Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• soudnička z 14. května 1887

Josef Kos, 45letý vdovec z Kobylis, hodil dávno sedlářským svým řemeslem, jak se zdá, a probíjí se světem pochybným způsobem. Nespořádaný jeho život zavedl jej už několikráte pod střechy věznic a trestnic - včera octl se znova před soudem, žalován jsa pro zločin veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním, pro přestupek § 312 a pro přestupek tuláctví.
Chodil světem so svou kuběnou Františkou Škopovou a na potulkách těch zabloudil dne 28. dubna k osamotnělé hájovně Josefa Gabriela na Ježovce u Dobříše.
Spatřivše stavení, zamířili rovnou cestou k němu a chtěli vejít dovnitř, aby si vymohli nocleh. Ale hosté divokého, zpustlého vzezření Kosova nebývají vítáni a hostiteli bylo by v jejich přítomnosti velmi nevolno. Čtrnáctiletý čeledín Gabrielův Josef Švec zpozoroval podezřelou návštěvu a než mohl Kos s kuběnou svou vejíti, zavřel rychle vrata chalupy. To popudilo Jos. Kosa i počal nadávati a zvolal: "Nejlépe by bylo, nacpat do té boudy pejru a pak to zapálit!"
Dováděl tak chvíli před hájovnou, hrozil, že vytluče okna a svědek Antonín Kolínský - chlapec z hájovny - zaslechl, kterak Kos ke průvodkyni své povídá, "že dá do stavení sirky a že se tam všichni uškvaří."
Tato hrozba, pronesená zpustlým, rozčileným pobudou, naplnila obyvateli osamělého stavení odůvodněným strachem. Nemůže býti pohrůžky strašlivější a zvrhlému zlosynu není nic lehčího, než posadit někomu "červeného kohouta" na střechu. Za krejcar sirek, temná noc, přístup k chalupě se všech stran - čin je vykonán a po zločinci ani památky... Proto Gabriel, který hrozbu Kosovu zaslechl, spěchal ihned pro pomoc četnictva. Ještě téhož dne dopaden byl Kos četnickým závodčím Frant. Dohnalem a zatknut. Ale Kos nešel tak snadno. Počal protestovat proti zatčení a obořil se na četníka, že nemá práva zatknouti ho, že tomu nerozumí! On (Kos) bude prý si stěžovat u pana plukovníka četníků, pak prý závodčí uhlídá, že nebude ve službě ani dva dny!
Při včerejším závěrečném líčení choval se ovšem mírněji. Popíral své výhrůžky a nemyslil prý na nic zlého. Avšak soud po výslechu svědků nabyl přesvědčení o jeho vině a odsoudil Kosa do těžkého žaláře na deset měsíců, krom čehož vysloveno, že po vystálém trestu může býti dán pod policejní dohled. Proti trestu nenamítal odsouzený pranic a prohlásil, že jej ihned nastupuje, avšak trhl sebou při slově "policejní dohled."
"Slavný soude, jen to ne, jenom ne policejní dohlídku! Teprv nedávno mi byla odpuštěna - měl jsem ji tři léta!"
Ano, policejní dohled, toť strašlivé slovo pro podobné zločince. Z trestu sobe delšího nedělá si nic, ale dostane-li nádavkem policejní dohled - a jím zatřese, to je mu těžkým pokračováním restu, zvláště když už zakusil podobného dozoru.Ale zapomíná při tom, že jest jen v jeho moci, by se mu vyhnul, že jen třeba, aby klidně žil a nechal na pokoji bližní své. Však ono oněm, jimž takový tulák hrozí vypálením, také není při podobných výhrůžkách volno a slovem svým ukrádá jim časem spánek noční na dlouhou dobu.