Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

***

Vždyť já jsem nepřišel sem, abych s trójskými vojáky tady
bojoval, ohrožen kopím, vždyť ničím nejsou mi vinni:
nikdy mi neodehnali mé krávy ani mé koně,
nikdy mi v hrudnaté Fthíji, svou půdou živící muže,
úrodu neponičili, neb veliký prostor nás dělí
se spoustou stinných hor a hlučně šumící moře -
pro tebe, nestydo velká, jsme vytáhli, abys měl radost,
abychom pro Meneláa a pro tebe, psovská ty hlavo,
od Trójských vymohli čest - ty nehledíš na to a nedbáš!
Teď mi tu dokonce hrozíš, že sám mi odejmeš dar můj,
pro nějž jsem zakusil mnoho a jejž mi lid achájský svěřil.
Kdykoliv lidnaté město lid achájský vyvrátí Trójským,
nikdy já stejný podíl jak ty tu nezískám, i když
ve vřavě této války díl podstatný vykonávají
obvykle ruce mé, však kdykoli k dělení dojde,
tvůj dar je o mnoho větší, já s malým sic, přece však milým
odcházím ke svým lodím, když zemdlím námahou bojů.
Nyní však do Fthíje půjdu, vždyť o mnoho lepší je domů
na lodích zahnutých plout - zde nemíním beze cti zůstat,
majetek pro tebe shánět a hromadit bohatství velké."
Jemu zas Agamemnón děl v odpověď, velitel mužstva:
"Utíkej chutě, jak toužíš, a já tě nebudu prosit,
abys tu kvůli mně zůstal; jsou jiní, co budou tu se mnou,
kteří mě budou i ctít, zvlášť Zeus tak nesmírně moudrý.
Z králů živených Diem tys věru mi nejprotivnější:
vždycky v oblibě máš jen šarvátky, sváry a půtky.
Máš-li velikou sílu, tu bůh ti patrně poskyt.
Táhni jen se svými druhy a se svými koráby domů,
panuj tam nad Myrmidony, já nikterak o tebe nedbám,
o tvůj se nestarám hněv a naopak takto ti hrozím:
jako mi zářící Foibos teď odnímá Chrýsovu dceru,
kterou já na vlastní lodi a se svými vlastními druhy
pošlu, tak do stanu přijdu já sám a odvedu sličnou
Brísovu dceru, tvůj dar, ať pochopíš dobře, oč já jsem
mocnější, nežli jsi ty, a aby se zhrozil i jiný
myslit si, že je mi roven a veřejně se mnou se měřit."
Pravil, a veliký žal se zmocnil Achilla, v mužné
hrudi začalo srdce věc vážit na obě strany,
zdali by ostrý meč měl od boku tasit a zahnat
ostatní krále stranou a probodnout Agamemnona,
nebo zda utlumit hněv a potlačit vzkypělou vášeň.
Zatímco přemítal takto jak v srdci, tak v mysli a z pochvy
tasil už veliký meč, vtom Athéna snesla se z nebe -
bohyně bělostných loktů ji poslala, Héra, vždyť v srdci
ve stejné lásce je měla a o oba jevila starost.
Zezadu přistoupla k reku a vzala ho za rusé vlasy,
zjevná toliko jemu, však z druhých ji neviděl nikdo.
Achilleus užas, pak obrátil tvář a na místě poznal,
že je to Athéna Pallas - tak strašně jí zableskly oči.
Ihned oslovil ji a mluvil k ní vzletnými slovy:
"Pročpak jsi přišla sem zas, ty dceruško bouřného Dia?
Zajisté uvidět zpupnost zde vladaře Agamemnona!
Avšak tohle ti řeknu a to se pak zřejmě i splní:
pro své chování zpupné co nejdříve ztratí svůj život."
Takto zas osloví jej ctná Athéna jiskrných zraků:
"Přišla jsem z nebe tvou zlobu již utišit, dáš-li si říci.
Bohyně bělostných loktů mě poslala, Héra, vždyť v srdci
ve stejné lásce vás má a o oba jeví jen starost.
Nuže, již přestaň se škorpit a meč svůj pravicí netas,
slovy však řádně mu vyčiň, ať jakkoli právě to bude,
neboť já tohle ti řeknu a to se i nakonec splní:
pro tuhle zpupnost se jednou ti dostane třikráte tolik
nádherných darů - jen zdrž se a poslechni rady nás obou."
Achilleus, rychlý v běhu, jí odpověď dával a pravil:
"Sluší se, bohyně, věru teď vyplnit příkaz vás obou,
ač jsem pohněván v srdci - vždyť tak je to o mnoho lepší:
kdokoli poslechne bohy, ti rádi zas vyslyší jeho."
Pravil, a pádnou ruku dál na jilci stříbrném držel,
obrovský meč zpět do pochvy vrazil a na slovo poslech
Athénu; ta se vznesla zas na strmý Olymp a vešla
v palác bouřného Dia a v zástup ostatních bohů.
Znova zas Péleův syn se obořil smělými slovy
na krále Agamemnona, vždyť doposud neustal v hněvu:
"Opilče, nestoudný pse, ty zbabělče stejný jak zajíc,
nikdys odvahu neměl vzít krunýř a po boku lidu
též se účastnit boje a nikdy ses v zálohu nebral
s výkvětem achájských reků - v tom jistou záhubu vidíš.
Ovšem, je o mnoho lépe zde v achájském táboře širém
odnímat podíly tomu, kdo proti tobě co řekne.
Král, jenž vyžírá lid - vždyť vládneš ničemným mužům!
Sice bys, Agamemnone, teď naposled mohl tak tupit!
Povím ti však a k tomu i velikou přísahu vyřknu:
Při tomto žezle, jež nikdy už nevydá listy a snítky,
jakmile jednou v horách svůj pahýl opustí, nikdy
znova se nezazelená, vždyť ostří už sloupalo z něho
listí jakož i lýko - teď synové achájští zase
v ruce je nosí, když soudí, ti ochránci právního řádu
daného samým Diem - to bude ti přísaha velká:
Jednou všech achájských synů se zmocní po Achilleovi
touha, tehdy však v ničem ty nebudeš moci jim přispět,
třebaže sklíčen, až Hektór, ta záhuba mužů, vám pošle
mnohé na smrt svou rukou; hrýzt v srdci se budeš a rmoutit,
že sis nevážil nic z všech Achájů nejzdatnějšího!"
Takto Achilleus mluvil, pak o zem udeřil žezlem
pobitým zlatými nýtky a opět si usedl. Rovněž
Agamemnón se zlobil. Vtom povstal v zástupu pylský
Nestór mluvící libě, ten řečník se zvučným hlasem,
jemuž proudila z úst řeč o mnoho sladší, než med je.
Z druhého pokolení již vymřeli smrtelní lidé,
kteří zároveň s ním se před lety v posvátném Pylu
zrodili a též vzrostli - vlád po nich už třetímu rodu.

***