Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Otokar Fischer
• název originálu: Wie langsam kriechet sie dahin...

Jak pomalu se plazí čas,
ten hnusný netvor, slizce plží!
Však mně ni na píď nelze lézt,
mne neduh zchromlého si drží!

V mou celu naděj nevniká
ni slunce rozradostňující;
vím, že ten pokoj smuteční
smím zaměnit jen za márnici.

Snad jsem už dávno umrlý;
snad pouhých přízraků jsou reji
hry pestrých mask, jež v mozku mém
v čas půlnoční se roztáčejí.

Ba, jsou to asi strašidla
staropohanských jakýchs bůžků;
ti tančí v básníkově lbi,
jež na smrtelném svítí lůžku.

Ty hrůzně sladké orgie,
ta potřeštěná fantasmata
k jitru má ruka mrtvolná
chce chytit, po tužce jak hmatá.

Jak pomalu... v německém originálu (Wie langsam kriechet sie dahin...)

Wie langsam kriechet sie dahin,
Die Zeit, die schauderhafte Schnecke!
Ich aber, ganz bewegungslos
Blieb ich hier auf demselben Flecke.

In meine dunkle Zelle dringt
Kein Sonnenstrahl, kein Hoffnungsschimmer,
Ich weiß, nur mit der Kirchhofsgruft
Vertausch ich dies fatale Zimmer.

Vielleicht bin ich gestorben längst;
Es sind vielleicht nur Spukgestalten
Die Phantasieen, die des Nachts
Im Hirn den bunten Umzug halten.

Es mögen wohl Gespenster sein,
Altheidnisch göttlichen Gelichters;
Sie wählen gern zum Tummelplatz
Den Schädel eines toten Dichters. -

Die schaurig süßen Orgia,
Das nächtlich tolle Geistertreiben,
Sucht des Poeten Leichenhand
Manchmal am Morgen aufzuschreiben.