Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1847; na bezdětného krále Friedricha Viléma IV.
• název německého originálu: Schloßlegende
• v českém překladu vyšlo pod více názvy - Otokar Fischer přeložil báseň jako Berlínská legenda, Pavel Eisner pak jako Zámecká legenda

Berlínská legenda / Zámecká legenda v německém originálu (Schloßlegende)

Zu Berlin im alten Schlosse,
Sehen wir, aus Stein gemetzt,
Wie ein Weib mit einem Rosse
Sodomitisch sich ergötzt.

Und es heißt: daß jene Dame
Die erlauchte Mutter ward
Unsres Fürstenstamms; der Same
Schlug fürwahr nicht aus der Art.

Ja, sie hatten alle wenig
Von der menschlichen Natur!
Und an jedem Preußenkönig
Merkte man die Pferdespur.

Stets brutal zugleich und blöde,
Stallgedanken, jammervoll,
Ein Gewieher ihre Rede,
Eine Bestie jeder Zoll.

Du allein, du des Geschlechtes
Letzter Sprößling, fühlst und denkst
Wie ein Mensch, und hast ein echtes
Christenherz, und bist kein Hengst.

+++

Berlínská legenda v překladu Otokara Fischera

V zámku, kde žil Vilém s Frickem,
skupina je kamenná:
po způsobu sodomitském
žena s koněm pářená.

Slavné naší dynastie
velebná to pramáti -
Potomkům pak v krvi žije,
že se syn vždy potatí.

Věru, kdo byl Pruska králem,
částečně sic člověk byl,
v tom však spokojil se s málem -
zato víc se pokonil.

Nesmáli se. Řehotali.
Brutální a tupá sběř.
Mozek pách' jim po maštali.
Zkrátka, každým coulem zvěř.

V tobě, nejmladším, jen zdravím
lidský cit, jenž lidsky žhne:
Křesťanem's, ó králi, pravým,
ale hřebcem - věru ne!

(In Passionál. Vydalo nakladatelství Svoboda v Praze roku 1949. Celkový počet stran: 103. Báseň Berlínská legenda je ze strany 30.)

+++

Zámecká legenda v překladu Pavla Eisnera

V berlínském je zámku zříti
z kamene to sousoší,
žena s koněm, žár z ní svítí
v sodomitské rozkoši.

A ta dáma, jistili mě,
jasnou se pak mateří
knížat stala nám; to símě
nebylo jen pápěří.

Ba, v nich ve všech byl jen malý
příznak tvora člověka!
A na každém pruském králi
koňstvo znát už zdaleka.

Brutální a bez chápání,
v hlavách těch jak v stáji je,
slovo, hlas jak zařehtání,
každým coulem bestie.

Ty jen, rodu poslední ty
výhonku, máš ducha, sny
jak by člověk, též i city
křesťanské, ne pro klisny.

(In Výbor z díla 1. Vydalo nakladatelství Svoboda v Praze roku 1951. Celkový počet stran: 582. Báseň Zámecká legenda je ze strany 538.)