Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Přemyšlování
o dokonalosti křesťanské,
kterouž Bůh vyvoleným svým v slovu svém ukazuje,
Duchem svým vnitř vnuká
a ji v nich, k nevypravitelnému jejich potěšení
rozličnými odpornými věcmi rozněcuje
a k plnosti přivodí.

O vzniku Přemyšlování

Manželko má milá,
klenote můj po Pánu Bohu nejdražší!

Poněvadž z vůle a dopuštění Božího před vzteklostí lidskou ustupuje, tebe sem se vzdáliti musel a tobě tělem přítomen býti nemohu, z čehož vím, že zármutek a tesknost, jichž i já prázden nejsem, tvého srdce častí jsou hosté: aj, teď já tobě knižečku tuto místo sebe pro potěšení posílám.
Nebo kráčeje já smutnými cestami svými, v nejedna přemyšlování o divném Božím nás vyvolených řízení, kterak ne vždycky příjemné, vždycky však spasitelné bývá, sem se vydal, a skrze rozličné sladkosti pod hořkostí tou se kryjící seznávaje, uložil sem, nežli bych dále od tebe zašel, abych v místečku tomto, kdež sem stín míti mohl, za některý den se pozdrže, sobě i tobě v rozloučení našem ku potěšení aneb aspoň tesknosti ke zmenšení o těch věcech něco napsal, a tobě jeden exemplář pošle, druhý místo tovaryše cesty s sebou vzal. I urodil se tento krátký v slovích, ale hojný ve smyslu spisek o dokonalosti křesťanské, v čemž záleží, a jak divnými k ní cestami Pán Bůh vede, koho ráčí.
Ze kteréhož traktátu budeš moci vyrozuměti, že darmo jest na světě sobě, jak by člověk od Boha veden býti chtěl, vybírati, než že nejlepší jest povolně, byť i s plačky bylo, za Pánem Bohem jíti a všecko, štěstí i neštěstí, radost i zármutek, smích i pláč, s poděkováním z ruky jeho přijímati.
Najdeš tam nejedny věci, z nichž se aneb upamatuješ, aneb poučíš, aneb ke snášení dalšího kříže nastrojíš, aneb naposledy, jak potěšení toho, k němuž že nás po přejití kázně, věříme, navrátí Pán Bůh náš, pobožně užívati naučíš.
Čtiž tedy pilně knižečku tuto, a ne jen čti, ale bedlivě rozvažuj a v přemyšlováních svatých se cvič, na mě při tom zvláště modlitbami svatými, jakž náleží, laskavě vzpomínajíc, ale více na Boha, kterýž tvá i má největší ať jest útěcha.
Mějž se dobře! a Pán Bůh tobě i nastávajícího tvého kříže vystáti pomáhej, aby ke společnému našemu potěšení bylo.
Datum z místa Bohu známého, kterýž počítá utíkání naše, a slzy naše v láhvici svou sbírá, a kvaltování naše do kněh svých zapisuje (Žal. 56, v. 9.)

Tvůj věrný manžel do smrti

J. A.
Léta 1622, 18. Februarii.

KAPITOLA I. - V čem dokonalost křesťanská záleží

Každý to v Boží škole vycvičený a skrze Ducha pravdy znovu porozený člověk to sám u sebe najde a vyzná, že pravé křesťanství a libá Boží služba ne na samé známosti Boha a povědomosti věci jeho, ale také a více v skutečném činění vyjevené Boží vůle a v ostříhání svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, záleží. Nebo k tomu cíli člověk všemohoucí mocí Boží podlé přehluboké a divné moudrosti jeho stvořen jest, aby téhož Stvořitele svého, s ním na věky věků spojen jsa, všemi mocmi svými miloval, ctil, velebil a chválil. Sic co by člověku i veliké osvícení pomohlo, kdyby svatosti a plnění ve všem vůle Boží nenásledoval?
Byť kdo celou biblí z paměti uměl, a necítil by vnitřního potěšení, milosti Boží, co jemu to prospěje? Marnost jest. Ovšem pak marnost jest, čímkoli jiným v světě lidé se zanášejí. Bohatu býti, slávu, čest a lidskou přízeň míti, rozkošemi a pohodlím oplývati, dlouho ve zdraví a bezpečnosti s milými přáteli živu býti; summou, libých v světě věcí užívati, není-li při tom plné lásky Boží, všecko jest marnost, všecko pominutedlné, všecko nestálé, všecko nejisté, všecko neplnou radost, nýbrž ne radost, než podobiznu a stín radosti dávající.

A protož člověk, jakožto vzácný a ku podobnosti nesmrtelného Boha sformovaný tvor, s právem se o něco dokonalejšího přičiniti a žádosti své ode všeho toho, což a neb příliš rychle s šustem světa pomíjí, a neb ovšem škodu, tesknost a pykání přináší, odvraceti má; mysliti pak na to, aby k stálé, pravé, plné a dokonalé radosti a upokojení se v srdci svém přijíti mohl, tak aby s svatým Pavlem mohl, pro vyvýšenost toho Božího pokoje v sobě, cokoli svět za slavné i divné sobě počítá, všecko za lejno klásti, a pro sladkost tuto vnitřní zevnitřních jakýchkoli, odkudkoli přicházejících utrpení za nic nevážiti a jich ani necítiti.
To jest hle svatá ta a drahá vyvoleného člověka v životě tomto dokonalost, k níž a hledání jí když my lidé sami z sebe nezpůsobni a váhaví jsme, Pán Bůh rozličnými útrpnostmi vyvolené své k tomu doháněti má obyčej; jakž se i nyní při nás děje.

Záleží pak (ať se již blíže k věci přistoupí) ta dokonalost v tomto trém:

1. V plném Boha milování.
2. V povolném jemu se ve všem poddávání.
3. V ustavičném s ním se obírání.

Kteréžto věci tři kdo má, přešťastný a blahoslavený jest člověk, má vrch moudrosti lidské, má začátek věčného života v sobě, nýbrž již jest přenesen z smrti do života; nebo v Bohu přebývá a Bůh v něm, což radost nevypravitedlnou působí.

Každý tedy, kdož toho slyší, má sobě všemi mocmi srdce svého žádati, nýbrž všemi mocmi života svého se vynasnažiti, aby i sám k svaté té drahé i žádostivé dokonalosti přijíti mohl. Pro kterouž příčinu nejprv posouditi sluší.