Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• volně zpracoval Bohumil Mathesius

PEER GYNT
Och, staří známí, staří známí,
zářivě modré ledovce,
s chocholem mračen nad hlavami
jak blýskáte se do slunce!
Jak Odysseus po dlouhé pouti
se vracím k vám - a s rozpaky
čekám, až uzřím k nebi plouti
cár dýmu ze své Ithaky.
Já jiná slunce viděl zářit,
já viděl jiné pevniny -
dnes jako echo doby dávné
chladný vzduch dýchám otčiny.
Otčina? Domov? Co tě čeká?
Prach otcův, mrtvé matky děs,
kterou jsi do nebe chtěl svézti
a nedovez a nedovez!
Otčina! Domov! Stín a stíny,
jež zbytečně jsi v srdci nes,
útržek písně Solvejžiny,
kterou jsi zapomněl tu kdes.
HLAS KAPITÁNŮV
Vítr se vzmáhá, bouřka jde.
Lucerny na příď zavěste!
PEER GYNT
Má rodná zem! Čerti vědí,
co nutí mě dnes ke zpovědi! -
Má rodná zem! Ten, kdo se vrací
dnes k tobě, není dávno už
ten Peer, jenž vyjel, - ztvrdlý prací,
se k tobě, země, vrací muž.
Muž, který viděl smrt i zradu,
peníze, ženy, moc i čest,
slunečné výšky, hloubky pádu
a nenašel mír v prachu cest.
HLAS KAPITÁNŮV
Upevnit čluny! Sirénu!
Dva muži sem ke kormidlu!
PEER GYNT
Obejdi! Kolem jdi dokola -
povídal tenkrát Okola.
Tvůj Peer, má zem, kol světa šel -
a přístav nikde nenašel.
Přes devět hor a přes devět moří
tvůj Peer se světem hnal a štval,
divně si s Peerem osud hrál,
časem mu dával, časem bral -
a není císař, není král.
HLAS KAPITÁNŮV
Mha padá! Vy tam vepředu,
do hrsti oči! K výhledu!
PEER GYNT
Obejdi! říkal Okola.
Obchůzka trvala řadu let,
Peer prošel obchůzkou celý svět,
stejně však daleko tam i zpět,
venku i uvnitř - jeden svět. -
Vším Peer už na to světě byl -
a kde je cíl, a kde je cíl?!
HLAS KAPITÁNŮV
Hej, vy tam! Upevnit lanoví!
Právě jsme vjeli do mlhy!
(Dva lodníci přeběhnou pozadím.)
PEER GYNT
Kapičky mlhy! Jste vy slzy,
jenž plakat měl a neplakal?
Vy vzdechy větru! Jste vy písně,
jež zpívat měl a nezpíval?
Vy prasklá lana! Jste vy díla,
jež konat měl a nekonal? -
(Volá do nastupující bouře.)
Vším Peer už na světě byl -
a kde je cíl, a kde je cíl?

***

Obraz 9

PEER GYNT
(sám)
Koncem už všechno, koncem tu páchne,
to slůvko ”stačí” mě dobilo. -
Opustit loď - co jiného zbývá?
Loď klesá a zlomeno kormidlo.
Z pyšného korábu - ubohý vrak!
Z celé mé slávy - nicotný brak!

(Padá létavice; Peer Gynt jí kyne)

Zdravím tě, světlo hvězdnaté říše,
zdravím tě, světlo létavic -
zaplát a zhasnout, zapadnout tiše,
zaplát a zhasnout, zapadnout v nic!

(Zachvátí ho úzkost; zajde hlouběji do mlh, po krátké pause vykřikne)

A na zemi nikdo a na nebi nikdo
nepodá žebráku pomocnou dlaň!
V smrtelné hrůze před koncem stanout
tak chudý, tak ztracen, tak opuštěn, sám!

(Sejde po svahu trochu níž, hodí klobouk na zem a rve si vlasy. Ponenáhlu se uklidňuje)

Odpusť mi, odpusť, matko ty země,
že šlapal jsem trávu tvou zelenou,
odpusť mi, odpusť, jasné ty slunce,
že promarnil jsem slávu tvou!
Co dali jste, užít neuměl jsem,
své zrození platím teď životem!
Jednou jen ještě na hory stoupat,
na vrchol nejvyšší vystoupit,
jen jednou ještě na východ slunka
popatřit, nádheru světa pít,
nádherou světa opojit zrak
a pak - ať přijde veliké Pak!
Pak nechať lavina smete mě tiše,
zavalí v sypkých peřejích,
prstem ať někdo do sněhu vpíše:
Zde leží Peer Nikdo, zapadlý v sníh!