Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kapitola V.

Rozkošné jitro vstalo z modrých hor. Čerstvý vzduch líbal květiny tisící perlí obsypané, ježto v slunci se leskly jako duhové paprsky. Tichý vánek laškoval s korunami stromů a hovořil sladkým šustem, jako by vyprávěl o krásných snech uprchlé letní noci; po dešti vše bylo tak svěží, tak kypré, jako by se bylo podruhé narodilo. Celý kraj se stkvěl v plném lesku a kypěl bujarou zelení.
Naši hosté sešli se s Šeborem a s jeho paní při společné snídani.
Božena byla nápadně bledá. Ve svém chování jevila dnes neobyčejnou nejistotu, byla roztržita a vyhýbala se vší účasti v rozmluvě. Když pak Šebor chtěl odejíti dolů do přádelny, zadržel ho Albert.
"Půjdeme zároveň s vámi," pravil; "nesmíme déle vaši přelaskavou paní vyrušovati z denního jejího pořádku. - Toliko o nějaké věci chtěl jsem ještě s vámi krátce promluviti. Co soudíte, pane Šebore, o majetku baronky Vorotické?"
"Pěkný statek!" odvětil Šebor. "Přál bych si, aby přišel dobrý kupec."
"Stanu se tedy vaším sousedem," pokračoval Albert. "Chtěl jsem slyšeti váš úsudek o stavu statku toho. Vy ho chválíte, koupím jej!"
"Nebude to k vaší škodě, jelikož cena není věru veliká. Stará baronka by se majetku toho ráda sprostila, jelikož ji nic nevynáší. V rukou dobrého hospodáře ten statek vynášeti bude zajisté trojnásobně více," vykládal Šebor.
"Tím líp!" prohodil Albert. "Tedy myslíte, že bych špatně nepochodil?"
"Přál bych si, abyste to koupil vy, pane hrabě. Bojím se bez toho, že to opět přijde v držení nějakého cizince."
Božena, která zatím s majorem rozmlouvala, zaslechla, o čem její muž a hrabě hovoři. Upadl v zamyšlení.
Po chvíli rozloučil se Albert a major velmi srdečným způsobem se svými hostiteli a musil dáti slib, že brzy opět zavítá na návštěvu k Šeborovým.
Boženě bylo, jako by jí spadl kámen se srdce, když spatřila se pod terasem samotna. Společnost hraběte Libenického působila na ni mocí podivnou! Zdálo se jí, jako by se jí nenadále zmocňovala jakási úzkost, která tím více v prsou jejích se ozývala, čím přívětivěji si hrabě počínal. Okolnost pak, že chce Libenický státi se jejich sousedem, vzbudila v Boženě jistý nepokoj a poutala všecky myšlenky její neodolatelnou silou. Vzpomněla si na včerejší rozmluvu s hrabětem a činila si hned výčitky, že jej upozornila na majetek baronky Vorotické.
I Wetzdorf byl nemálo překvapen, když mu Albert sdělil, že pojede dnes do města V..., aby uzavřel s tamějším advokátem smlouvu kupní, týkající se statku sousedícího s majetkem Šborovým. Bylo mu to velevítáno, doufal, že dostane Alberta tím nejlepším způsobem z lázní S***, a že povážlivý poměr jeho přítele k mladé baronce Rolandce dojde k obratu příznivého. Podporoval tudíž Alberta v neočekávaném jeho zámyslu a přemlouval ho, aby raději vše, dá-li se tak učiniti, ukončil dnes a aby příští dni odstěhoval se na svůj zámek.