Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tritt byl netrpělivý jako nikdy předtím. Nepředstíral, že chápe, proč se Dua chová tak, jak se chová. Ani se nesnažil. Bylo mu to jedno. Nevěděl, proč emocionály dělají to, co dělají. A Dua se ani nechovala jako ostatní emocionály.
Nikdy nepřemýšlela o důležitých věcech. Často se dívala na Slunce. Ale pak tak zřídla, že světlo a potrava skrze ni jen procházely. Říkala, že je to krásné. Ale o to přece nejde. Důležité je jíst. Co je na jídle krásného? Co je vůbec krásné?
Pořád chtěla splývat jinak než ostatní. Jednou řekla: "Pojďme si nejdřív promluvit. Nikdy o tom nemluvíme. Nikdy o tom nepřemýšlíme."
Odin vždycky říkával: "Nech ji, ať si dělá, co chce, Tritte. Je to tak lepší."
Odin byl nekonečně trpělivý. Pořád si myslel, že všechno bude dobré, když počkají. Nebo si to chtěl promyslet.
Tritt si nebyl jistý, zda ví, co Odin myslí výrazem "promyslet si to". Připadalo mu, že to prostě znamená, že Odin neudělá nic.
Jako když potřebovali Duu. Odin o tom pořád přemýšlel. Tritt se sebral a šel si o ni říct. Tak to má být.
Teď zas Odin nechtěl nic udělat s Duou. A co malá emocionála, na které jediné záleželo? Dobrá, Tritt tedy něco podnikne, když se Odinovi nechce.
Vlastně už něco podnikal. Zatímco mu všechno tohle probíhalo myslí, rovnoměrně se sunul dlouhou chodbou. Sotva si uvědomoval, že zašel až tak daleko. Bylo tohle "promýšlení"? On si ale strach nepřipustí. Neustoupí. Lhostejně se rozhlédl. Tudy se jde k jeskyním tvrdýšů. Věděl, že zanedlouho se tudy vydá se svým leváčkem. Odin mu kdysi ukázal, kudy má jít.
Nevěděl, co udělá, až tam dorazí. Přesto nepociťoval žádný strach. Chtěl malou emocionálu. Má na ni právo. Neexistovalo nic důležitějšího než tohle. Tvrdýši už se postarají, aby ji dostal. Copak jim nepřivedli Duu, když o ni požádal?
Ale koho požádá? Některého tvrdýše? Neurčitě se rozhodl, že to nebude jen tak nějaký tvrdýš. Bude se ptát po jednom jménu. A pak si o tom promluví s ním.
Pamatoval si to jméno. Pamatoval si dokonce, kdy ho poprvé uslyšel. Bylo to tenkrát, když levaček už vyrostl tak, že byl schopen měnit tvar, jak se mu zachtělo. (Byl to velký den. "Honem, Odine, pojď sem! Annis je celý oválný a tvrdý. A úplně sám! Podívej, Duo!" Běželi dovnitř. Annis byl tehdy jedináček. Hrozně se na tu chvíli načekali. Přiběhli dovnitř a Annis byl přilepený v koutě, choulil se do sebe a vlnil se nad svým lůžkem jako vlhká hrouda. Odin zase odešel, protože měl práci, ale Dua řekla: "Udělá to znovu, Tritte." Pozorovali ho celé hodiny, ale už to neudělal.)
Trittovi bylo líto, že Odin nepočkal. Chtěl mu to vyčíst, ale Odin vypadal tak unaveně. Na ovoidu měl zřetelné vrásky. A ani se je nepokusil vyhladit.
"Stalo se něco?" zeptal se Tritt starostlivě.
"Dnes jsem měl náročný den a nejsem si jistý, jestli porozumím do dalšího splývání diferenciálním rovnicím." (Tritt si přesně nepamatoval složitá slova. Bylo to něco podobného. Odin pořád používal složitá slova.)
"Chceš splývat?"
"Ani ne. Právě jsem zahlédl Duu, jak míří k povrchu, a víš, jaká je, když ji vyrušíme. Opravdu není kam spěchat. Taky se objevil nový tvrdýš."
"Nový tvrdýš?" prohodil Tritt, očividně bez zájmu. Odin se velice zajímal o přátelství s tvrdýši, ale Tritt si přál, aby ten zájem neexistoval. Odin byl tím, čemu říkal vzdělání, zaujatý víc než kterýkoli jiný racionál v okolí. To nebylo spravedlivé. Odin se tomu příliš věnoval. Dua se zase příliš věnovala osamělým toulkám po povrchu. O triádu se vlastně kromě Tritta nikdo patřičně nezajímal.
"Jmenuje se Estwald," řekl Odin.
"Estwald?" Tritt pocítil špetku zájmu. Možná proto, že dychtivě vnímal Odinovy pocity.
"Nikdy jsem ho neviděl, ale všichni o něm mluví." Odinovy oči se zploštily jako vždy, když se soustředil na své vlastní nitro. "Odpovídá za tu jejich novou věc."
"Jakou novou věc?"
"Pozitronovou pum... Tomu bys nerozuměl, Tritte. Je to něco nového. Způsobí to revoluční změny v celém světě."
"Co je to revoluční?"
"Že se všechno změní."
Tritt se okamžitě vyděsil. "Oni nesmí všechno změnit."
"Všechno bude lepší. Změna není vždycky něco horšího. V každém případě za to odpovídá Estwald. Je velice nadaný. Cítím to."
"Tak proč ho nemáš rád?"
"Neřekl jsem, že ho nemám rád."
"Máš pocit, jako bys ho neměl rád."
"Ne, nic takového, Tritte. Já prostě nějak... nějak..." Odin se zasmál. "Žárlím. Tvrdýši jsou tak inteligentní, že měkkýš ve srovnání s nimi neznamená nic, ale už jsem si na to zvykl, protože Losten mi pořád říkal, jak jsem nadaný... myslím na měkkýše. A teď se objeví tenhle Estwald a dokonce i Losten se utápí v obdivu, a já už neznamenám dočista nic."
Tritt vystrčil svou přední plochu, aby se dotkl Odina, a Odin vzhlédl a usmál se. "To je ale ode mě hloupé. Tvrdýši si můžou být nevímjak chytří, ale žádný z nich nemá Tritta."
Pak se oba přece jen vydali hledat Duu. Kupodivu ji zrovna omrzely toulky a právě mířila zpět dolů. Splývání bylo úžasné, i když trvalo jen asi den. Tritt měl tehdy se splýváním starosti. Annis byl tak maličký, že i krátká nepřítomnost byla riskantní, i když se vždycky našli jiní parentálové, kteří se o něj mohli postarat.
Od té doby se Odin občas o Estwaldovi zmiňoval. Pořád ho nazýval "novýš", i když už mezitím uplynula značně dlouhá doba. Ještě ho neviděl. "Mám dojem, že se mu vyhýbám," řekl jednou, když s nimi byla Dua, "protože toho ví tolik o tom novém přístroji. Nechci na to přijít moc brzy. Učení mi přináší tolik radosti."
"Myslíš Pozitronovou pumpu?" zeptala se Dua.
Tritt si pomyslel, že na Due je legrační ještě něco jiného. Vadilo mu to. Uměla používat složitá slova skoro tak dobře jako Odin. Emocionála by se takhle chovat neměla.
A tak se Tritt rozhodl, že promluví s Estwaldem, protože Odin o něm tvrdil, že je chytrý. Kromě toho jej Odin nikdy neviděl. Estwald nemohl říct: "Mluvil jsem už o tom s Odinem, Tritte, nesmíš si dělat starosti."
Všichni byli přesvědčeni, že když někdo mluví s racionálem, mluví vlastně s triádou. Parentálům nikdo nevěnoval pozornost. Ale tentokrát budou muset.
Tritt se ocitl v jeskyních tvrdýšů a všechno mu připadalo jiné. Nebylo tam nic, co by připomínalo něco, čemu by Tritt rozuměl. Všechno ho odpuzovalo a děsilo. Příliš však toužil po rozmluvě s Estwaldem, než aby si připustil, že se opravdu bojí. "Chci své prostředňátko," řekl si. To ho vzmužilo natolik, že mohl jít dál.
Konečně uviděl nějakého tvrdýše. Byl tam jenom on. Něco dělal; nad něčím se skláněl a něco dělal. Odin mu jednou vyprávěl, že tvrdýši neustále pracují na svém... ať už to je cokoli. Tritt si to nepamatoval a bylo mu to jedno.
Klouzavě postoupil dopředu a zastavil se. "Pane tvrdýši," řekl.
Tvrdýš se na něho podíval a vzduch kolem něj začal vibrovat, jako když spolu někdy mluví dva tvrdýši, jak to vyprávěl Odin. Pak to vypadalo, že si ho tvrdýš konečně povšiml, a řekl: "Ale ty jsi pravý. Copak tu děláš? Přivedl jsi svého leváčka? Dnes začíná semestr?"
Tritt tomu nevěnoval pozornost. "Kde bych našel Estwalda, pane?" zeptal se.
"Koho?"
"Estwalda."
Tvrdýš dlouho mlčel. Pak řekl: "Co chceš po Estwaldovi, pravý?"
Tritt stál na svém. "Je to důležité. Musím s ním mluvit. Jste vy Estwald, pane tvrdýši?"
"Ne, nejsem... Jak se jmenuješ, pravý?"
"Tritt, pane tvrdýši."
"Aha. Ty jsi pravý z Odinovy triády, že?"
"Ano."
Tvrdýšův hlas trochu zjihl. "Obávám se, že s Estwaldem se právě teď setkat nemůžeš. Není tu. Kdyby ti snad mohl poradit někdo jiný..."
Tritt nevěděl, co má říct. Tak tam jen stál.
Tvrdýš řekl: "Teď jdi domů. Řekni to Odinovi. On ti pomůže. Ano? Jdi hned domů."
Tvrdýš se otočil. Zdálo se, že je velmi zaujat něčím jiným než Trittem, a Tritt tam pořád nejistě postával. Pak klidně a bezhlučně vplul do jiného oddělení. Tvrdýš ani nezvedl hlavu.
Tritt si nejprve nebyl jistý, proč se vydal právě tímto směrem. Zpočátku jen cítil, že to bude k něčemu dobré. Pak si to uvědomil. Cítil kolem sebe jemné teplo potravy a uždiboval ji.
Neměl pocit hladu, ale s chutí jedl.
Slunce tam nebylo. Instinktivně vzhlédl, ale byl samozřejmě v jeskyni. Jídlo mu přesto chutnalo více než kdykoli předtím na povrchu. Rozhlédl se a uvažoval. Uvažoval zejména o tom, že by měl uvažovat.
Občas byl netrpělivý vůči Odinovi, protože Odin uvažoval o tolika nepodstatných věcech. Teď uvažoval i on sám - Tritt! Ale to, o čem uvažoval, bylo podstatné. Náhle si uvědomil, že to je podstatné. V téměř oslepujícím záblesku si uvědomil, že by nepřemýšlel, kdyby mu něco uvnitř neřeklo, že to je důležité.
Jednal rychle a obdivoval se své statečnosti. Po chvíli zamířil zpátky. Minul tvrdýše, se kterým předtím mluvil. Řekl: "Jdu domů, pane tvrdýši."
Tvrdýš pouze utrousil něco nesouvislého. Pořád něco dělal, skláněl se nad něčím, dělal hlouposti a nevěděl, co je důležité.
Když jsou tvrdýši tak velcí, mocní a chytří, myslel si Tritt, jak mohou být tak hloupí?

Čtenářský deník	-	A zrodí se Nadace (Nadace)
	-	Ani sami bohové
	-	Azazel, Azazel (2)
	-	Já, robot, Já, robot (2), Já, robot (3)
	-	Nemesis
	-	Předehra k Nadaci (Nadace), Předehra k Nadaci (Nadace) (2)
	-	Série knih o Nadaci
	-	Vtipálek (Vlak do pekla)

Čítanka	-	A zrodí se Nadace (Nadace)
	-	Ani sami bohové