Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou žil starý osel, který dlouhá léta tahal těžké pytle s obilím do mlýna. Zestárl, zeslábl a jeho majitel se ho nyní, když už mu nebyl ku prospěchu, chtěl zbavit, chtěl ho nechat utratit. Osel zpozoroval úmysl svého pána a utekl. Vydal se na cestu do Brém, kde se chtěl stát městským muzikantem. Cestou potkal na silnici ležícího zesláblého psa, který těžce oddechoval. "Proč tak vzdycháš?" ptal se ho osel.
"Ach, jsem už stár a nemám sil na lov, proto mne chce můj pán utratit," povzdechl si pes. "Pojď se mnou a staň se v Brémách muzikantem. Já budu hrát na loutnu, ty na buben," odvětil osel. Tak se vydali společně na další cestu.
Krátce nato potkali kočku, která seděla na kraji cesty a vypadala moc smutně. Osel chtěl hned vědět: "Proč koukáš jako hromádka neštěstí?" "Jak se mám tvářit vesele, když mi jde o krk?" odpověděla kočka. Zuby mi už neslouží, nemohu chytat myši. Moje paní mne proto chtěla utopit. Jsem už moc unavená, nemám sil. Jen taktak jsem se ztratila v prachu. Jak mám teď jít dál?" naříkala kočka. "Třesky plesky," na to osel. "Pojď s námi do Brém a staň se muzikantem." Tahle myšlenka se kočce docela zalíbila a přidala se k nim.
Krátce po té potkali kohouta, který seděl před bránou a kokrhal o život. "Proč tu tak hrozně řveš?" chtěl vědět osel. "Zítra je neděle, přijedou hosté. Paní mne chce uvařit v polévce. Co se mnou bude?" "Ach, ty křikloune," zahýkal osel. "Najde se určitě něco lepšího než smrt. Pojď s námi raději do Brém a staň se muzikantem. Máš krásný silný hlas. Budeme společně nádherně hrát." Kohout souhlasil a přidal se k nim. Ale Brémy byly moc daleko, zvířátka se rozhodla proto přenocovat v lese, do něhož k večeru přišla.
Osel a pes si lehli pod velký strom, kočka vylezla do jeho větví a kohout vyletěl až do samé špičky a byl na stráži. Náhle v dáli zpozoroval blikající světýlko. Zavolal na své kamarády, společně se rozhodli tam jít a přijít věci na kloub. Po chvilce přišli k pěknému domku. Osel se podíval do okna. "Co vidíš, ušatče?" ptal se kohout. Osel povzdechl : "Vidím prostřený stůl plný jídla a pití a loupežníky, jak si dávají do nosu." "To by bylo tak něco pro nás," zauvažoval kohout, všichni si pomysleli, že má pravdu.
Sestavili plán. Osel si stoupl předníma nohama na okenní rám, pes mu vyskočil na hřbet, kočka vyšplhala na psa a kohout vyletěl nahoru a sedl si kočce na hlavu. Jeden dal znamení a začali hrát svoji muziku.
Osel křičel, pes štěkal, kočka mňoukala a kohout kokrhal. Pak oknem vrazili dovnitř. Loupežníci se hrozně polekali. Mysleli , že k nim přišlo strašlivé strašidlo, a tak strachy z lesa utekli. Zatím se čtyři muzikanti usadili u stolu a nacpali si břicha dobrotami, které tu loupežníci zanechali, pak zhasli a každý si našel pohodlné místo ke spánku. Osel si lehl venku do hromady hnoje, pes u dveří, kočka na teplé peci a kohout vyletěl na nejvyšší trám domu. Protože byli všichni po dlouhé cestě notně unaveni, rychle tvrdě usnuli.
Když loupežníci uviděli, že v domě zhaslo světlo a že se nic neděje, rozhodl jejich náčelník: "Neměli bychom se nechat zahnat do úzkých," poslal jednoho ze svých lidí, aby nahlédl do domu, co se děje.
Všude bylo ticho, když vstoupil loupežník do domu. Šel do kuchyně, aby rozsvítil svíčku, protože kočičí oči považoval za žhavé uhlíky, strčil do nich zápalku, aby ji zapálil. To se ale kočce nelíbilo. Skočila mu do obličeje, škrábala kolem sebe divoce a prskala. Loupežník se velice polekal a dal se na útěk. U dveří stoupl na psa, který se tam uložil ke spánku. Pes zuřivě vyskočil a zakousl se mu do nohy. Když prchal po dvoře kolem hromady hnoje, nakopl ho ještě osel. Kohout z trámu uslyšel hluk a zakokrhal: "Kykyryky!" Loupežník vzal nohy na ramena a prchal ke svým kamarádům. Loupežníci se už vícekrát neodvážili vstoupit do domku. Ti čtyři muzikanti se rozhodli v domku zůstat a nikam už dál nechodit.