Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Otokar Fischer
• název originálu: Das Hohelied

Ženino tělo báseň je,
již hospodin ráčil psáti
v to velké album přírody,
když cítil, že duch jej chvátí.

Chvíle byla mu příhodná,
naň enthusiasmus padl,
že křehkou tu látku svévolnou
jak pravý umělec zvládl.

Ba věru, ženské tělo je
jak písní velepíseň;
štíhlými slokami údy jsou,
když roucha s nich padne tíseň.

Ó, jaká božská idea
ta sněhobílá šíje,
na níž se houpe hlavička,
jak hlava vší poesie.

Růžových ňader poupátka,
jsou skvostnými pointami,
a nepopsatelná caesura
člení ty epigramy.

Linie boků, toť svědectví,
že autor měl plastické cíle;
a mezivětí, kde fíkový list,
to také je místečko milé.

To není pojmová abstrakce,
ta píseň má krevnaté rýmy,
má hlavu a patu, zná líbat i lhát -
rty překrásně zrýmovanými.

Co obrat, to vrcholná gracie
v té básni z masa i kostí,
a na čele toho výtvoru
plá pečeť dokonalosti.

Ó pane, já pěji chválu tvou,
vznícen v prachu a touze.
Tys věru nebeský poeta,
my břídilové pouze!

Chci modliti se, pohroužen
v tvé písně čaromoci,
budu ji pilně studovat
po celý den a též v noci.

Už veledílo tvé studuji,
dnem nocí nemám stání.
Jsou tenčí a tenčí nohy mé -
Od čeho? Od studování!

Píseň písní v německém originálu (Das Hohelied)

Des Weibes Leib ist ein Gedicht,
Das Gott der Herr geschrieben
In's große Stammbuch der Natur,
Als ihn der Geist getrieben.

Ja, günstig war die Stunde ihm,
Der Gott war hoch begeistert;
Er hat den spröden, rebellischen Stoff
Ganz künstlerisch bemeistert.

Fürwahr, der Leib des Weibes ist
Das Hohelied der Lieder;
Gar wunderbare Strophen sind
Die schlanken, weißen Glieder.

O, welche göttliche Idee
Ist dieser Hals, der blanke,
Worauf sich wiegt der kleine Kopf,
Der lockige Hauptgedanke!

Der Brüstchen Rosenknospen sind
Epigrammatisch gefeilet;
Unsäglich entzückend ist die Cäsur,
Die streng den Busen theilet.

Den plastischen Schöpfer offenbart
Der Hüften Parallele;
Der Zwischensatz mit dem Feigenblatt
Ist auch eine schöne Stelle.

Das ist kein abstraktes Begriffspoem!
Das Lied hat Fleisch und Rippen,
Hat Hand und Fuß; es lacht und küßt
Mit schöngereimten Lippen.

Hier athmet wahre Poesie!
Anmuth in jeder Wendung!
Und auf der Stirne trägt das Lied
Den Stempel der Vollendung.

Lobsingen will ich dir, o Herr,
Und dich im Staub' anbeten!
Wir sind nur Stümper gegen dich,
Den himmlischen Poeten.

Versenken will ich mich, o Herr,
In deines Liedes Prächten;
Ich widme seinem Studium
Den Tag mitsammt den Nächten.

Ja, Tag und Nacht studier ich dran,
Will keine Zeit verlieren;
Die Beine werden mir so dünn -
Das kommt vom vielen Studieren.