Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

KAPITOLA II. - POUTNÍK DOSTAL VŠUDYBUDA ZA VŮDCE

I vyšel sem od sebe sám a ohlédati se počal mysle, odkud a jak začíti. Vtom ihned nevím, kde se tu vezme člověk jakýsi křepkého chodu, obratného vzhledu a řeči hbité, takže mi se nohy, oči, jazyk, vše na obrtlíku míti zdál. Ten přivina se ke mně, odkud a kam bych měřil, dotazoval se. Já, že sem z domu svého vyšel a v světě se provandrovati a nětco zkusiti úmysl vmysl mám.
2. Schváliv mi to: "Kde pak vůdce jakého máš?" řekl. Já odpověděl: "Žádného nemám, Bohu a svým očím se důvěřuji, že mne nezavedou." "Nezpravíš nic," řekl on. "Slýchal-lis kdy co o Kretenském labyrintu?" "Slýchal cosi," dím. On zase: "Zázrak světa byl, stavení z tak mnoha pokojů, příhrad, průchodišť vzdělané, že kdo se bez průvodčího do něho pustil, vždycky sem a tam chodě a motaje se, nikdý ven netrefil. Ale to žert byl proti tomu, jak sám světa tohoto labyrint Labirynt, zvláště nyní, spořádán jest. Neradímť, věř mně zkušenému, samotně se tam pouštěti."
3. "A kde pak takového vůdce vzíti mám?" řekl sem. Odpověděl: "Já sem na to, abych takové, kteří něco shlédnouti a zkusiti žádají, prováděl a jim, kde co jest, ukazoval, protož sem tobě také vstříc vyšel." Já podivě se: "I kdo jsi ty," řekl sem, "můj milý mily?" Odpověděl: "Jméno mé jest Všezvěd, příjmím Všudybud, kterýž všecken svět procházím, do všech koutů nahlédám, na každého člověka řeči a činy se vyptávám; co zjevného jest, vše spatřuji, co tajného, vše slídím a stíhám, sumou summau beze mne nic se díti nemá, ke všemu dohlédati má jest povinnost. A ty půjdeš-li za mnou, uvedu tě do mnohých tajných míst, kamž by ty sic nikdá netrefil."
4. Já slyše řeči takové, počnu sám v sobě vesel býti, že sem takového vůdce našel, a prosím ho, aby tedy sobě práce nevážil mne skrze svět provésti. Odpověděl: "Jak jiným v tom rád sloužím, tak i tobě;" a ujav mne za ruku: "Poďmež," řekl. I šli sme, a já řekl: "Nu rád se podívám, jaký jest toho světa běh a také-li v něm co jest, čehož by se člověk bezpečně držeti mohl." To slyše tovaryš můj, zastavil se a řekl: "Příteli, jdeš-li ty tím úmyslem, ne aby věci náše spatře obliboval, než aby o nich dle rozumu svého soud vynášel, nevím, jak by s tím královna náše, Její Milost, spokojena byla."
5. "I kdo je to královna váše?" dím já. Odpověděl: "Ta, kteráž všecken světa běh jeho řídí, od končin až do končin, slove Moudrost, ač někteří mudrlanti Marnost ji říkají. Pravímť tedy časně, když tam choditi a prohlédati budeme, nemudruj nic, sic by sobě tu i jinde ledcos utržil, a já třebas vedlé tebe."