Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Via fora!"
Výkřik zazněl do poklidné atmosféry Nového náměstí jako hřmění hromu. Jakýsi chlapec přeběhl napříč náměstí a vyzýval obyvatele Barcelony do zbraně.
"Via fora! Via fora!"
Aledis a Mar se po sobě podívaly a pak pohlédly na Joany. "Neznějí zvony," poznamenal Joan a pokrčil rameny. Kostel Panny Marie sice ještě zvony neměl, ale výkřik Via fora se i bez jejich přičinění rychle začal rozléhat po celém hlavním městě a udivení lidé se scházeli na náměstí Blat a vyhlíželi praporec svatého Jiří, který měl čekat u kamene označujícího střed města. Místo něho tam však stála dvojice nosičů ozbrojených kušemi, kteří posílali Barceloňany ke kostelu Panny Marie.
Na náměstí Santa Maria už na svůj lid čekala kamenná soška Madony pod baldachýnem a z ramenou nosičů přehlížela jejich ustavičně se rozrůstající řady. Kolem ní stáli cechmistři nosičů a vítali příchozí. Jednomu z nich se na krku houpal klíč od hrobu Ježíše Krista. Opodál, u dveří Arnauovy směnárny, stál Guillem a pozorně sledoval veškeré dění.
"Inkvizice zajala námořního konzula Barcelony a svobodného obyvatele města," vysvětlovali cechmistři.
"Ale inkvizice...," namítl kdosi.
"Inkvizice nepodléhá městské radě," odpověděl jeden z cechmistrů, "ani královi. Nemusí se řídit nařízením Rady sta, místodržícího, ani sudího. Její členy nejmenuje město, ale papež, cizácký papež, kterému záleží jenom na našich penězích. Jak mohou obviňovat z kacířství člověka, který by za Pannu Marii položil i vlastní život?"
"Chtějí peníze našeho konzula!" vykřikl kdosi z přítomných.
"Lží se chtějí umocnit našich peněz!"
"Nenávidí katalánský lid," přidal se další.
Slova cechmistrů šla od úst k ústům a ulice Mar se rozduněla potlačovaným hněvem. Guillem viděl, jak chechmistři cosi vysvětlují zástupcům ostatních městských cechů. Kdo by se nebál o své peníze? Ačkoli inkvizice byla taky obávaná. I to nejabsurdnější udání...
"Musíme bránit naše práva," ozval se kdosi po poradě s cechmistry.
V davu to začalo vřít, nad hlavami lidí se objevily meče, dýky a kuše, pohybující se do rytmu výkřiků Via fora, a během chvíle se náměstím nesl ohlušující řev. Jakmile Guillem uviděl přicházet městské radní, okamžitě přistoupil k diskutující skupince.
"Ale co královi vojáci?" zeptal se s obavou jeden z radních. Cechmistr muži slovo od slova opakoval to, co mu poradil Guillem: "Půjdeme na náměstí Blat a zjistíme, jak se k tomu místodržící postaví." Guillem se souhlasně usmál a zase se nenápadně vzdálil. Přitom jeho pohled padl na malou kamennou sošku, která spočívala na ramenou nosičů. Pomoz mu, prosil ji mlčky.