Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• název německého originálu: Die schlesischen Weber
• v českém překladu vyšlo pod více názvy - Otokar Fischer přeložil báseň jako Slezští tkalci, Augustin Žalud pak jako Tkalci

Bylo to roku 1844, kdy všichni myslící a cítící lidé střední Evropy musili býti otřeseni ve své víře v stávající hospodářský řád hrozným výkřikem bídy, jímž v jejich sluch zavzněly bouře tkalců v pruském Slezsku i jinde. Mzda tkalců při zavádění nových strojů stlačena do té míry, že při nejvyšším uskrovnění nemohla více stačit na živobytí. Nouze a hlad i nemoce je provázející, jež byly denním údělem textilních dělníků, posléze veštvaly strádající a pomoci nenacházející lid v divoké povstání; to ovšem bylo pruským vojskem krvavě zduseno a královskými soudy bezpříkladně krutě ukončeno. Veřejná moc zjednala pořádek, vykonala svoji povinnost... A kdož více se staral o beznadějnou a zoufalou bídu klesajících pracovníků? A z této chmurné nálady, která musila za tak smutných výsledků pronikati dušemi lidí, jichž srdce nebylo pohlceno žaludkem, vytryskla mocnou silou Heineova uvedená báseň.

Slezští tkalci / Tkalci v německém originálu (Die schlesischen Weber)

Im düstern Auge keine Thräne,
Sie sitzen am Webstuhl und fletschen die Zähne:
"Deutschland, wir weben Dein Leichentuch,
Wir weben hinein den dreifachen Fluch -
Wir weben, wir weben!

Ein Fluch dem Gotte, zu dem wir gebeten
In Winterskälte und Hungersnöthen;
Wir haben vergebens gehofft und geharrt,
Er hat uns geäfft und gefoppt und genarrt -
Wir weben, wir weben!

Ein Fluch dem König, dem König der Reichen,
Den unser Elend nicht konnte erweichen,
Der den letzten Groschen von uns erpreßt,
Und uns wie Hunde erschießen läßt -
Wir weben, wir weben!

Ein Fluch dem falschen Vaterlande,
Wo nur gedeihen Schmach und Schande,
Wo jede Blume früh geknickt,
Wo Fäulniß und Moder den Wurm erquickt -
Wir weben, wir weben!

Das Schiffchen fliegt, der Webstuhl kracht,
Wir weben emsig Tag und Nacht –
Altdeutschland, wir weben Dein Leichentuch,
Wir weben hinein den dreifachen Fluch,
Wir weben, wir weben!"

+++

Slezští tkalci v překladu Otokara Fischera

Ni slzy v chmurném oku není.
U stavu sedí a zuby cení:
"Německo, rubáš tkáme ti,
tkáme tam trojité prokletí -
my tkáme, my tkáme!

Prokletí bohu, jejž v srdci jsme měli,
nechť pálil mráz a nechť hladem jsme mřeli.
Naděje marná i modliteb hlas.
Měl za blázny, za šašky, za raby nás -
my tkáme, my tkáme!

Prokletí králi, jenž bohatců králem,
jenž smál se, nezměkčen bídou ni žalem,
jenž pro haléř hráb nám do kapsy
a postřílet káže nás jak psy -
my tkáme, my tkáme!

Prokletí naší prolhané vlasti,
jež hnusem a hanbou zná se pásti,
kde záhy zlomen každý květ,
kde z tlení se líhne červ a vřed -
my tkáme, my tkáme!

Člun letí, stav hrčí, praská to v něm,
my pilně tkáme nocí dnem -
Ó Německo staré, my tkáme ti
v tvůj rubáš trojité prokletí -
my tkáme, my tkáme!"

(In Passionál. Vydalo nakladatelství Svoboda v Praze roku 1949. Celkový počet stran: 103. Báseň Slezští tkalci je ze stran 31-32.)

+++

Tkalci v překladu Augustina Žaluda

Bez vláhy slz svým mračným zrakem hledí,
v ret zuby mlčky tnou a nade stavem sedí!
"Německo, tkáme pohřební tvůj šat,
v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat -
my tkáme, my tkáme!

To: klet buď bůh, jejž modlitbou jsme ctili,
kdy zimou tuhl úd a hladem chably síly;
my marně doufali v své spasení,
bůh lásky, dobroty byl nám jen k mámení -
my tkáme, my tkáme!

Klet budiž král, král mocných světa toho,
jenž neznal mírnit bídu a vlád' chudým stroho,
jenž slední peníz na daň z ruky rval
a bez srdce nás jak psy bídné střílet dal -
my tkáme, my tkáme!

A kletba naší macešské bud vlasti,
jež pro nás měla potupu, žal jen a strasti,
kde před rozpukem každý srážen květ,
a hniloba kde na sta červů volá v svět -
my tkáme, my tkáme!

Leť člunek, skřípot huď nám ze stavu svor,
my tkáme dnem i nocí bez dechu, na úmor. -
Německo, tkáme pohřební tvůj šat,
v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat -
my tkáme, my tkáme!"

(In Poesie sociální: výbor básní rázu sociálního. Vydalo Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické v Praze roku 1902. Celkový počet stran: 255. Báseň Tkalci je ze stran 251-252.)