Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Generál Tennar zíral na Hariho Seldona vykulenýma očima a jeho prsty zlehka ťukaly na desku stolu, u kterého seděl.
"Třicet let," řekl. "Třicet let a říkáte mi, že ještě pořád nemáte nic, co byste mi mohl ukázat?"
"Ve skutečnosti, generále, to bylo dvacet osm let." Tennar to ignoroval. "A všechno na náklady vlády. Víte, kolik bilionů kreditů bylo do vašeho Projektu vloženo, profesore?"
"To sice ne, generále, ale máme záznamy, které nám na vaši otázku mohou dát odpověď v několika vteřinách."
"My také. Vláda, profesore, není nekonečný zdroj peněz. Už nemáme staré časy. Nemáme Cleonův bezstarostný přístup k financím. Zvyšování daní je tvrdé a my potřebujeme peníze na spoustu jiných věcí. Zavolal jsem vás sem a doufal jsem, že můžete být s vaší psychohistorií nějakým způsobem prospěšný. Pokud tomu tak není, musím vám naprosto upřímně říct, že musíme kohoutek zavřít. Pokud dokážete pokračovat ve svých výzkumech bez financování vládou, dejte se do toho, protože dokud mi neukážete něco, co by tyto výdaje ospravedlnilo, nic jiného vám nezbyde."
"Generále, to je požadavek, se kterým nemohu souhlasit, ale pokud zareagujete ukončením vládní podpory, zahodíte budoucnost. Poskytněte mi čas a nakonec -"
"Různé vlády už od vás po celá desetiletí slýchaly tohle 'nakonec'. Není snad pravda, profesore, že jste řekl, že psychohistorie říká, že junta je nestabilní, že má vláda je nestabilní, že se zakrátko zhroutí?"
Seldon se zamračil. "Postup ještě není dostatečně spolehlivý na to, aby mi dovoloval říkat, že to je něco, co psychohistorie tvrdí."
"Říkám vám, že to psychohistorie tvrdí a že je to ve vašem Projektu široce schvalováno."
"Ne," řekl rozčileně Seldon. "Nic takového. Je možné, že si někteří mezi námi špatně vyložili souvislosti, aby ukázali, že junta může být nestabilní formou vlády, ale jsou jiné souvislosti, které mohou být lehce interpretovány ve smyslu, že stabilní je. To je důvod, proč musíme v naší práci pokračovat. V tomto okamžiku je velice jednoduché použít nekompletní informace a nedokonalé dedukce k tomu, abychom dosáhli jakýchkoli možných závěrů."
"Ale pokud se rozhodnete vyhlásit závěr, že vláda je nestabilní, a říct, že psychohistorie to zaručuje - neposílí to jen nestabilitu?"
"To by se mohlo velice lehce stát, generále. A pokud prohlásíme, že je vláda stabilní, velice lehce to může stabilitu posílit. Naprosto stejný rozhovor jsem měl při mnoha příležitostech s císařem Cleonem. Je možné používat psychohistorii jako nástroj k ovládání pocitů lidí a dosáhnout tak krátkodobých účinků. Z dlouhodobějšího hlediska se mohou ale předpovědi s velkou pravděpodobností ukázat jako neúplné nebo jednoznačně nepřesné a psychohistorie ztratí veškerou hodnotu a bude to, jako by nikdy neexistovala."
"Dost! Řekněte mi to upřímně! Co si myslíte, že psychohistorie říká o mé vládě?"
"Myslíme si, že ukazuje, že jsou v ní prvky nestability, ale nejsme si jistí - a nemůžeme si být jistí - nakolik to může být využito k horšímu nebo k lepšímu."
"Jinými slovy vám psychohistorie prostě říká to, co byste věděli i bez psychohistorie, a přitom to je věc, do které vláda investovala hromady kreditů."
"Přijde doba, kdy nám psychohistorie řekne to, co bychom bez ní nevěděli, a pak se veškeré vklady vrátí mnohokrát, mnohokrát zpátky."
"A jak dlouho bude trvat, než ta doba přijde?"
"Doufám, že ne příliš dlouho. V posledních letech děláme velice potěšující pokrok."
Tennar znovu poklepal nehtem na desku stolu. "To nestačí. Řekněte mi teď něco prospěšného. Něco užitečného."
Seldon zapřemýšlel a pak řekl: "Mohu vám připravit podrobné hlášení, ale bude to nějakou dobu trvat."
"Samozřejmě že bude. Dny, měsíce, roky, a nějak se stane, že nebude vůbec napsána. Máte mě za pitomce?"
"Ne, samozřejmě že ne, generále. Nicméně ani já nechci být za pitomce pokládán. Mohu vám říct něco výhradně na svou zodpovědnost. Zahlédl jsem to při svých psychohistorických výzkumech, ale mohu to, co jsem zahlédl, špatně vyložit. Nicméně, pokud na tom trváte -"
"Trvám na tom."
"Před chvílí jste se zmínil o daních. Řekl jste, že zvýšení daní bylo obtížné. Jistě. Je obtížné vždycky. Každá vláda musí pracovat tak, že svůj majetek tím nebo oním způsobem shromažďuje. Jediné dva způsoby, jakými je možno kredity dostat, je buď okrást svého souseda, nebo přesvědčit vlastní občany, aby dodávali kredity dobrovolně a v poklidu.
Protože jsme ustavili Galaktickou Říši, která vede své obchody rozumným způsobem už tisíce let, není možné okrádat své sousedy, kromě důsledků příležitostných vzbouření a jejich potlačování. K tomu nedochází příliš často na to, aby to mohlo vládu financovat - a pokud k tomu tak dochází, bude vláda v každém případě příliš nestabilní, aby vydržela dlouho."
Seldon se zhluboka nadechl a pokračoval. "Proto tedy musí být kredity získávány od občanů, a to tak, aby předali část svých příjmů vládě k použití. Dejme tomu, že vláda by pak pracovala efektivně a občané by mohli lépe utratit své kredity, než kdyby je křečkovali - každý pro sebe - a žili v nebezpečné a chaotické anarchii.
Nicméně, ačkoli je žádost rozumná a občané jsou na tom daleko lépe, když daně platí jako cenu za udržení stabilní a výkonné vlády, stále se proti tomu zpěčují. Aby předešla tomuto zpěčování, vláda musí vzbudit dojem, že si kreditů nebere nijak mnoho a že za ně zajišťuje práva a výhody každého občana. Jinými slovy, musí snížit procentní sazbu vybíranou z nízkých platů; musí dovolit občanům různá rozhodnutí, ještě než je jim daň vyměřena, a tak dále.
Postupem času daňová situace nevyhnutelně narůstá a více a více se komplikuje, jak je vyžadováno a také poskytováno různým světům a různým sektorům těchto světů a různým ekonomickým přístupům zvláštní zdaňování. Výsledek je ten, že daně vybírající oddělení vlády narůstá co do velikosti a pomalu se stává nekontrolovatelným. Průměrný občan nedokáže porozumět tomu, proč ani kolik daní platí; co si může ponechat a co ne. Stejně tak tápou někdy v temnotách jak vláda, tak daňový úřad. Co více, čím dál větší část vybírané částky musí být vynaložena na provoz překomplikované daňové správy - udržování záznamů, pronásledování neplatičů daní - takže množství kreditů, vybíraných pro dobré a užitečné účely, se zmenšuje, ať děláme, co chceme.
Nakonec se daňová situace stává zahlcující. To budí nespokojenost a pobouření. Dějepisné knihy mají sklon k tomu připisovat tyto věci nenasytným šmelinářům, zaprodaným politikům, brutálním válečníkům, ctižádostivým místokrálům - ale to jsou pouze osoby, které využívají nadměrného růstu daní."
Generál řekl ostře: "Chcete mi namluvit, že náš daňový systém je překomplikovaný?"
Seldon řekl: "Pokud není, pak by byl v dějinách jediný, který by nebyl, pokud vím. Pokud by byla jediná věc, o které by mi psychohistorie řekla, že je nevyhnutelná, pak je to nadměrný růst daní."
"A co s tím máme udělat?"
"To vám neřeknu. Proto bych chtěl připravit hlášení, jehož sepsání ovšem - jak jste řekl - může zabrat trochu času, než bude připraveno."
"Nevykládejte mi o hlášení. Daňový systém je překomplikovaný, ne? Neříkal jste to snad?"
"Je možné, že tomu tak je," řekl Seldon opatrně.
"A aby se to napravilo, musíme udělat daňový systém jednodušším - ve skutečnosti tak jednoduchým, jak jen to bude možné."
"Musel bych si prostudovat -"
"Nesmysl. Protiklad k velké komplikovanosti je velká jednoduchost. Na to nepotřebuji číst nějaké hlášení."
"Jak říkáte, generále," řekl Seldon.
V tom okamžiku náhle generál vzhlédl, jako by jej někdo zavolal - což se ostatně také dělo. Zaťal pěsti a v místnosti se náhle objevily hologramy plukovníka Linna a Dors Venabili.
Jako by do něj udeřil blesk, Seldon vykřikl: "Dors! Co tu děláš?"
Generál neřekl nic, ale jeho obočí se zježilo, jak se zamračil.