Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• ukázka

"Nemůžeš tady zůstat!"
Seděla proti nim jako opařená. Neuplynulo ještě ani čtyřiadvacet hodin a jí se znovu rozsypal celý svět.
"Opravdu tady nemůžeš zůstat."
Slova pořád visela ve vzduchu, strašlivá a nepochopitelná. Nemohla jim uvěřit.
"Proč nemůžu?"
Teta Markéta prosebně pohlédla na manžela, jako by žádala podporu, ale strýc odvrátil oči. Musela promluvit sama: "Psali jsme přece, že ti najdeme něco vhodného. Doba je těžká a my na tom nejsme nijak dobře. Žijeme ze strýcova úřednického platu. A ten je opravdu malý. Můj salon nic nevydělává, teď po válce mají lidi jiné starosti, než pořídit si nový klobouk."
Teta Markéta byla vyučená modistka a měla malý krámek, jemuž nadneseně říkala salon. Anna chápala, že klobouky nejsou to hlavní, co v současnosti lidi potřebují, přesto ji tetino prohlášení zaskočilo.
Ještě se v novém domově nestačila ani ohřát a už ho měla opustit.
"Tvoje kmotra psala, ze umíš vařit. To se ti bude hodit.
Tedy pokud nelhala."
Anna pod tetiným zkoumavým pohledem rychle zavrtěla hlavou. "Nelhala. Umím vařit. Chcete, abych někde nastoupila jako kuchařka?"
"Ano. V podstatě ano." Teta znovu zatěkala pohledem ke strýci, ale ten se ani nepohnul.
Anně tlouklo srdce až v krku. Ocitla se v neznámé zemi a příbuzní, kterým dala důvěru, ji zradili. Počítala s tím, že bude tvrdě pracovat, aby splatila svůj dluh. Ujali se jí a ona jim nehodlala viset na krku. Na těžkou práci byla zvyklá. Ale předpokládala, že u tety bude mít zázemí. Teď se dověděla, že musí pryč. Přesto se snažila nepropadat panice. Nejdůležitější bylo přežít. V téhle zemi nedotčené válkou to půjde snadněji než doma. Přežije, třeba se zaťatými zuby. Každý začátek je těžký. Zase bude líp. Zpátky se vrátit nemůže. Musí přijmout, co jí nabídnou.
Odkašlala si. "U koho mám sloužit?"
Markéta udělala zamítavé gesto. "Špatně jsi mě pochopila. Nejedná se o místo služky. Budeš mít vlastní domácnost!"
"Vlastní? Já... nerozumím."
"Existuje jistý člověk. Velice slušný. Navíc válečný hrdina! Rád by se oženil, ale nikoho tady nezná. Obrátil se na nás. Mysleli jsme, že byste se k sobě docela dobře hodili. Je to ostatně tvůj krajan."
Teta se přestala ohlížet na manžela, vzala Annu za ruce a upřeně jí pohlédla do očí. "Věř mi! Je to báječná příležitost!"
Anna v první chvíli necítila nic než ohromení. Vdát se? Za člověka, kterého v životě neviděla? Co to asi musí být zač, když si nedokáže ani najít ženu! Rázem se jí vybavil ošklivý Vaska, budižkničemu se šilhavým pohledem, který obtěžoval všechna děvčata v její rodné vsi. Přestože pocházel z rodiny dobře placeného funkcionáře, žádná o něm nechtěla ani slyšet. Nakonec mu přece jen sehnali nevěstu, přišla zdaleka a vydržela s ním pouhý měsíc. Pak - peníze nepeníze - utekla zpátky domů.