase náš hněv a zuřivost vyvolává veliké mrzutosti a nebezpečí, chci, abychom se s pevnější myslí vystříhaly zlosti, a zamýšlím vám ve svém příběhu ukázat, jak se láska tří žen a zrovna tolika mužů - jak jsem už výše řekla - změnila dík hněvu jedné z nich ze šťastné lásky v lásku velice nešťastnou.
Marseille - jak je vám známo - leží v Provenci na mořském břehu a je to starodávné a přeznamenité město, v němž za dřívějších časů bývalo ještě víc bohatých lidí a velikých kupců, než kolik jich tu vidíme dnes. Mezi ně patřil i jeden kupec jménem N'Arnald Civada. Původu byl nízkého, ale byl znám svou poctivostí a jako spolehlivý obchodník; statků měl nezměrné množství a též na penězích byl velmi bohat.
Jeho žena mu povila několik dětí, z nichž tři byla děvčata a byla starší než ostatní děti-chlapci. První dvě dívky byla dvojčata a bylo jim patnáct let; třetí bylo čtrnáct a příbuzní otáleli s jejich vdavkami jen proto, že se čekalo, až se vrátí N'Arnald, jenž odcestoval se svým zbožím do Španělska.
Jméno jedné z těchto prvních dvou bylo Ninetta, druhé Maddalena a ta třetí se jmenovala Bertella. Do Ninetty byl zamilován až po uši jeden mladý, ač chudý šlechtic, jenž slul Restagnone, a děvče rovněž tak milovalo jeho; dokázali však všecko obratně zastírat, aby se to nikdo nedověděl, a tak se mohli těšit za své lásky. Těšili se z ní už hezky dlouho, když tu se stalo, že se dva mladí přátelé, z nichž jeden slul Folco a druhý Ughetto - jimž zemřeli otcové, takže se stali velmi bohatými lidmi -, zamilovali jeden do Maddaleny a druhý do Bertelly.
Když se to dozvěděl Restagnone, kterého na to upozornila Ninetta, napadlo ho, že by mu jejich láska mohla pomoci v jeho svízelích. I spřátelil se s nimi oběma, chodíval občas s nimi k jejich paním a ke své, a když se mu zdálo, že už jsou dost spřáteleni, pozval si je jednou do svého dumu a řekl jim: "Milí mladíci, náš styk vás mohl ujistit, že k vám chovám velikou lásku a že to, co dělám pro sebe, udělal bych i pro vás. A protože vás mám velmi rád, vyjevím vám, co mi přišlo na mysl, a potom se společně domluvíme, co by bylo nejlíp podniknout. Je-li pravda, co říkáte a co jsem seznal z toho, jak si ve dne v noci počínáte, zdá se
mi, že planete převelikou láskou k dvěma dívkám, jejichž třetí sestru miluji já. Nebudete-li mít nic proti tomu, vymyslel jsem na tento žár velmi líbivý a příjemný lék, a to takovýhle: Vy jste velice bohatí mladíci, což já nejsem. Kdybyste však chtěli spojit svá bohatství vjedno a mne učinit třetím vlastníkem, vymysleli bychom si, na který konec světa bychom se odebrali -a tam bychom žili veselý život s našimi dívkami, neboť nemám pochyby, že všechny tři sestry by se s velkou částí otcova jmění vydaly s námi tam, kam bychom chtěli, a my bychom tam mohli žít každý s tou svou jako tři bratři ten nejspokojenější život pod sluncem. Je to proto nyní na vás, abyste se rozhodli, zda chcete této radosti dosáhnout nebo si ji nechat uniknout."
Když oba nadmíru zamilovaní mladíci uslyšeli, že budou mít své dívky, nelámali si hlavu dlouhými úvahami a řekli: může-li se tohle stát, že jsou připraveni to udělat.
Restagnone se po této odpovědi mladíků setkal za několik dní s Ninettou, k níž se dostal jen s velkými obtížemi, a když s ní nějakou chvíli pobyl, pověděl jí to, o čem hovořil s mladíky, a mnoha důvody se ji snažil pro tento podnik získat. Nedalo mu to však mnoho námahy, protože Ninetta toužila víc než on, aby mohli být spolu bez veškerého podezřívání, a proto mu ráda odpověděla, že se jí věc líbí a že její sestry zvláště v této věci udělají vše, co bude chtít ona, a řekla mu také, jen aby zařídil všecko potřebné, jak jen může nejrychleji.
Restagnone se vrátil k oběma mladíkům, kteří velmi naléhali, aby udělal, co si umluvili, a řekl jim, že pokud jde o jejich paní, je ruka v rukávě. Poté se uradili, že se vydají na Krétu, mladíci prodali některé své statky pod záminkou, že potřebují peníze na obchodování, a když získali za všechen svůj majetek peníze, koupili si saettii, tajně si ji co nejdůkladněji vystrojili a čekali na stanovenou lhůtu.
Na druhé straně Ninetta, jež dobře znala dychtivost sester, roznítila vlídnými slovy jejich touhu po útěku do té míry, že si už myslely, že se toho ani nedožijí. Když pak nadešla noc, kdy měly vstoupit na saettii, tři sestry otevřely velikou truhlu svého otce, vybraly z ní bezpočet peněz a šperků a všechny tři s nimi vyšly tiše z domu. Podle úmluvy se sešly se svými třemi milenci, kteří už na ně čekali, bez otálení s nimi vstoupily na saettii, a když byla spuštěna vesla, ujely. Pluli bez zastávky až do Janova, kam dorazili příštího večera a kde mladí milenci poprvé okusili radostí a slastí své lásky.
Zde si doplnili zásoby vším, co potřebovali, a pluli dál přístav od přístavu, až osmého dne dorazili bez jakýchkoliv obtíží na Krétu, kde si poblíže Kandie koupili převeliké a krásné statky; zařídili si na nich překrásné a líbezné příbytky a zde uprostřed četného služebnictva, psů a ptáků a koní v samých hostinách, slavnostech a radovánkách začali žít se svými paními po způsobu baronů jako nejspokojenější lidé pod sluncem.
Co si tak ale žili, přihodilo se to, co vítáme každodenně, že se nám totiž milé věci - má-li jich člověk přemíru - zprotiví, a tak Restagnone, jenž teď mohl kdykoli mít bez jakéhokoliv podezření pro své potěšení milovanou Ninettu, začal si ji náhle protivit a přestával ji milovat. Na jedné slavnosti se mu nesmírně zalíbila jedna mladá, krásná a urozená paní z tamějšího kraje, začal se jí nesmírně dvořit a obletovat ji, až si toho Ninetta všimla a začala na něho tak žárlit, že nemohl udělat ani krok, aby se to ona nedověděla a potom hádkami a mrzutostmi netrápila jeho i sebe.
A jako hojnost všeho plodí odpor a jako zmnožují laskominy odpírané věci, po nichž toužíme, tak pronásledování Ninettino zesilovalo plamen nové lásky Restagnonovy. A ať už to časem dopadlo tak či onak, ať už Restagnone přízně paní, kterou miloval, dosáhl nebo nedosáhl - Ninetta, ať už jí to donesl kdokoliv, to považovala za jistou věc. I upadla nad tím v zármutek a ze zármutku v hněv a z hněvu v zuřivost, jež její lásku k Restagnonovi změnila v urputnou nenávist; a zlobou zaslepená pojala rozhodnutí, že pomstí pohanu, kterou podle svého zdání utrpěla, Restagnonovou smrtí. Ježto znala jednu řeckou stařenu, jež byla velmistrem v míchání jedů, přiměla ji sliby a dary, aby jí připravila smrtonosnou vodu, a tu pak dala bez velkého rozmýšlení vypít jednoho večera uřícenému Restagnonovi, který netušil nic zlého.
Jed zapůsobil tak, že ještě před svítáním byl Restagnone mrtev.
Když se o jeho smrti dověděli Folco a Ughetto a jejich paní, netušili, že Restagnona zahubil jed; hořce s Ninettou naříkali a dali Restagnona pohřbít se všemi poctami. Za několik dní se však přihodilo, že stařena, která připravila Ninettě otrávenou vodu, byla pro nějaký jiný zlý kousek jata a na trápení pak vyznala mimo jiné zločiny i tenhle a otevřeně pověděla, co z něho pošlo. Krétský vévoda proto, aniž se předtím o tom nějak zmínil, dal v noci obklíčit Folcův palác a bez veškerého hluku či odporu vyvedl z něho lapenou Ninettu, která mu bez mučení či odporu rychle pověděla o smrti Restagnona to, co chtěl slyšet.
Folco a Ughetto se od vévody tajně dověděli - a od nich i jejich paní -, proč byla Ninetta jata. Velmi je to zarmoutilo a začali se ze všech sil snažit, aby Ninetta unikla hranici, která ji u soudu podle jejich mínění čekala, ježto si ji právem zasloužila. Všechno však bylo nadarmo, protože vévoda pevně stál na tom, aby bylo učiněno spravedlnosti zadost.
Tu napadlo Maddaleně - jež byla krásná mladá paní a jíž se velmi dlouho vévoda dvořil, aniž ona mu někdy vyhověla -, že by snad sestru zachránila před upálením, kdyby mu byla po vůli; proto vzkázala po obezřelém poslu, že vyhoví každému jeho příkazu, jestliže on dodrží dvě podmínky: předně, že dostane nazpět svou sestru zdravou a volnou, a za druhé, že věc zůstane v tajnosti.
Vévoda vyslechl vzkaz, a protože se mu zamlouval, dlouho přemítal, má-li to udělat; nakonec však na to přistoupil a řekl, že je mu to vhod.
Dal tedy za souhlasu paní zatknout jedné noci Folca a Ughetta, jako by je chtěl vyšetřovat kvůli onomu zločinu, a šel tajně přenocovat k Maddaleně. Předtím předstíral, že dal Ninettu strčit do pytle, aby ji dal téže noci zašitou v pytli s velikým kamenem hodit do moře, ale zatím ji odvedl k sestře a odevzdal ji Maddaleně jako odměnu za onu noc. Ráno pak, když odcházel, ji poprosil, aby tato první noc jejich lásky nebyla nocí poslední, a krom toho jí přikázal, že musí provinilou paní poslat pryč, aby mu to nebylo vytýkáno a aby s ní nemusel znovu krutě naložit.
Příštího rána uslyšel Folco a Ughetto, že Ninetta byla v noci hozena do moře, čemuž uvěřili. Když byli poté puštěni na svobodu, vrátili se zpátky domů utěšovat své paní nad smrtí jejich sestry, ale ač se Maddalena velmi snažila Ninettu skrýt, Folco přece jen zpozoroval, že Ninetta je v domě; velmi se tomu podivil a rázem pojal podezření (neboť se už předtím doslechl, že vévoda miluje Maddalenu) a začal se vyptávat, jak se k nim Ninetta mohla dostat.
Maddalena usoukala dlouhatánskou pohádku, aby mu něco namluvila, ale bystrý Folco jí pramálo uvěřil a začal ji nutit, aby mu pověděla pravdu. A Maddalena mu ji po dlouhém váhání řekla.
Folco, zmožen bolestí, upadl v zběsilost, vytasil meč a Maddalenu, nadarmo prosící o milost, zabil. Protože se však obával hněvu vévodova a spravedlnosti, nechal mrtvolu ležet ve světnici, šel tam, kde byla Ninetta, a předstíraje veselost, řekl jí: "Rychle pojď, ať tě zavedu, tam, kam určila tvá sestra, aby ses nedostala do rukou vévodových."
Ninetta mu uvěřila, a protože tonula ve strachu a toužila dostat se odtud, vydala se za Folcem. A že už byla noc, ani se před cestou nerozloučila se sestrou.
S penězi, jež mohl Folco popadnout a kterých bylo málo, vydali se spolu k moři, vstoupili na jednu bárku a nikdy se už nikdo nedověděl, kam vlastně dorazili.
Když byla příštího dne Maddalena nalezena mrtvá, několik závistníků, kteří Ughetta nenáviděli, doneslo o tom zvěst k uším vévodovým, načež tento, rozplameněný hněvem, neboť Maddalenu miloval, přispěchal k jejímu domu, jal Ughetta a jeho paní a přiměl je - ačkoliv ještě nic o odjezdu Ninetty a Folca nevěděli -, aby se přiznali, že jsou s Folcem spoluvinni na Maddalenině smrti.
Pro toto přiznání se Ughetto se svou paní právem báli o své životy a stálo je velkou námahu, než podplatili ty, kteří je hlídali. Dali jim velký díl peněz, které měli doma schovány pro nutnou potřebu, a společně se svými hlídači vstoupili na bárku - aniž měli čas vzít s sebou nějaké věci - a v noci uprchli na Rhodos, kde nedlouho ještě žili v nouzi a chudobě.
Do takového neštěstí je i ty drahé zavedla bláhová láska Restagnona a hněv Ninetty.