Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• úryvek
• díl v sérii: 1 (následuje: Petr Pan a Wendy)
• název originálu: Peter Pan in Kensington Gardens
• přeložila Jirka Malá (Pražská akciová tiskárna, 1927)

Předmluva

Milé děti, jistě máte rády pohádky a asi jste jich už mnoho slyšely, ale pohádku o Petru Panovi, jistě ještě neznáte. Když jsem ji po prvé četla, tolik se mi líbila, že jsem si ihned umínila přeložit ji pro vás. Pan Barrie ji totiž napsal anglicky, pro anglické děti, a kdyby vám v ní připadalo něco příliš podivné, vzpomeňte si, že se to všecko přihodilo v cizí zemi, v Anglii.
Tam například nenosí děti ani čáp, ani vrána, jako u nás. Mají tam za velikým parkem ostrůvek, kde žije spousta ptáčků, a ti čekají, až jim některá maminka pošle psaní, že by si přála děťátko. Pak se některý ptáček vydá na cestu a jakmile k mamince doletí, promění se v děťátko. Všechny anglické děti byly kdysi ptáčky na Ostrůvku, a některé se na to ještě dobře pamatují.
A teď vám ještě prozradím, kdo je ten David, o němž je v pohádce tak často řeč.
To je malý hošík, kterého zná pan Barrie od té chvíle, kdy se narodil. Znal i jeho maminku a tatínka, bydlili v jedné ulici šikmo naproti sobě, takže si viděli do oken. Pan Barrie byl starý mládenec, žil osaměle a měl jen moc hodného, velikého psa Porthosa. Ale často mu bývalo smutno a proto si někdy vypůjčil od naproti miminko, Davida. Měl ho tuze rád a když David uměl už běhat, chodili spolu a s Porthosem na procházku. Obyčejně zabrousili do Kensingtonského parku. To prý je nekrásnější park na světě - ale o tom už vám poví pan Barrie sám.
Všechna dobrodružství, o kterých tu budete číst, zažil Petr Pan [Pítr Pen] v Anglii. Ale nemyslete si, že v našich pražských parcích se také nedějí tajuplné věci, když se brána zavře. Kdo ví, možná, že ve Stromovce sídlí také národ vil a skřítků a kdybychom tam mohli zůstat po zavření, zažili bychom snad všelicos.

V Praze, dne 10. října 1925

Jirka Malá

1. kapitola - Výprava do Kensingstonského Parku

Jistě sami uznáte, že by bylo tuze těžké sledovat příhody Petra Pana, kdybyste si nejdřív důkladně neprohlédli Kensingtonský park. Kensingtonský park je v Londýně, kde sídlí král. Chodívali jsme tam s malým Davidem den co den, když nebyl právě nemocný. Ale žádné dítě nemělo ještě tolik času, aby si jej prohlédlo celý, protože musí vždycky tak brzy domů. A domů musí proto, že tak malé děti, jako je David, a snad i některé z vás, musí od 12-1 spát. Kdyby vaše maminka nebyla tak pevně přesvědčena, že musíte od 12-1 spát, mohli byste snad jednou uvidět celý park.

Po jedné straně parku se táhne nekonečná řada omnibusů, a nad těmi má vaše chůva takovou moc, že stačí, aby zvedla jen prst, a hned se každé auto zastaví. Pak s vámi přejde bezpečně na druhou stranu. Do parku je několik vchodů, ale na téhle straně je ten, kterým my obyčejně vcházíme; dřív než vejdeme, promluvíme několik slov s paní, která sedí zrovna před vraty a prodává balony. Sedí tak těsně u vrat, že už je skoro uvnitř: musí se držet mříže, a kdyby se jí pustila, třeba jen na minutku, balony by ji vytáhly do vzduchu, a unesly by ji. Sedí skrčená, skoro na bobku, protože balony ji pořád tahají, a ona už je celá upachtěná, jak se namáhá, aby se udržela při zemi. Jednou tam seděla nová paní protože ta stará se pustila, a ulítla. David ji tuze litoval, ale když už jednou ulítla, litoval, že při tom nebyl, aby to viděl.

Kensingtonský park je ohromně veliký, a jsou tam tisíce a miliony stromů. Hned za vraty přijdeme k Fíkovému hřišti, ale ani nám nenapadne se tam zdržet; je to místo, vyhrazené jen těm nejmenším, které mají zakázáno hrát si s ostatními. Pojmenováno je podle známé legendy, protože tam běhají všichni oblečeni jen fíkovým listem, zrovna jako Adam a Eva v ráji. Těmto malým naháčkům říká David pohrdlivě také Fíky. Někdy se stane, že malý Fík rebelant přeleze plot, aby se podíval do světa, a takový rebelant byla slečna Mahel Greyová [Mejbl Grejová]. Ona jediná ze všech Fíků docílila, že se o ní mluvilo.

Půjdeme teď po Široké cestě dál. Široká cesta je o tolik širší než všechny ostatní cesty, oč je váš tatínek větší než vy. Davidovi nešlo dobře na rozum, jak to s tou Širokou cestou je; myslel si, že asi byla nejdřív malá a že rostla a rostla, až docela vyrostla, a ostatní cestičky že jsou její děti. Tolik ho to zaujalo, že hned nakreslil obrázek podle své bujné fantasie: Širokou cestu na procházce s kočárkem, ve kterém leží malá cestička.

Na Široké cestě potkáte všechny osobičky, které stojí za poznání, a obyčejně je s nimi nějaká dospělá osoba, která je hlídá, aby neběhaly do vlhké trávy, nebo je postaví u některé lavičky na hanbu, když fňukají, že je nechce nést, nebo když strkají prst do pusy, anebo když jsou zlostné a do všeho kopají - to je všecko tuze ošklivé.

***