Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• soudnička z 30. května 1885
• podtitulek: Před čtyřčlenným senátem

Mlynář Jan Polívka v Obříství u Mělníka pozoroval již od vánoc 1883, že se mu ze zásob ve mlýně ztrácí mouka a sice zmizely mu každého měsíce 2-3 pytle, aniž bylo možno vypátrati pachatele.
Jednou po půlnoci a sice na 15. června 1884 vyšel Jan Polívka ze mlýna, při němž má také pilu a tu spozoroval v šeru nočním pod pilou dvě temné postavy. Poněvadž té chvíle nečekal již žádných hostů, domníval se ihned, že tato návštěva neplatí ani tak jemu, jako spíše pohyblivému jeho majetku, i zavolal na tajemné postavy: "Kluci zatracení, co tu děláte!" Na zavolání to daly se obě postavy rychle na útěk a sice nejkratší cestou, přes zeď zahradní. Do zahrady jest zídka nízká, avšak na druhou stranu, do řeky, spadá do hloubky asi tři metrů. Seskočí první postava a prchá dále, seskočí druhá - a plíží se těžce po břehu, zachytávajíc se vrbin a kořenů - neboť odvážný skok draze zaplatila: druhý noční host zlomil si nohu.
Mlynář Polívka zburcoval mezi tím chasu a vyběhl přes dvůr mlýna ven na silnici, a hle tu přichází mu naproti ode vsi Václav Mašanský 22letý nádenník z Obříství a volá: "No pantatínku, vy jste bratrovi dal!"
"Co pak se mu stalo?" táže se udiveně mlynář.
"No šel si k vám pro pár špalíčků (odpadků dřeva) a zlomil si nohu".
Mlynář byl překvapen. Skutečně, tu se vlekl František Mašanský, 28letý ženatý tesař, který již po tři roky byl ve stálé práci na pile u "pana otce".
"A tys tu byl také!" vzkřikl Polívka na Václava, "vždyť byli dva!"
"Není pravda, hájil se Václav, já jdu z vesnice!"
Polívka přiskočí, sáhne Václavovi na kalhoty, ale ty byly suchy. Přihlédnuv však blíže, poznal, že má Václav na sobě kalhoty - Františkovy.
"Ty's se převlekl", volal mlynář dále.
"Ale pantatínku, já jdu z hospody od Eliáše!" bránil se Václav.
"Pojď ssebou!" velel mlynář. Šli do hospody k Václavu Eliášovi a Polívka se ptal, byl-li tu Václav Mašanský.
Eliáš dřímal již na stole, protřel si oči, pohlédl na Václava a odpověděl: Ano, byl tu, ale hned z večera při kuželníku!
Václav zbledl a neodpověděv, odešel z hostince. Mezitím dovlekl se František Mašanský pomocí ženy své, již byl Václav nejspíše vyburcoval, do bytu a ulehl. Druhého dne odvezli ho do nemocnice a hojili mu nohu. Nemocí Františkovou protáhla se věc, tak že teprve včera byli oba bratři postaveni před soud, s nimi pak zároveň i žena Františkova. Tvrdilť totiž v předběžném vyšetřování František houževnatě, že to s ním byla žena jeho a ne bratr Václav, žena jeho Marie rovněž neústupně se obviňuje a Václav naprosto popírá, že by byl ve mlýně býval. Ale mlynář Polívka viděl zřetelně dvě postavy mužské v kalhotách a v kabátech, ba nevěděl ani tehdy hned z počátku, že se k tomu Marie Mašanská nachomejtla, až ho jeden z pekařů mlýnských upozornil, že tu Františka Mašanského vede žena. - Poněvadž tehdy oba noční hosté při útěku svém zanechali na zdi zahradní prázdný, zamoučený pytel, vzešlo v Polívkovi podezření, že nikoli nešli páni na špalíčky, jichž by byli do pytle nabrali asi za 20 krejcaru, anobrž na mouku, neboť druhého dne seznal, že bednění do mlýnice jest na jednom místě uvolněno.
Toto uvolnění spůsobil nejspíše - tak počítá mlynář dále - František Mašanský, tesař, jenž měl všude ve mlýně přístup, aby se pak snáze na mouku dostal. Při líčení včerejším popírali však obžalovaní co nejrozhodněji, že by byli šli na mouku, Václav setrvává při svém tvrzení, že ve mlýně nebyl a že tam běžel teprv na zprávu svakyně Marie, že se stalo Francovi neštěstí.
Za svědky předvoláni bylí Jan Polívka a hostinský Václ. Eliáš.
Manželé Mašanských hájil dr. Dvorský, Václ. Mašanského dr. Popel.
Soud sprostil Marii Mašanskou obžaloby, nedada jí víry, že ona byla s mužem svým na špalíčkách, a odsoudil Františka Mašanského pro přestupek krádeže do tuhého vězení na sedm dní, Václava Mašanského na pět dní. Obžalovaní přijali mírný trest patrně s radostí, neboť očekávali asi přísnější ortel. František Mašanský má ostatně památku do smrti z výpravy "na špalíčky". Noha jeho zůstala tuhá a chromá.