Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• přeložil Primus Sobotka (nakladatel Theodor Mourek, 1872, Praha)

DÍL PRVÝ

KNIHA PRVNÍ

Obsahuje o narození nalezencově tolik, kolik jest potřebí a slušno pověděti čtenáři hned na počátku tohoto vypravování.

HLAVA I.

Úvod k dílu, čili jídelní lístek k hostině.

Spisovatel nesmí se považovati za pána, který dává hostinu soukromou nebo dobročinnou, nýbrž za hostinského, který má jídelnu veřejnou, v níž vítán jest každý za své peníze. V prvním případě jest známo, že hostitel připraví krmi, jaká se jemu líbí; a byť byla sebe chatrnější, třebas i chuti hostí naskrze odporná, přece jí ničeho vytýkati nesmějí; naopak: dobré vychování káže jim, aby na oko vychvalovali vše, cokoliv se jim předloží. Zcela jinak má se věc s majetníkem veřejné kuchyně. Lidé, kteří si zaplatí za to, co snědí, chtějí se najísti každý podle své chuti, třebas jich jazýček byl sebe mlsnější a vybíravější; a není-li jim některá věc podle chuti, pomluví, pohaní a proklejou svůj oběd do libosti.
Proto poctiví a dobře smýšlející hostinští nechtějíce, aby jich hosté takto bývali klamáni, vydávají lístek jídelní, jejž každý si může přečisti hned, jak vstoupí do domu; a seznav takto, jakých asi jídel se mu dostane, může bud zůstati a spokojiti se s tím, čeho se mu zde poskytuje, anebo odejíti do jiné jídelny, která jeho chuti lépe vyhovuje.
My nepovrhujíce tím, abychom se vydlužili vtip nebo věhlas od ledakohos, kdokoliv nám ho může půjčiti, povšimnuli jsme si pokynutí pocestných těchto hospodských a podáme čtenáři netoliko všeobecný jídelní lístek k celé naší hostině, ale i zvláštní lístky ku každé krmi, která bude přinesena v tomto i v následujících sešitech.
Nuž tedy zásoba, z které jsme přistrojili, jest lidská přirozenost. Nebojím se, že by rozumný čtenář, byt byl chuti sebe vybíravější, nad tím se pozastavil anebo byl uražen, protože jsem jmenoval pouze jeden druh krmí. Želva (jakž pan radní Bristolský, ve věcech kuchařských dobře obeznalý, z mnohé zkušenosti ví) kromě výborné polívky poskytuje jídel rozmanitých, a učený čtenář zajisté ví, že v přirozenosti lidské, ačkoliv zde zahrnuta jest pod jedno jméno všeobecné, jest rozmanitost tak hojná, že kuchař spíše prodělá všecky způsoby pokrmů živočišných i rostlinných, nežli se podaří spisovateli vyčerpati předmět tak rozsáhlý.
Choulostivější čtenář snad mi vytkne, že jest to jídlo příliš obyčejné a všední; neboť což jiného jest předmětem všech románů, povídek, divadelních kusů, básní, jichž nalezneš plné krámy? Toť asi mnohou výbornou krmi zamítnul epikurovec, bylo-li to dostatečnou příčinou, aby jí pohrdal co všední a sprostou, protože něco nalezl v nejbídnějším krámku pod týmž jménem.
Vskutku pravou přirozenost nalézáme u spisovatelův právě tak zřídka, jako bayonneskou šunku nebo boloňské klobásy u prodavačův.
Avšak, abychom pokračovali v téže metafoře, všecko záleží na kuchařském umění spisovatelově, neboť, jak dí Pope,

přirozenost výhodně odína je vtip; co přečasto
už bylo myšleno, než tak dobře vyjádřeno nikdy.

Totéž zvíře, kterému se dostalo té cti, že jeho maso jí se u tabule knížecí, jest snad jinde snižováno, a některé údy jeho možná že jsou oběšeny někde v nejchatrnějším krámě. Kdež jest tedy rozdíl mezi pokrmem šlechticovým a podomkovým, požívají-li oba z téhož vola nebo telete? Rozdíl zajisté vidí se jen v tom, jak jest upraven, kde a jak se podává. Tím se stává, že jeden pokrm chuť dráždí, druhý otupuje.
Podobným způsobem výbornost potravy duševní neleží tak v předmětu samém, jako v zdařilé úpravě spisovatelově. Jakž tedy potěší se čtenář, shledá-li, že v přítomném díle jsme se drželi přísně nejvyšších zásad nejlepšího kuchaře, jakého náš anebo snad Heliogabalův věk byl zplodil? Veliký tento muž, jak všem milovníkům chutných jídel dobře jest známo, začínaje od jídel jednoduchých předkládá hladovým hostem svým znenáhla, čím více jich žaludkové se naplňují, vždy lepší a lepší, až do samé quintesence omáček a koření. Podobně podáme my naladěné chuti čtenářově přirozenost lidskou zpočátku způsobem prostým a jednoduchým, jak ji nalézáme na venkově, a pak ji shněteme a zaděláme s všelikým tím vybraným francouzským a italským kořením náruživostí a vášní, jakého poskytují města a kruhy dvorské. Tak nepochybujeme, že čtenář dychtivě bude čisti dále a dále, jako veliký onen muž, o kterém svrchu jsme se zmínili, přiměl prý některé lidi k jídlu.
Tolik toho naslibovavše nechceme už těch, kterým náš jídelní lístek se líbí, zdržovati déle od oběda a podáme hned první část své povídky k jich vyražení.