Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OD VĚCÍ PŘIROZENÝCH

Aliquid nihilo.
Lepší něco než nic.

I. PŘÍSLOVÍ OD BOHA A ANGELŮ VZATÁ

Bohu říci učiniti jest.
Bůh štěstím vládne.
Člověk myslí/míní, Pán Bůh obmyslí/mění.
Jest Boží a Michalů; o opilém říká se. To tuším od nějaké historie.
Boha nepřeválíš.
Nekázal P[án] B[ůh] bláznit. (Učinil nás k obrazu svému; moudře sobě veďme.)
Bůh není náhlý, ale jest pamětlivý. Žal. 50, 21.
Jak tě najde, tak tě souditi bude. Ezech. 33, 12.
Pěkný jako angel.
Dobře bude, když čert umře a peklo shoří. (Nevážní říkají; avšak se i vážně užívati může, když vyznamenati chceme, že v světě darmo lepšího způsobu čekati, protože ďábel lidí svozující neumírá.)
Čert ďábla škube; t. o zlých sebe dojímajících.
Léhá na čertové plachtě.
I s čertem on trefí.
Nedarmo čert svou matku bil, že se neuměla vymluviti.
Trefil čert na ďábla.
Nebude po čertově vůli.
Čert vždy musí svou vyvésti.
Chybila mu modla; od modly. (Hicne, an inter artificialia? t. religiosa ovšem.)
Právě dokřtěný.
Neobřezaný Žid, vel: křtěný Žid.

II. PŘÍSLOVÍ OD OBLOHY VZATÁ

Komu slunce svítí, co mu do měsíce?/nedbá hvězd; t. komu Pán Bůh neb někdo mocný přeje, postranní závisti se nebojí.
Ještě se nebe hýbe; t. ještě čas jest, co se nestalo, státi se můž.
Myslí, že jemu samému slunce svítí.
Také ještě před našimi vraty bude.
Měsíce při nastání nechval; t. konec ukáže.
Vypadl po měsíci.
Chtěl by nové věci z devátého ponebí slyšeti.
Chce hvězdy zobati.
Div nebe čelem neprovrtá. (O pyšném, spínajícím se.)
Strach, by se nebe neobořilo.
Strach, by slunce nesvítilo.
Protoť slunce vyjde.
Na štíru býti s někým.
Svítá mu v žaludku; o vylačnělém říkáme.
K samému svítání i mladí kohouti pějí.
Po tmě jako v noci.

Od času

Po času přišel: t. příležitost zmeškal.
Rok má krok a život v patách smrt.
Některý týden z neděle.
Kdo má čas a času čeká, čas tratí.
Dočkej času, co hus klasu.
Zítra také den bude.
O zítřek se nestarati.
Ještě všem dnům večer nepřišel.
Za rána se staral.
Ještě není po času.
A ty letos jako lůni.
Cos včerejší? Včeras přišel? Znam. hloupost.
Kdo ví, co večer přinese! (Konec nejistý.)
V pravous hodinu přišel.
Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla.
Již jsou tomu neděle.
Z večera kvas, z rána rada.
Druhý den vždycky moudřejší.
Přijde čas, přijde rada. (Komt Zeit, komt raht. Dies diem docet.)
Ne všecko pojednou.
Co rozum nedává, čas přináší.
Časem svým sobě usmyslí.
Dnem se léto neopozdí. (Parum pro nihilo habetur.)
Nyní se bere podíl.

Od místa

Není se kam podít.
Všudy má těsno.
Již jsme na prostraně.
Svět je široký.
Co napřed, to napřed.
Dotud až potud.
Vrt sem, vrt tam. (O vrtkém.)
Kudy sem, tudy tam.

III. OD OHNĚ

Oheň za ňadry nositi.
Kdo chce škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti.
Když u souseda hoří, kdo můžeš, odstav svého.
Ohně olejem nehasí.
Pospíchá jako z ohně.
Cos pak pro uhlí přišel?
Kde sláma a oheň blízko sebe leží, rádo hoří/rádo se chytá.
Podpalovati.
Co v ohni stojí, by železné bylo, rozpálí se.
Co tě nepálí, nehas.
Do ohně by vskočil. (O služebném.)
Jeden se řeřavý uhel od druhého hřeje.
Vel: Uhel živý přiložený k jiným i mrtvé obživuje.
Kdo daleko od ohně, nespálí se.
Vedle suchého hoří i surové.
Spálil se; t. chybilo mu naměření.
Vel: Hleď, aby se nespálil.
Přilil horkého k teplému.
I to nejtlustší přehoří; t. dřevo. Míní se, že každá věc neustalou snažností přemožena býti můž. In specie: Že se statek jakkoli veliký utratiti můž.
Co tě/koho nepálí, nehas.
Pro teplo i dým (snášeti musíme); t. pro pohodlí i nepohodlí něco strpěti.
Vel: kdo chce míti oheň, musí i dým snášeti.
Lepší se, co řemen v ohni.
Až se z něho/Až mu oči jiskří; t. o hněvivém.
Zapálený, že by od něho rozžel.
Nenechá, by hořelo.
Jako by mu kůl nepohořel.
Dobře včas jiskru uhasiti.
Hleď, aby mu močidla nevypálil.
Hleď, aby se nespálil.
Spálil se.
Jedno slunce za všecky hvězdy stojí.

Od světla

Komu kahance třeba, nalévej oleje.
Svíce lidem sloužíc, sama se stravuje. (Aliis inserviendo consumor.)
Svíčky netřeba než do dne.
Více svíc, více světla; t. více-li rádců, více rady, nepřijde-li na něco jeden, přijde druhý.
Bylo mu světlo; t. když někdo mnoho očí na se obrácených má; na koho hledí.
Stín mne tu jest, mysl všecka jinde/jinam.
Onen mu zaclání.