Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo sotva čtvrt na deset, když je autobus vysypal na libereckém autobusovém nádraží, odkud se přesunuli k zastávce tramvaje číslo tři jedoucí do Horního Hanychova. Obtíženi spoustou zavazadel, lyží a snowboardů se jen s vypětím všech sil narvali mezi ostatní lyžařeníchtivé cestující. Tramvaj cinkla a rozjela se Libercem vstříc Ještědu, jehož kuželovitý tvar nenápadně přecházel v rovněž kuželovitý impozantní hotel s vysílačem na vrcholku. Nikol vytáhla kameru a postupně zabrala všechny členy jejich výpravy s přibližující se horou v pozadí.

"Co tam je nahože?" ukázal Manuel na Ještěd snědým ukazováčkem.
"Hotel."
"Otel?"
"Jo."
"A tam my bydlet budeme týden?"
"To tak," rozesmál se Jirka. "Nevím, jak ty, indiáne, ale já momentálně zrovna moc při penězích nejsem, abych si platil sedm noclehů přímo na Ještědu. K tomu mi úplně stačí Bucharka."
"Bucharrka?"
"Jo, taková ubytovna. Uvidíš. Za chvíli jsme u ní."
Z tramvaje vystoupili rovnou do sněhové závěje. Manuel nadšeně zapištěl, předklonil se a zabořil do sněhu celý obličej.
"To estudí!" jásal pak nadšeně.
"Pojď, ty cvoku, jdeme se ubytovat," táhla ho Simča ze závěje pryč, a když se jí to podařilo, navěsila na Manuela většinu svých naditých zavazadel včetně lyží.
"Hele, a kde se naučil lyžovat, když na sníh kouká jako kromaňonec na umělou stacionární družici?" dloubla si Fany do Simči cupitající za Manuelem jen s kosmetickým kufříkem a se čtveřicí ledabyle svázaných lyžařských hůlek.
"No, kde by se to naučil?" pohlédla Simča bezelstně na Fany. "Tady se to naučí."
"Máš s sebou dost dévédéček?" obrátila se Fany pro změnu na Nikol. "Mám pocit, že tu natočíš tolik materiálu, že by to mohlo stačit na celovečerní filmovou komedii."
"Když už, tak romantickou komedii, dámy," odsekla Simča. "V hlavní roli Simona Černíková a Manuel Fernandéz. Jo, a scénář si tentokrát napíšu sama, Fany."
"Tak jo," rozesmála se Fany a pověsila Simče na krk tašku se zbytkem řízků od maminky, aby blonďatá star přece jen nešla tak úplně nalehko, když její osobní šerpa už supěl v popředí.

Sobota právě dosahovala svého poledního vrcholu, když se s lyžemi v rukou konečně zařadili do fronty na kabinovou lanovku. Manuel vytáhl z kapsy brožurku s názvem Sjezdové lyžování a soustředěně se do ní zahloubal.

"Hele, já vám teď něco pžečtu, jo?" ozval se po chvíli. "Technikou jízdy ve sjezdových disciplínách rrozumíme nejvýhodnější žešení pohybového úkolu v konkrrétní situaci volného terrénu nebo v situaci na trrati slalomu, obžího slalomu a sjezdu. Technikou tedy rrozumíme pohyby, závorka, pohybové dovednosti, závorka, jimiž lyžaž rreaguje na změny podmínek. Pohyby probíhají v určitém prostoru a v určitém čase. Hele, tomu všemu vy rrozumíte?" vzhlédl Manuel od brožurky vyděšeně.
"Ani trochu," zavrtěla Simča hlavou.
"Ako by to bolo po latinsky," přidala se Marika.
"Vyhoď to," doporučil mu Petroš. "Až si nasadíš lyže, bude všechno jinak."
"Tak co? Zkusíš to? Nebo radši sjedeš dolů sedačkou?" obrátila se Simča na Manuela, když už konečně stáli nahoře na svahu.
"Žádný pžípad esedačkou," ohradil se mladý muž dotčeně. "Jen ukaž, jak na lyže nastoupím, a já pojedu."
Ale když mu Jirka s Petrošem upnuli přeskáče do vázání, Manuelova snědá tvář viditelně pobledla.
"Těžký nohy. Moc těžký," postěžoval si.
"Tak, teď pokrč kolena," zavelela Simča. "Takhle. Dobrý. A jeď."
"Já jel bych, ale jak začít?"
"Odraz sa palicami," radila mu Marika.
"Ona myslí hůlky," překládala ochotně Fany a koutkem oka překontrolovala, jestli Nikol točí.
Točila.
Manuel se opřel do hůlek a rozjel se z mírného kopečka modré sjezdovky, kterou mu pro tento účel vybrali.
"Tak se ukaž, indiáne," křikl za ním vesele Jirka.
"Hele, on fakt jede," vyjekla Simča a pustila se za ním, což očividně přivítal.
"Jak se to zastavuje?" ječel Manuel v panické hrůze, když lyže pod jeho tělem nabíraly čím dál větší rychlost.
"Spadni!" křikla na něj Simča. "Tak spadni, krucinál!"
Manuel sebou v mžiku praštil, čímž se jeho tělo rázem zastavilo.
"No vidíš, už umíš i brzdit, indiáne," chechtal se přijíždějící Jirka a podal Manuelovi ruku, aby ho zvedl. "Napoprvé docela slušnej výkon."
"Jeďte napřed," vzdychla Simča. "Tohle bude na dlouho."
"Tak jo," přikývl Petroš. "Ale do tmy ať jste dole," dodal potutelně. "Nerad bych večer burcoval horskou službu."

Čtenářský deník	-	Adélka a Zlobidýlko
	-	Básník v báglu
	-	Držkou na rohožce, Držkou na rohožce (2)
	-	Holky na vodítku: Jmenuji se Alice, Holky na vodítku: Jmenuji se Alice (2), Holky na vodítku: Jmenuji se Alice (3), Holky na vodítku: Jmenuji se Alice (4), Holky na vodítku: Jmenuji se Alice (5), Holky na vodítku: Jmenuji se Alice (6)
	-	Holky na vodítku: Jmenuji se Ester, Holky na vodítku: Jmenuji se Ester (2), Holky na vodítku: Jmenuji se Ester (3), Holky na vodítku: Jmenuji se Ester (4), Holky na vodítku: Jmenuji se Ester (5), Holky na vodítku: Jmenuji se Ester (6), Holky na vodítku: Jmenuji se Ester (7)
	-	Holky na vodítku: Jmenuji se Martina, Holky na vodítku: Jmenuji se Martina (2), Holky na vodítku: Jmenuji se Martina (3)
	-	Kde jsi, Pierote?
	-	Lauro, ty jsi ale číslo
	-	Nausika, dívka z Knossu
	-	Saxána a Lexikon kouzel

Čítanka	-	Báro, nebreč!
	-	Básník v báglu
	-	Blonďatá Kerolajn
	-	Holky na vodítku: Jmenuji se Martina