Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OD VĚCÍ PŘIROZENÝCH

IV. OD POVĚTŘÍ A VĚTRŮ

Lepší pták na talíři pečený nežli v povětří vznešený; t. lepší věc jistá
než nejistá.
Větrem živu býti nelze.
Zpraví to jak vítr mouku/plevy/pastuší chalupu.
Oni tam z té strany větru nahánějí.
Aby naň vítr nevál; t. rozkošníček.
Kam vítr, tam plášť. (O vrtkavém člověku.)
Pudivítr; t. blázen.
Koruhvička se obrátila; t. vítr z jiné strany jde, což koruhev na věži jinak
obrácená ukazuje. Užívá se o proměně štěstí.
Jiný věje vítr; o témž.
Po bouři bývá jasno, po jasnu mračno.
Po nečasu bývá čas.
Kdo větrů šetří, nebude síti, a oblaků, nebude žíti.
Vítr lapali.
Fučí mu v kotrbě.

Od oblaku, dešti, sněhu, mrazu, ledu, hřímání

Co z nebe prší, to žádnému neškodí.
Spadne z něho, co z husy déšť.
Po nečasu bývá čas.
Z velikého mračna (neb povětří) malý déšť.
Rozešlo se mračno bez deště.
Kdo doma zmokne, ani ho Bohu líto není.
Trefil z deště pod žlab.
Zmokl pod střechou/pod víchem, ano nepršelo. (O opilém.)
Stálý jako letní sníh; t. vrtkavý.
Hůř, než by mrzlo.
Na holo zahřmělo; t. chybilo naměření.
Na hromu lehne, na hromu vstane.
Na ledě se zhřívati.

V. OD VODY, STUDNIC, ŘEK, MOŘE

Špatná shoda, s ohněm voda. (Contraria nunquam coëunt.)
Jistý co v koši voda.
Vodu v stupě opíchati, potřebná věc. (Sc. inanis opera.)
Na vodě psáti. (In aqua scribere.)
Vodu měří.
Říčicí vodu vážiti.
Item: Do děravé nádoby líti.
Kdo do vody upadne, třeba trnu se chytí.
Tichá voda břehy podmílá/bývá hluboká, prudká pak předce běží.
Teč vodo, kam Pán káže. (Káže, t. strouhu udělaje.)
Kam voda má spád, tam teče.
Voda za led slibuje; t. méně nejistý za nejistého.
Trefil z louže do bláta. (Indicit in prunas cupiens vitare patellam.)
Vel: Nepřilévej louže k blátu.
Co z bláta se dobývá.
Proti proudu plovati těžko. (Inanis opera.)
Koupá se drže se břehu.
Bezedné jezero, čím se víc do něho sype, tím víc lační.
Potok chce s mořem válčiti.
Do moře vody přilévati.
Moře přeplouti nesnadno.
Pomáhá potoku soliti.
Dvou břehů se držel, a oba se s ním utrhly; t. chybilo mu naměření.
Podemlenému břehu nevěř.
Již jsem na břehu; t. již rozumím.
Již jsme vybředli. (Res est in vado; t. z nebezpečenství.)
Kdyby řeč jeho byla mostem, nechtěl bych já po něm choditi.
(O lháři se užívá, aneb snadně slibujícím a neplnícím)
Má řeči co vody.
Voda oukropu není židší.
Co by se po něm voda slehla.
Jako by v moři utonul.
Mnoho dotud vody uteče.
Jde mu co z vody.
Moře nevypiješ. Moře nepřepiješ.
Do moře vody nenos.
By se břehu chytil, všecko se s ním utrhne.

VI. OD ZEMĚ, ROVIN, HOR

Všudy jest země Páně.
Mohl by se do země vraziti. (O starostlivém říká se.)
Mohl by se propadnouti klna.
Jako by se z bahna dobýval.
Práší se.
Ani za prach, co by do oka padlo.
Pole má oči, les uši, chovej se všudy, jak sluší.
Slibuje hory doly, a když k skutku přijde, nepodáť vody.
Ještě je to za horami.
Z mravence horu děláš.
Jako by ze mne hora spadla. (Když kdo těžké práce aneb starosti odbude.)
Nad propastí stáli. (Inler incudem et malleum versari.)