Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

...Kulička však už pokorným a tichým hlasem nabízela jeptiškám, zda by si s ní také nechtěly vzít. Obě ihned přijaly, zamumlaly cosi na poděkování, a aniž zvedly oči, pustily se bleskurychle do jídla. Cornudet také neodmítl, když mu nabídla, a tak utvořili spolu s jeptiškami z novin rozprostřených na kolenou něco jako jídelní tabuli.
Ústa se jim bez ustání otvírala a zavírala; polykali, žvýkali, zuřivě hltali. I Loiseau se ve svém koutku tužil, seč byl, a šeptem pobízel manželku, aby si vzala také. Ta dlouho odolávala, ale nakonec, po bolestném zakručení, které jí proběhlo útrobami, přece jen podlehla. Loiseau tedy velmi uhlazeně požádal "roztomilou slečnu spolucestující", zda si může vzít kousek také pro svou paní...

...Čekalo se jen na Kuličku. Konečně vyšla. Vypadala trochu zahanbeně. Vykročila nesměle k ostatním cestujícím, ale ti se všichni jako na povel otočili a dělali, jako by ji ani neviděli. Všichni se tvářili, jako by byli velmi zaneprázdněni, a hleděli se od ní držet dál, jako by v sukních roznášela nákazu. Pak se najednou nahrnuli do vozu; Kulička nastoupila až naposled, sama, a v tichosti usedla zas na stejné místo, na němž seděla první den cesty. Dělali, jako by ji neviděli, jako by ji neznali; jen paní Loiseauová si ji zpovzdálí pohoršeně přeměřila a polohlasně řekla svému muži: "Štěstí, že nesedím vedle ní!"...
Asi po třech hodinách jízdy Loiseau shrábl karty: "Začínám mít pomalu hlad," prohlásil.
A jeho žena sáhla po balíčku. Vytáhla z něho kus studené pečeně, rozkrájela ji úhledně na tenké rovné plátky a oba se pustili do jídla.
"Což kdybychom se také najedli," navrhla hraběnka. Její sousedé souhlasili...
Kulička, jak ve spěchu vstávala, nemohla při tom zmatku ani na nic pamatovat; dívala se rozhořčeně na všechny ty lidi, jak se živí, a dusila se zlostí. Zpočátku se v ní všechno bouřilo spravedlivým hněvem; ale rozčilení jí tak sevřelo hrdlo, že se ani nevzmohla na slovo.
Nikdo se na ni nepodíval, nikdo si na ni ani nevzpomněl. Cítila, jak je bezmocná proti opovržení těch počestných hňupů, kteří ji napřed obětovali a pak odhodili jako nějakou nečistou věc, kterou už nepotřebují. Tu si vzpomněla, jak jí hltavě spolykali celý košík, plný dobrot. Najednou v ní zuřivost opadla, jako když praskne příliš napjatá struna; ucítila, že má pláč na krajíčku. Ze všech sil se snažila přemoci, bránila se tomu, polykala slzy jako dítě, ale slzy se jí tlačily do očí čím dál víc a víc, zableskly se v koutku víček, zanedlouho jí skanuly z očí dvě veliké kapky a stékaly pomalu po tvářích dolů...
Paní Loiseauová se pod vousy vítězoslavně usmála a zašeptala: "To pláče hanbou."

Čtenářský deník	-	Ďábel a jiné povídky
	-	Dědictví
	-	Kulička, Kulička (2), Kulička (3), Kulička (4), Kulička (5), Kulička (6), Kulička (7), Kulička (8), Kulička (9), Kulička (10)
	-	Kulička (rozbor)
	-	Kulička (Z Paříže a venkova)
	-	Miláček, Miláček (2), Miláček (3), Miláček (4), Miláček (5), Miláček (6), Miláček (7), Miláček (8), Miláček (9), Miláček (10)
	-	Miláček (vlastní názor)
	-	Milostná schůzka a jiné povídky, Milostná schůzka a jiné povídky (2)
	-	Povídky o ženách
	-	Příběh jednoho života
	-	Slečna Fifi a jiné povídky, Slečna Fifi a jiné povídky (2)
	-	U Tellierů, Slečna Fifi
	-	Vášeň a jiné povídky
	-	Yvetta, Yvetta (2), Yvetta (3)

Čítanka	-	Divoké husy
	-	Křest
	-	Kulička, Kulička (2), Kulička (3), Kulička (4), Kulička (5), Kulička (6), Kulička (7), Kulička (8)
	-	Mont-Oriol
	-	Slečna Perla
	-	Šílenec