ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Gončarov Ivan Alexandrovič (*18.06.1812 - †27.09.1891)

   
­­­­

Oblomov

- úryvek

Oblomov si povzdychl.
"Ach, je to život!" pravil.
"Co život?"
"Nedá člověku pokoje, znepokojuje neustále! Nejraději bych lehl a usnul... navždycky!..."
"To jest, nejraději bys zhasl to světlo a zůstal v temnotě! Pěkný život! Ach, Iljo! Aspoň kdybys trochu filosofoval, na mou věru! Život prchne jako okamžik a ty by sis nejraději lehl a usnul! Nechť je život raději neustálým plamenem. Ach, kdyby mohl člověk být živ dvě stě, tři sta let!" dodal Štolc, "co by se tu dalo vykonat!"
"Ty, Andreji, a já - to je něco zcela jiného," namítl Oblomov; "ty máš křídla: ty nežiješ, ty lítáš. Máš vlohy, ctižádost; ty nejsi tlustý, nepronásledují tě ječná zrna, nesvrbí tě zátylek. Jako bys byl ze zcela jiného světa..."
"Eh, nech toho! Člověk je stvořen, aby sám sebe utvářel a svou přirozenost dokonce měnil, zatím si však vypásl břicho a myslí si, že to břímě naň seslala příroda! Ty jsi měl křídla, ale podvázal sis je!"
"Kam se poděla ta křídla?" pravil mdle Oblomov. "Nic neumím."
"To jest, nechceš nic umět," přerušil jej Štolc. "Není člověka, který by něčemu nerozuměl, Bůh je můj svědek, že není!"
"Jen já ničemu nerozumím!" pravil Oblomov.
"Když tě tak člověk poslouchá, myslil by si, že ani úřadům nedovedeš dopsat, ani psaní domácím že nedovedeš sestavit, ale Olze to jsi dovedl psát? Tu do sebe nevrážela slova, který a že? I atlasový papír jsi dovedl najít a inkoust z anglického obchodu si opatřit, a jaký rázný tah ruky jsi to měl!"
Oblomov se začervenal.
"Když bylo třeba, dostavily se i myšlenky i řeč, že by se dala i někde v románě vytisknout. Ale není-li právě nezbytí, nesvedeš nic, oči nevidí, v rukou cítíš slabost. Přišel jsi o své schopnosti už v dětství, v Oblomovce, mezi tetkami, chůvami a strýčky. Že sis nedovedl ani natáhnout punčochy, tím to začalo a úplnou neschopností žít - to skončilo!"
"Všechno to je snad pravda, Andreji, ale co dělat, co se stalo, stalo se! Napravit se to už nedá!" s rozhodným povzdechem pravil Ilja.
"Proč by se nedalo napravit?" zlostně namítl Štolc. "Co jsou to za nesmysly! Poslouchej a dělej, co ti povídám, a všechno zas napravíš."

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Gerbil, 11.10.2010

­­­­
­­­­

Diskuse k úryvku
Ivan Alexandrovič Gončarov - Oblomov







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)