Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Jaroslav Vrchlický
• název francouzského originálu: L'Épingle sur la manche

Než král se na noc svlík'
Eloi, komorník,
jak vznešený mu rukáv stáh',
se píchnul, sotva po něm sáh'!
- To vina má je, král
ke komorníku prál;
neb špendlík vbod' jsem na své šaty,
však nevím, proč jsem dal
na rukáv svůj ten špendlík zlatý.

"Váš, Sire, Majestát
ten špendlík píchnul v šat,
by úmysl, jenž váhu měl,
si pro čas příští připomněl!"
- Máš ovšem pravdu, král
ke komorníku prál;
však zvědavostí víc jsem jatý,
proč, proč jsem jenom dal
na rukáv svůj ten špendlík zlatý.

"Váš, Sire, Majestát
chce asi kvinde dát
ministru svému, na mou čest
tu hlupák jen a pedant jest!"
- Ne, dobrý sluho, král
ke komorníku prál;
ať vymýšlí dál nové platy!
Však proč jsem jenom dal
na rukáv svůj ten špendlík zlatý?

"Váš, Sire, Majestát,
ach, ráčil snad mi přát
plat dvojí za mé zásluhy,
bych pozlobil své soudruhy?"
- Ne, hodný sluho, král
ke komorníku prál;
jsi věru trochu nestydatý;
však proč jsem jenom dal
na rukáv svůj ten špendlík zlatý?

"Váš, Sire, Majestát
chtěl mír uzavřít snad
a smlouvu s říší Navarskou?
jeť válka hříčkou barbarskou!"
- Ne moudrý sluho, král
ke komorníku prál;
chci nahradit si svoje ztráty;
však proč jsem jenom dal
na rukáv svůj ten špendlík zlatý?

"Váš, Sire, Majestát
o zdraví své se bát
snad ráčí; mám pro kněze jít
a lékaře hned s sebou vzít?"
- Ne, čacký sluho, král
ke komorníku prál;
jsem zdráv od hlavy až do paty.
Však proč jsem jenom dal
na rukáv svůj ten špendlík zlatý?

"Ó jistě Majestát
Váš ráčil přemítat,
kdo Kastilský trůn zdědí spíš,
neb dědiců, ach, nemá říš!"
- Vyhráno, vesel král
ku komorníku prál:
běž pro královnu, hochu zlatý!
Jen proto, proto dal
si král ten špendlík na své šaty.

Špendlík na rukávu ve francouzském originálu (L'Épingle sur la manche)

Le roi se déshabillait
Avec Éloi, son valet.
En tirant la manche auguste,
Éloi se piqua. "C'est juste,
S'écria le roi;
C'est ma faute, Éloi,
Car j'ai mis hier, dimanche,
Je ne sais pourquoi,
Une épingle sur ma manche.

- Sire, Votre Majesté
A sans doute ainsi noté,
Pour en garder la mémoire,
Quelque projet méritoire?
- Oui, sans doute, Éloi,
Répondit le roi,
À te croire, ami, je penche;
Mais pourquoi, pourquoi
Cette épingle sur ma manche?

- Sire, Votre Majesté
Avait-elle médité
De renvoyer comme un cuistre
Son premier et seul ministre?
- Non, mon bon Éloi,
Répondit le roi,
Laissons l'oiseau sur la branche;
Mais pourquoi, pourquoi
Cette épingle sur ma manche?

- Sire, Votre Majesté
Aurait-elle décrété
De doubler mes honoraires
Aux dépens de mes confrères?
- Non, mon pauvre Éloi,
Répondit le roi,
Ta demande est assez franche;
Mais pourquoi, pourquoi
Cette épingle sur ma manche?

- Sire, Votre Majesté
Veut-elle faire un traité
Avec le roi de Navarre?
La guerre est un jeu barbare.
- Non, mon sage Éloi,
Répondit le roi,
J'ai besoin d'une revanche;
Mais pourquoi, pourquoi
Cette épingle sur ma manche?

- Sire, Votre Majesté
Aurait-elle contracté
Quelque emprunt ou quelque dette
Dont le paiement l'inquiète?
- Non, prudent Éloi,
Répondit le roi,
Ce qu'on doit, on le retranche;
Mais pourquoi, pourquoi
Cette épingle sur ma manche?

- Sire, Votre Majesté
Songeait-elle à sa santé?
Elle aurait besoin peut-être
D'un médecin ou d'un prêtre?
- Non, mon brave Éloi,
Répondit le roi,
Je suis ferme sur la hanche;
Mais pourquoi, pourquoi
Cette épingle sur ma manche?

- Alors, Votre Majesté
Songeait à l'hérédité
De son trône de Castille?
Elle n'a ni fils ni fille.
- Oui, mon cher Éloi,
S'écria le roi,
Va chercher la reine Blanche!"
Et voilà pourquoi
L'épingle était sur sa manche.