Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Primus Sobotka (nakladatel Theodor Mourek, 1872, Praha)

DÍL PRVÝ

KNIHA PRVNÍ

Obsahuje o narození nalezencově tolik, kolik jest potřebí a slušno pověděti čtenáři hned na počátku tohoto vypravování.

HLAVA II.

Krátké popsáni pana Výborného a úplnější zpráva o slečně Brigitě Výborné, jeho sestře.

V té části západních končin anglického království, která vůbec se nazývá hrabstvím Somersetským, žil nedávno (a snad žije podnes) pán, jemuž bylo jméno Výborný, a jejž možno nazvati miláčkem přírody i Štěstěny; neboť obě jako by byly mezi sebou závodily, která ho má nejvíce oblažiti a obohatiti. Někomu mohlo by se zdáti, že v zápase tomto příroda dostala vrch uštědřivši jemu hojnost darů svých, kdežto Štěstěna vládla darem pouze jediným; ale udělivši jemu tento dar, obsypala jej tak bohatě, že jiný by mohl míti za to, že jediné toto věno vydá více, nežli veškero požehnání, kterým jej byla obmyslila příroda. Od přírody totiž obdržel příjemnou postavu, zdravé tělo, bystrý rozum a dobré srdce; od Štěstěny ustanoven byl dědicem jednoho z největších statků v celém hrabství.
Pán tento pojal ve svém mládí za manželku ženu velmi řádnou a krásnou, kterou velice miloval: z ní mel tři děti, které všecky zemřely v útlém věku. Měl i tu nehodu, že pochoval milovanou choť o pět roků dříve, než tato povídka počíná. Ztrátu tuto, jakkoliv velikou, snášel jako muž rozumný a odhodlaný; ačkoliv sluší přiznati, že často o tom mluvíval nějak podivně; říkávalť, že se považuje pořád ještě za ženatého, a že jeho manželka toliko o něco dříve vydala se na cestu, po které on zajisté dříve či později za ní se odebere; a že ani dost málo nepochybuje, že se s ní opět shledá tam, kde už od sebe nikdy se neodloučí.
Citové tito byli příčinou, že jedni z jeho sousedův jali se pochybovati o jeho rozumu, druzí o jeho zbožnosti, jiní o jeho upřímnosti.
Žil pak nyní větším dílem na venkově o samotě s jedinou sestrou, ku které něžnou lnul příchylností. Dáma tato měla něco přes 30 let, v kterémžto veku podle mínění uštěpačných možná už bez ostýchání přijmouti název staré panny. Bylať z těch žen, které vynikají spíše dobrými vlastnostmi než krásou, tak že i vlastní jich pohlaví je nazývá "velmi hodnými ženami." Opravdu byla toho daleka, aby litovala nedostatku krásy: a nemluvívala o této dokonalosti (ač možno-li ji tak nazývati) než s pohrdáním. Často vzdávala díky bohu, že nebyla tak hezká jako slečna Ledajaká, kterou snad krása svedla k pokleskům, jichž by sic byla se vystříhala. Slečna Brigita Výborná (takové jest jméno této dámy) pochopila velmi dobře, že tělesné vnady u ženy jsou jen tenata pro ni i pro jiné a přece byla ve svém chování tak opatrna, jako by jí bylo míti se na pozoru přede všemi tenaty, která kdy byla nastražena na veškero její pohlaví. Skutečně pozoroval jsem (ačkoliv Čtenáři se to bude zdáti nepochopitelným), že tato stráž opatrnosti jako vycvičené vojsko vždy bývá nejostražitější tam, kde jest nebezpečí nejmenší. Zhusta pak bídně a zbaběle opouští takové družky, po kterých všichni mužové touží, vzdychají, nyjou roztahují veškery síti, kterými vládnou; a naopak neustále následuje v patách onoho vyššího druhu žen, před kterými druhé pohlaví drží se v uctivé vzdálenosti, netroufajíc sobě (protože, tuším, nemá naděje v úspěch) učiniti na ně útok.
Čtenáři! mám za vhodné, dříve než pokročíme dále, oznámiti tobě, že zamýšlím po celé vypravování zabíhati, kdekoliv se mi naskytne příležitost; což dovedu já sám p0B0uditi lépe, než kterýkoliv bídný kritikus. I musím tuto požádati všech kritikův, aby si hleděli svého a nemíchali se do věcí, nebo spisův, do kterých jim pranic není; neboť dokud se nevykážou autoritou, od které jsou ustanoveni za soudce, nebudu si všímati jich rozsudku.