Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Podzim roku 1665. Už týden lilo jako z konve a v noci burácela vichřice, jako by se oběsilo sedm čarodějnic. Ten nečas vyplavil sklepy, odloupl omítku ze zdí, uhasil oheň v kamnech. V lesích to vyvrátilo mnoho stromů i s kořeny. Na nedaleké bystřině se udělal zátaras a voda zalila přilehlé doliny. Křídla větrného mlýna se utrhla z řetězů, a tak se mouka těžko sháněla. Těch několik gorajských boháčů, kteří si nachystali zásoby v létě, nechodilo ani ke společným modlitbám, aby se nemuseli dívat na chudé a poslouchat jejich nářky. Tito hospodáři pospávali pod duchnami, živili se horkou krupičnou kaší, kouřili tabák a vzpomínali na dávné jarmarky a na to, jak potrhlí statkáři rozhazovali dukáty. V noci ani nezažíhali světlo ze strachu před zloději, stále byli připraveni zakopat svůj majetek a vzít nohy na ramena. V chudých chalupách stály hrnce prázdné a studené. Cesty byly zničené a nebylo vidět žádnou fůru. Jen zřídka se ukázal sedlák s nevelkým pytlem na zádech. Zapadal po lýtka do bláta, čenichal mezi krámky a dlouho váhal, než trochu obilí prodal. Ženské ve velkých mužských botách, s potrhanými šátky na hlavě se k němu vyštrachaly jako ponravy z děr, chytaly ho za ruce a smlouvaly tak dlouho, až jim bezzubá ústa zmodrala zimou.
"To je drahé, panáčku!" říkaly napůl jidiš, napůl rusínsky.
"Mor na tebe... Rány egyptské na tvoju holovu..."
V Goraji nebylo klidno. Poselák, který se po svátcích stanů vydal na venkov, už se nevrátil a říkalo se, že ho gójové zamordovali a uloupili mu půl kopy grošů. Mladý nákupčí, který nocoval u známého křesťana ve stodole, uslyšel uprostřed noci, jak si na něho hospodář brousí sekeru, a jen zázrakem se zachránil. Nemocní chřadli a jeden po druhém umírali. Šábes Grunam si pak ráno přivstal a na každé dveře zaklapal dřevěnou paličkou, aby lidé věděli, že mají vylít vodu ze džberů a připravit se k pohřbu. Reb Bejniš se pokoušel chudáky v jejich bídě podpořit. Vydal ustanovení, že zámožní mají dávat desátek z pečiva a krup, z bobů a hrachu, z oleje a polen. Každý čtvrtek obcházeli město dva správci milodarů s pytlem, pro velkou drahotu však lidé začali skrblit a živobytí poschovávali. Masa mohl být dostatek, protože telata byla lacino ke koupi. Ale starý řezník přišel o život při pogromech a žádný se tu už neusadil – chtěl-li člověk porazit tele, musel je hnát na jatka celé míle.
K nepoznání se změnil Goraj, to staré židovské město. Kdysi mělo všechno svůj řád. Mistři tovaryši pracovali a kupci se věnovali obchodům; tchánové dávali stravu a zeťové studovali; chlapci chodili do školy a k děvčatům chodila rabínová. Na všechny městské záležitosti dohlížel reb Eleazar Babad a sedm starších. Pokud se někdo provinil, byl předvolán k soudu, neřídil-li se výrokem, byl zbičován důtkami nebo zamčen do obojku v předsíni modlitebny. Ve čtvrtek a pátek chodili potřební s mošnami po domech, v sobotu shromažďovaly ženy pověřené správou dobročinnosti chalu a maso, ryby a ovoce. Když byla v chudé rodině panna nad patnáct let, složila se obec, pořídila věno a vdala ji za sirotka nebo za staršího člověka, vdovce. Jen s tím, co se vybralo na svatbě, vystačil mladý pár několik let. Později si muž našel výdělek, nebo se vydal do světa a na cestu dostal vysvědčení nemajetnosti. Někdy se ovšem přihodily i lecjaké nepříjemnosti. Tak třeba se manželé neshodli a kvůli rozvodu se muselo až do Janova; nevěděli totiž, jak napsat do rozvodové listiny povinnou formuli "...v Goraji na řece N...", protože gorajská řeka měla jména dvě.

Čtenářský deník

-

Golem