Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chci vypravovat něco rozmarného a počínám u hrobu... Je to cynismus; ale trvám, že po několika vysvětlujících slovích prominou mi i duše nejněžnější.
Přísná, neúprosná věda zbavila mnohého z nás nejsladšího snu života. Ukrutná ruka její roztrhla pro optimismus zdánlivé průsvitnou, pro pesimismus pak věčně neprůhlednou roušku, kterouž jest zahaleno záhrobí živých tvorů, a každému, kdo přikládá více víry důvodům vědy než tradicionelním, byť sebe příjemnějším předsudkům, otvírá se perspektiva děsná sice, ale více méně jasná.
Proč tedy truchlit nad hrobem člověka, jenž věřil, ba více ještě - jenž byl přesvědčen, že vše, co nás blaží a rmoutí, končí - smrtí.
Proč hořekovat nad smrtí člověka, jemuž býval druhdy zármutek protivnější nejjízlivějšího úšklebku, jenž z hlubin duše žal a slze nenávidě neznal sladšího pocitu nad onen, jejž budí v člověku vědomí, že veškerá snaha jeho čelila k zapuzení nejděsnějšího démona lidské duše zármutku?
Možná, že miloval člověk ten život více, než toho lidský život vůbec zasluhuje, možná také, že si ho po zásluze nevážil, že nepojímaje ho dosti opravdově poněkud jej podceňoval; avšak kvíleti nad hrobem člověka, jenž by byl u vlastního našeho hrobu stál vzpřímen s klidným výrazem stoikahumoristy v tváři a s duší nevzrušenou, bylo by zajisté nepromíjitelným znesvěcením památky jeho. Člověk, o němž mluvím, byl mým přítelem od nejútlejšího mládí a zemřel - vlastně správněji řečeno - padl v bitvě u Králové Hradce jako důstojník pěšího pluku knížete Konstantina. Pruský palaš byl mu rozpoltil lebku...
Otec jeho byl ředitelem zahrady knížat Kinských, která se rozkládá na jihovýchodním úpatí Petřína za Oujezdskou branou.
Byli jsme vzdáleně spřízněni, a ačkoli přítel pocházel z rodiny dosti zámožné a já z rodiny chudičké, žili jsme bezmála po dvacet roků v nejdůvěrnějším přátelství. Jako děti skotačívali jsme společně v rozsáhlém parku, jako povyrostlí hoši pak jsme společně studovali.
pivot i studie naše byly rovněž tak podivné, jako naše náklonnosti. Zabývaliť jsme se z počátku vším, "co nám přišlo pod ruku", probírali, zkoumali a analysovali jsme všechno, co nám náhoda hodila na pospas.
Debaty naše bývaly živé, ba prudké a náruživé. Výměna podivných, často bizarních náhledů však nás lákávala, a nebylo takměř dne, kdy bychom nebyli rozpředli debatu o něčem, co zdálo se nám býti naprosto nerozřešitelným.
Účelu praktického nezřízené, ba lehkomyslné toto těkání s předmětu na předmět ovšem nemělo; ale tříbila se tím dialektika a rozplameňovala fantasie, která pak konávala mnohdy pravé divy v bizarnosti.
V studiích školních k nemalé žalosti otců svých neprospíval jsem valně ani já, aniž přítel. Zato jsme v "soukromém" studiu, t.j. ve vědách, jež jsme si byli později zamilovali, předčili každého z našich spolužáků.
A právě tak, jak nás byla příroda obdařila - mne ohyzdností a přítele sličností - vnukla nám každému zvláštní náklonnosti: mně k suchopárné, unavující a zřídka koho bavící matematice, příteli pak k svěžím a povznášejícím vědám přírodním.
Avšak směr přísně vědecký byl nás obou tak dalek, že vskutku nevím, mám-li vše, co jsme tenkráte studovali, pokládati za zbytečné nebo za pouhou hříčku.
Praktického, vlastně jen hravě praktického úspěchu a účelu měla toliko studia přítelova. Studovali hlavně fysiku, lučbu, mechaniku a z ostatních některých věd jistá odvětví k účelu - eskamotáže.
Bůh ví, kdy a při jaké příležitosti vznikla v něm myšlenka, že má neobyčejné nadání k eskamotérství, a od té doby nezajímalo ho nic, co nebylo v jakéstakés souvislosti s touto libůstkou.
Vše, co konal a podnikal, čelilo k nabytí vědomostí a zručnosti v hravé této "pseudovědě", jak sám eskamotérství nazýval, a z věd, kterýmiž se zabýval nejhorlivěji, nevybíral, než co se vztahovalo k zvláštní této jeho libůstce.
Otec jeho arci o tom všem neměl ani zdání, neboť přítel konal vše tajně. Jen já byl jeho důvěrníkem, a v mé studentské mansardě konány nejrůznější experimenty. Každý krejcar, kteréhož se přítel dopídil, věnoval na zakoupení eskamotérských knih a nástrojů, jež všechny ukládal v mé mansardě.
Prodlením několika roků nahromadilo se v malém mém pokojíčku takové množství podivných přístrojů eskamotérských, že podobal se byt můj bezmála pracovně středověkého alchymisty.
Musím vyznati, že pokroky přítelovy v eskamotérství byly úžasně rychlé a překvapující, důkaz to, že měl jednak skutečně neobyčejné nadáni, jednak pak, že oddal se libůstce své vášnivé.
Čím více ve své "pseudovědě" , prospíval, tím větší byla jeho vášeň, a tak se často stalo, že mezi tím, co hmoždil jsem se já vypočtením, jak vysoko musí za těch a oněch okolností dostoupiti balon té a té váhy, naplněný tím neb oním plynem, opakoval přítel můj pod tímže stropem a pouze několik kroků ode mne vzdálen tisíckráte po sobě pranepatrný experiment, jak možno ze hry karet vyhoditi na stůl jednu, kterou byl kdokoli před okamžikem naznačil.
Často cvičíval se. přítel můj v bytu mém v mé nepřítomnosti a později pak mne mnohým kouskem překvapil. Některé obzvláště zajímavé experimenty tajil však i přede mnou, Někdy sice o nich napověděl, že.k nim koná přípravy, že překvapí každého, kdo seznal a dovede si vysvětliti i nejobdivovanější experimenty nejslavnějších eskamotérů; avšak pravou podstatu jejich nikdy neudal.
Že mohla mu býti dána víra, dokázal častokráte ve společnosti přátel experimenty vskutku překvapujícími. Nepracoval nikdy povrchně a eskamotáží obyčejnou povrhoval. Tato byla mu toliko nutnou průpravou k nabytí potřebné zručnosti. Snaha jeho čelila k tomu, vykořistiti vědy ve svůj prospěch.
Tajemství jeho spočívalo ve vhodném slučování a proplítání různých účinků mechanických, lučebních a fyzikálních; statika a dynamika, hydro- i aerostatika, hydro aerodynamika, optika se svými odrůdami dioptrikou a katoptrikou, akustika, magnetismus, elektrika, lučba synthetická i analytická, slovem všechny tyto a částečně i jiné vědy, jako astronomie, anatomie, fysiologie atd. probrány byly přítelem v průběhu sedmi neb osmi roků s nevšední pílí a svědomitostí; ale vesměs jen se zřetelem k eskamotáži.
Není také divu, že přítel zakoupil každý, byt sebe bezcennější spis, jednající nejen o eskamotáži, nýbrž i o jiných předmětech, jako o magii, alchymii, astrologii, magnetismu a somnambulismu, mystice, chiromantii, theosophice, geomantii, pragnostice, fysiognomice a tomu podobné.
Bibliotéka přítelova, kterou rovněž tak jako své různé nástroje přechovával v mé mansardě, byla nejpodivnější směsicí.
Vedle kněh skutečné ceny vědecké od uznaných kapacit, jako Newton, Linné, Locke, Leibnitz, Bacon, Arago, Wolf, Lavoisier, Cartesius, Brown, Mohs, Cuvier, Humboldt atd., shledals knihy od neznámých nebo zapomenutých pseudovědátorů i šarlatánů, jako na př. "Desatero kněh o tajnostech přírody" od Paracelsa Bombasta, vydané v Štrasburku r. 1570, pak Mehnuovo "Zrcadlo alchymie", Mayerovy "Listy pro vyšší pravdu z rukopisů s ohledem na magnetismus", Bockmannem na sklonku minulého století vydávaný "Archiv pro magnetismus a somnambulismus", Cagliostrova "Dobrodružství", asi před sto lety vydané Commiersovy "Les oracles des sibylles", Crusiusův spis o Schroepferově způsobu zaklínání duchů, Wincerovu "Demologií " "Essaí sur la secte de llluminés", spisy Gallovy o frenologii a Lavaterovy o fysiognomice, Megphilosovy "Zázraky a tajnosti ze světa duchů", Magikonův "Archiv z oboru duchovědy a života magnetického", v Basileji r. 1613 Morgensternem vydané "Turba philosophorum", t.j. "Knihu o zlatém umění, jež pojednává o nejstarší filosofii, universálním léčení, kamenu mudrců, alchimii atd.", "Zprávy o starých i nových mysteriích", v Norimberku r. 1614 vydaný spis "Onomastologia curiosa" neboli "Lexikon o přirozených kouzlech" a tomu podobné, většinou právě citovaných spisů nedal se přítel nikterak másti.

***