Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Kdy jsem něco takového řekl?"
"Před chvilkou. Řek jsi, že než jsi mě poznal, nikdy tě ani nenapadlo, že bys třeba taky moh zkrachnout....Jo, jenže to není má vina. S tím já nemůžu nic dělat. Jednou jsem se chtěla zabít, ale nedokázala jsem to, a pak už jsem nikdy nenašla odvahu zkusit to znova....Chceš udělat světu jednu menší službu?...." zeptala se.
Neřekl jsem nic, poslouchal jsem, jak oceán s šumotem naráží do pilířů, cítil jsem, jak se molo zvedá a klesá, a myslel jsem na to, že všechno, co řekla, je pravda.
Gloria se přehrabovala v kabelce. Když vytáhla ruku, držela v ní malý revolver. Nikdy dřív jsem ten revolver neviděl, ale nepřekvapilo mě to. Ani v nejmenším mě to nepřekvapilo.
"Tumáš – " řekla a podávala mi ho.
"Já to nechci. Dej to pryč," řekl jsem. "Pojď, vrátíme se dovnitř. Je mi zima – "
"Vem si to a helfni pánubohu," řekla a vmáčkla mi revolver do ruky. "Zastřel mě. Je to jediná možnost, jak mi pomoct, abych se dál netrápila."
Má pravdu, řekl jsem si v duchu. Je to jediná možnost, jak jí pomoct, aby se dál netrápila.
Když jsem byl malý kluk, býval jsem vždycky celé léto u dědy na farmě v Arkansasu. Jednou jsem tam stál před udírnou a koukal na babičku, jak vaří ve velkém železňáku louhové mýdlo, a zrovna v tu chvíli přišel na dvůr děda a byl hrozně rozčilený. "Nellie si zlámala nohu," řekl děda. Šli jsme s babičkou po schůdkách přes plot na pozemek, kde děda předtím oral. Stará Nellie ležela na zemi a řehtala bolestí, pořád ještě zapřažená do pluhu. Stáli jsme tam a koukali na ni, jenom jsme na ni koukali. Děda se vrátil s puškou, s kterou bojoval za občanské války u Chickamauga Ridge. "Šlápla do díry," řekl a poplácával Nellie po hlavě. Babička mě otočila a sama se taky dívala na druhou stranu. Dal jsem se do breku. Pak jsem uslyšel výstřel. Ten výstřel slyším dodnes. Rozběhl jsem se tam, vrhl jsem se na zem a objal jsem Nellie kolem krku. Měl jsem toho koně rád. Nenáviděl jsem dědu. Vstal jsem a šel jsem k němu a tlouk ho pěstmi do nohou... Děda mi pak ten den vysvětlil, že měl Nellie taky rád, ale že ji musel zastřelit. "Nic lepšího jsem pro ni nemoh udělat," řekl. "Nebyla už k ničemu. Tohle byla jediná možnost, jak ji pomoct, aby se dál netrápila...."
Držel jsem revolver v ruce.
"Tak jo," řekl jsem Glorii. "Řekni si kdy."
"Hned teď."
"A kam? - "
"Sem. Do spánku."
Molo nadskočilo, jak se o ně roztříštila velká vlna.
"Už? - "
"Už."
Zastřelil jsem ji.
Molo se znova pohnulo a voda vydala mlaskavý zvuk, jak klouzala zpátky do moře.
Revolver jsem hodil přes zábradlí.

Čtenářský deník

-

Koně se přece střílejí, Koně se přece střílejí (2)